JESSICA LEMMONOVÁ
Věděl, že miluje burákové máslo a nesnáší olivy. Věděl, že v osmé třídě spadla z jeviště a vysloužila si tak přezdívku Padavka. Věděl, že i když si to nikdy nepřiznala, Craig jí zlomil srdce a Sabrina se pak dlouhé měsíce bála, jestli se z toho dokáže vůbec někdy vzpamatovat. Protože Flynn tyhle věci o ní už věděl, mohl se soustředit na nové, intimnější zážitky. Jako třeba že má citlivé bradavky, nebo že spí s pootevřenou pusou. Že mluví ze spaní. „Proč se usmíváš? To máš takovou radost, že je mi zima?“ zeptala se. „Nesměju se, že je ti zima. Chceš jít domů? Podívat se na nějaký film? Malovat?“ „Dneska jsem zkusila malovat. Ale nešlo mi to.“ „To není pravda. Vyndala sis barvy, ale plátna ses ani nedotkla. Jak si mám pak pověsit něco nad krb, když pro mě nic nenamaluješ?“ „Vyšla jsem ze cviku,“ řekla, právě když došli k autu. Otevřel jí dveře a ona vklouzla dovnitř. V rozhovoru pokračovali, až když se posadil za volant a nastartoval motor. Chvíli si hrál s topením, než ho nastavil na správnou teplotu, a pak řekl: „Nemůžeš to malování odkládat navěky.“ „Říká muž, který by měl odpočívat.“ „Odpočívání je nuda.“ „Ty jsi strávil většinu dne u laptopu. Co jsi dělal? Vím, že na sociálních sítích jsi nebyl.“ Ne, to nebyl. Strávil většinu dne sestavováním nové podnikatelské strategie. Takové, která by prolnula jeho nápady se způsobem, jakým podnikal otec. Pořád ještě si nebyl jistý, jak ty dvě možnosti zkombinovat, ale určitě nějaká cesta existuje. Je škoda, že ho otec před smrtí téměř k ničemu nepustil, takže teď to musí zkoušet sám. Sabi mu kdysi řekla, že neměl čas na truchlení po otci, tak možná tohle je dobrá příležitost udělat to teď. „Psal jsem, abych se udržel mentálně v kondici.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272228
PŘÍTEL I MILENEC?
„Psal sis deník?“ zvedla tázavě obočí. „Něco takového. Ne, to si přečíst nemůžeš,“ předešel hned její otázku. „Chápu. Taky mám deníky a nechci, aby sis v nich četl. Ačkoliv jsem ti z jednoho četla o Fresh Burgeru.“ Zahrabala v kabelce, vyndala deník a otevřela ho na založené stránce. „Máš doma želatinu?“ „Proč? Naplníme tím nafukovací bazén a budeme boxovat?“ zeptal se s úšklebkem. „Ne. Ale můžeme si udělat želatinové bonbony.“ Ach jo. To opravdu kdysi dělali. „A co třeba tehdy, kdy jsme malovali můj pokoj na kolejích?“ zeptala se a listovala dál deníkem. „Tvému bytu by barvy rozhodně neuškodily.“ „Jediné malování, které budeš dělat, bude na plátno. To ty jsi tvrdila, že toužíš něco tvořit, až nebudeš muset celé dny pracovat.“ Flynn už byl teď taky rozhodnutý zastavit svoji přeměnu do otcovy podoby a pokusit se být víc sám sebou. A pochopitelně si přál, aby i Sabrina našla svoje staré já. Čas od času dala najevo sebevědomí a spokojenost, ale na jeho vkus ne dost často. Doufal, že když se teď vrátí k tomu, co vždycky milovala, a bude malovat, že se mu tím víc otevře. Pořád jenom se stará o něho a ani netuší, že ona je na tom podobně. Chce jí to oplatit a pomoct jí, aby taky změnila svůj život. Je jeho nejlepší kamarádkou a teď i milenkou. Sabrina byla pyšná na to, že někdy v půlce výroby želatinových bonbonů přemluvila Flynna, aby si to šel taky zkusit. Cestou z restaurace se zastavili v supermarketu a dokoupili vše potřebné na jahodové a limetkové bonbony. Flynn měl ve svém dobře zásobeném baru tequilu a jen nerad se nechal přemluvit, aby ji taky použili. Trval na tom, že je lepší vypít ji samotnou. Ale Sabrina vyhrála. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272228
JESSICA LEMMONOVÁ
Plastové formy strčila do lednice, aby tam bonbony ztuhly. Flynn se vymluvil, že musí jít nutně na toaletu, takže zbylo na ní, aby uklidila kuchyňskou linku. Právě když nadzvedla jeho telefon, aby ho přendala, zavibroval jí v ruce. Rychlým pohledem zjistila, že je to zpráva od Vernonicy. Následovala druhá vibrace s druhou zprávou. Než Sabrina telefon odložila, stihla si přečíst jenom „moc líto“ a „chyba“. Položila telefon displejem dolů a zírala na něj, jako by to byla živá kobra. Nemůže za to, že viděla její jméno, ani že přečetla pár slov, ale pohrdala by sama sebou, kdyby si to přečetla celé. Ach, jak strašně moc ale chtěla… Ne, neudělá to. Douklízela kuchyň. Flynn se vrátil, otevřel si pivo a dlouze se napil. Čekala, až zvedne telefon a zkontroluje zprávy, ale neudělal to. Ani teď ne, kdy ona schválně zkontrolovala svůj. „Zítra by mělo být polojasno.“ Ukázala mu předpověď počasí na svém mobilu. „Vhodný den, abys něco namalovala,“ poznamenal a znovu se napil. Zkontrolovala si svoje maily, vymazala pár spamů. Pak si přečetla mail od mámy. S druhým manželem bydlela v Sacramentu. V práci byla pořád na počítači, takže dávala přednost jakékoliv jiné formě komunikace a psala jen jednou týdně. Sabrina jí právě psala odpověď, když Flynn konečně vzal do ruky svůj telefon. Koukl na něj, zamračil se a strčil ho do kapsy. Už měla na jazyku otázku „proč se mračíš?“ ale raději mlčela. Když to nijak nekomentoval, soustředila se na dopsání mailu. Dopsala, kliknutím odeslala, ale celou dobu se trápila tím, proč jí Flynn nepřiznal, že Veronica se zjevně snaží vetřít se mu znovu do života. „Co budeme dělat, než bonbony ztuhnout?“ „Není to snad jasné?“ Vzal jí z ruky telefon, objal ji v pase a přitiskl si ji na sebe. Sklonil hlavu, políbil ji 100 Ukázka elektronické knihy