98
Alafair Burke
„Pokud se má jednat o náhodné vloupání, mám dojem, že vaše pátrání je víc než podrobné,“ uvažovala jsem nahlas. „Bereme v potaz hrozby, které jste obdržela online, Chloe. Už pracujeme na tom, abychom identifikovali uživatele, kteří zveřejnili ty nejhorší příspěvky.“ „Také byste měli zkusit zjistit, kde můj manžel byl v uplynulých několika dnech. Říkal mi, že má jednání s klienty ze společnosti Gentry Group v hotelu poblíž letiště JFK. Měl tam být celý čtvrtek a pátek, ale když jsem se ho ptala na detaily, odpovídal hodně vyhýbavě.“ Guidryová odložila sešit, kam si psala poznámky, a podívala se mi do očí. „Máte nějakou teorii o tom, kde jinde by mohl být než na setkání s klientem?“ Odpověděla jsem, že nic konkrétního mě nenapadá, že je to jen vnitřní instinkt. „Většinou, když se zpozdil, říkal mi konkrétní věci o té které práci. Mám jen pocit, že to je něco, co by se mělo zkontrolovat. Jen abychom měli stoprocentní jistotu.“ „Asi tak, jako ověřit, že vaše sestra byla v Clevelandu?“ zeptala se Guidryová. Řekla to tak, jako bychom byly kamarádky a mohla si ze mě dělat legraci. Ale kamarádky jsme nebyly. Byla to hloupá žádost a já to věděla. „Ne,“ řekla jsem s povzdechem. „Musím přiznat, že jsem z toho trochu paranoidní. Ale myslím si, že je relevantní zjistit přesně, kde se oběť vraždy pohybovala dva dny před smrtí. A říkám vám, že je pro něj neobvyklé strávit tolik času v nějakém hotelu pro obchodníky a nesdělit mi žádné detaily, jako je třeba špatný oběd, plesnivý koberec nebo podivná prostitutka na baru. S Adamem jsme vždycky sdíleli podobné hlouposti, kterých jsme si všimli.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272306
TA LEPŠÍ Z NÁS
99
Soucitně se na mě usmála a jemně mi položila ruku na předloktí. „Tak jo, už chápu. A ano, ujistím se, že zkontrolujeme, kde všude se pohyboval. A mimochodem – zkontrolovala jsem, kde byla vaše sestra. Můžete být v klidu, protože její mobil byl po celou dobu v Clevelandu, kam patří.“ „Ještě jste jí ale nevolali, že ne?“ zeptala jsem se. Guidryová mě ujistila, že to udělá „během dne“ a dá mi vědět. „Právě se na to chystám. Chcete jí zavolat se mnou? Pravděpodobně s vámi bude chtít stejně hned mluvit.“ „Moje číslo zná.“ Slyšela jsem ledový tón vlastního hlasu. Bylo to nepřekonatelné, jakmile byla předmětem Nicky. Guidryová se podívala přes mé rameno a ztuhla. Otočila jsem se a uviděla, jak Ethan vychází ze svého pokoje. „Vzali moje sluchátka Beats a tenisky Rayguny.“ Obrátila jsem oči v sloup. Sluchátka Beats byla hlavním dárkem k posledním Vánocům. Nechápali jsme s Adamem, proč místo běžných sluchátek potřeboval ta za tisíc dolarů. A jak strašně se se svým otcem hádal ohledně těch debilních šílených bot! Samozřejmě že byly fuč. „Beats jsou sluchátka?“ zeptala se Guidryová. Ethan přikývl. „A rayguny?“ „To jsou tenisky,“ vysvětlila jsem. „Červeno-žluto-černé, po straně s malou kreslenou postavičkou držící laserovou zbraň.“ Guidryová si už zase zapisovala poznámky. „A jakou mají hodnotu?“ „V obchodě se prodávají tak za sto dolarů,“ řekla jsem. „Ale děti je přeprodávají. Prý za ně pak můžete dostat až tisíc dolarů.“ Guidryová vytřeštila oči. Ano, bylo to hodně za pár bot, ale při představě, že by můj
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272306
100
Alafair Burke
manžel mohl být kvůli nim zavražděn, jsem měla chuť rozbít zbytek oken. „Najdu někde fotku a pošlu vám jí mailem,“ dodala jsem. „A to je tedy všechno? Sluchátka, reproduktor a boty?“ „Jak jsem říkala, nic cenného jsme tu neměli. Pokud sem nechtěli přijet se stěhovacím autem pro nábytek, nevím, co by tu hledali. Prosím, prověřte, jestli se opravdu sešel se svým klientem z Gentry Group.“ Řekla, že se podívají na všechno, ale už se vyptávala Ethana na detaily třech věcí, které byly ukradené. Viděla jsem, že je připravená to celé shrnout jako vloupání do domu, které se vymklo kontrole. „Na cesty na jednání využíval Uber. Řidič by měl být schopen vám říct, kde ho vyzvedl, že?“ Zapsala si pár dalších poznámek a ujistila mě, že bude Uber kontaktovat. A chtěla jsem po ní, abych mohla zkontrolovat záznamy z mobilu své sestry. Teď zním jako žárlivá manželka, která dokonce i po smrti manžela chce kontrolovat, kde se vyskytoval. Když jsme s Ethanem odcházeli skrz posuvné skleněné dveře, uvažovala jsem, že bych ji ještě jednou naposledy požádala, aby se blíže zaměřili na Adamovu práci. Ale bála jsem se, že by to spíš považovala za snahu odvést pozornost ode mě. Tak provinile jsem se cítila. Patnáct minut jsme sledovali film Vánoční skřítek, který Adam pouštěl bez ohledu na roční období a jemuž říkával „Instantní štěstí pro Chloe ve formě filmu“. Stiskla jsem tlačítko a film zastavila. „Film to nespraví,“ oznámila jsem. „Vsadím se, že si teď přeješ, abys loni v létě nespláchla všechnu tu trávu,“ poznamenal Ethan suše. To byla další
Ukázka elektronické knihy