Dávat najevo své emoce, či nikoliv
Dávat najevo své emoce, či nikoliv Stojím u pultu se zákusky. Jsem na řadě, za mnou nikdo nestojí a najednou se přiřítí k pultu cizí žena, stoupne si přede mne a poručí si zabalit jeden vdoleček se šlehačkou. Mám chuť jí říci, že předbíhá a že jsem tu byla dřív. To je přirozenost, která se chce projevit bez ohledu na to, co tomu řekne okolí. Ale mé druhé já – rozum mi řekne: „Vždyť chtěla jen jeden vdoleček, tak to nech být.“ Nikam jsem nepospíchala, a tak jsem si řekla, že počkám. Jenže prodavačka balila paní vdoleček stejně dlouho, jako by balila deset zákusků. Měla jsem dostatek času si přemýšlet o tom, jak se cítím. Vůbec jsem se necítila dobře, moje duše byla nespokojená, že jsem si nechala od paní líbit to, že nejedná v řádu, a klidně mě předběhne, a já na to nic. ✥✥✥
V ten samý den večer jdeme s přítelem do divadla. Je to takové malé divadélko, kde jsou židle umístěné okolo stolu. Sedíme u stolu, přijde cizí žena a židli si dá těsně přede mne, takže nemám žádný prostor na nohy a cítím se stísněně. Ohradím se: „Mohla byste si dát tu židli dál?!“ Paní ji v klidu posune dál ode mne, a ještě se mě zeptá, zda je to takto v pořádku. Cítila jsem se dobře a měla dobrý pocit z toho, jak paní zareagovala na moji žádost. ✥✥✥
❤
~ 97 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272204
Zdenka Blechová: Jak přežít v partnerském vztahu
Během jediného dne mi Vesmír ukázal na dvou situacích, jak se budu cítit, když budu jednat rozumově, a jak se budu cítit, když budu jednat přirozeně. Vaší přirozenosti každý porozumí a vyjde jí vstříc, ale vašemu egu, které si myslí, že by to ten druhý měl vědět a nic mu neřekne, nebude rozumět nikdo. Vše, co se nám nelíbí a co chceme, musíme říci, pak bude mezi námi jasno a naše duše se budou cítit dobře. Naopak zanedbáváním detailů se budeme cítit stále více nespokojeni. ✥✥✥
❤
~ 98 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272204
Jak cítí srdce
Jak cítí srdce Jeli jsme na muzikál do Prahy a při té příležitosti jsme se s partnerem zašli podívat na Karlův most. Už z dálky jsem slyšela tóny houslí, které hrály písničku od skupiny ABBA. Zastavila jsem se a byla schopná tam stát tak dlouho, dokud bude seskupení hudebníků hrát. Čtyři studenti hráli na housle, violoncello a doprovodem byly bubny. Nečekala bych, že se na housle dají tak krásně zahrát melodie od Queenů, Jacksona a dalších. Bylo krásné počasí, které tento okamžik umocňovalo. Hudba nadchla i ostatní, kteří procházeli kolem a házeli mladým studentům peníze. Říkala jsem si, kolik úsilí je v tom, aby člověk dokázal tak krásně hrát. ✥✥✥
Zároveň jsem si vzpomněla na burzu, když stánkaři říkali: „Peníze jsou všude, jenom je umět sebrat.“ Tito mladí lidé nezaháleli a dali dohromady skupinu, která si, myslím, na Karlově mostě slušně vydělá. Měla jsem radost z jejich iniciativy a z toho, že vlastně svým nápadem a přičiněním obohatí sebe i druhé. A tak je to se vším. Vždy se cení nápad, který se uvede do života, a pak z něj mají prospěch všichni. Jak burzovníci říkali: „Peníze jsou všude, jenom je umět sebrat.“ A tak, kdo se činí, má, a kdo se nečiní, jen závidí, a přitom má stejné možnosti. Už jsme museli jít. Ušla jsem kousek cesty a najednou se otočím k partnerovi a povídám: „Počkej tu na mě.“ Pozorovala jsem své srdce a to mě vedlo zpět k hudebníkům, abych si koupila jejich CD. Dříve bych to neudělala, protože bych následovala rozum: „Vždyť těch CD máš hodně a stejně si to nebudeš pouštět.“ Teď bych se cítila nespokojená, že jsem si nenaplnila srdce tím, co jsem cítila. ✥✥✥
❤
~ 99 ~ Ukázka elektronické knihy