3
Ošetřovatelství II ■■ potřeba stimulace – potřeba variabilních podnětů v dostatečné míře a po dostatečně dlouhou dobu; takové podněty podporují psychickou aktivaci jedince a zároveň mu slouží jako základní materiál k učení ■■ potřeba orientace, smysluplného učení – člověk potřebuje poznat pravidla, řád, podle něhož funguje svět, kde žije, a jímž se řídí všichni ostatní; dostatečná orientace zároveň uspokojuje potřebu jistoty a bezpečí ■■ potřeba citové jistoty a bezpečí – ty lze uspokojit prostřednictvím spolehlivého a jistého mezilidského vztahu; osobní zkušenost mění základní postoj člověka ke světu i k osobě samotné (nejde jen o získání pocitu aktuální jistoty, ale hlavně o dosažení pocitu pozitivní naděje, tj. přesvědčení, že existuje možnost změny negativních zážitků) ■■ potřeba seberealizace – vede za příznivých okolností k vytvoření uspokojivé osobní identity; v této oblasti může jít o uspokojení v různých aspektech mající vliv na osobní hodnocení ■■ potřeba otevřené budoucnosti – je uspokojována alespoň přijatelnou perspektivou, která umožňuje potvrdit hodnotu, popř. další možnost rozvoje vlastní existence i v budoucnosti; může přesahovat i vlastní život, např. identifikací s potomky Vztah mezi primárními potřebami fyziologickými a psychologickými je složitý. Psychologické potřeby se vyvíjejí na vrozeném základě, který zčásti tvoří fyziologické potřeby. Proto je možné některé z nich považovat za jakési deriváty – odnože fyziologických potřeb. Například erotická potřeba je derivátem sexuální potřeby. Jiné psychologické potřeby se fylogeneticky vyvinuly proto, aby napomáhaly uspokojování primárních potřeb, a jsou tedy fyziologickým potřebám podřízeny, v ontogenezi se však vyvíjejí nezávisle, např. potřeba hry (Říčan, 2007). Helus (2004) charakterizuje potřeby nižší jako nedostatkové (deficitní). Podle tohoto autora je vyvolává nějaký deficit – hlad, sexuální neuspokojení, pocit opuštěnosti. Po uspokojení nedostatku odeznívají, ale v rytmu fungování organismu se obnovují, nedostatek se opět navrací a pudí znovu k uspokojujícímu úsilí. Potřeby vyšší oproti tomu charakterizuje jako rozvojové – nemají onen rytmický charakter, ale vedou jedince dál v jeho rozvoji, jejich uspokojování před ním otevírá nové horizonty možností a důvodů pracovat na sobě. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271805
Člověk, jeho motivace a potřeby
3
V českém ošetřovatelství je populární tzv. Dům životních potřeb podle Chloubové (in Trachtová, 1999). Uvedeny byly nejznámější pokusy o třídění potřeb, ve kterých šlo zejména o identifikování nejtypičtějších motivů. U každého jedince může samozřejmě docházet na základě specifické zkušenosti k utváření velmi specifických motivů, individuálního způsobu uspokojení, ale i ke specifické hierarchii motivů (dlouhou dobu nebo i trvale dominantně může hierarchicky nižší potřeba zaujímat na žebříčku potřeb motiv nejvyšší). Maslowovu pyramidu potřeb je tedy nutné brát pouze jako schematizaci nejtypičtějších lidských potřeb.
3.2
Faktory motivace
Výchozí motivační stav lze označit jako potřebu. Funkcí motivace je pak uspokojování potřeb individua. Motivace je intrapsychický proces, který má svůj zdroj ve vnitřní a vnější situaci individua. Takovou vnitřní situací je např. stav hladovění, ale motivující vnitřní stavy mohou vyvolávat i vnější situace člověka, jako je např. vnější ohrožení prestiže. Vnější podněty mohou jedince stimulovat, ale nemusí ještě motivovat určité chování. V určitém vztahu ke stávajícím motivacím se stávají vnější podněty tzv. incentivami (nápoj je incentivou jen pro žíznivého). Na motivaci navazující instrumentální aktivity vyjadřující její zaměření a intenzitu, ale také kognitivní zpracování situací, v nichž vystupují, jsou produktem učení a jako takové jsou dále korigovány dalšími zkušenostmi a jsou interindividuálně odlišné, jakož i určované vlivem kulturních vzorců. Proto je stejná potřeba u různých individuí uspokojována různým způsobem. U člověka se uplatňuje v jeho chování navíc očekávání (anticipace), tzn., že síla reakce organismu nezávisí jen na síle popudu (incentivy), ale i na síle očekávaného budoucího uspokojení (pravděpodobnost dosažení cíle). V závislosti na anticipaci může jedinec po kognitivním zpracování svou aktivitu odložit, nebo si stanovit náhradní cíl. Samotné jednání jedince je ovlivňováno i morální reflexí. Člověk je bytost biologická a společenská zároveň, zdrojem jeho motivací je jak fyziologie jeho organismu (jeho biologické potřeby), tak sociální a kulturní (společenské) podmínky jeho existence, spojené s potřebami jeho bytí jako sociální bytosti. Oba tyto zdroje motivace lze od sebe oddělit jen v rovině vědecké abstrakce, neboť člověk 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271805
3
Ošetřovatelství II je jednotně fungující bytost. Zatímco nedostatky v sociálním bytí jedince a příležitosti k jeho růstu jsou jím obvykle vnímány, všechny nedostatky na úrovni fyzického bytí jedinec nevnímá (např. některé nedostatky ve tkáních). Kulturní faktory (obyčeje, etické, právní a jiné normy) ovlivňují především způsob chování (např. výběr jídla, způsob konzumace), ale uplatňují se i v potlačování určitých impulzů (např. agresivních, sexuálních). Sociální zkušenosti získané v určité kultuře vedou také k vytvoření specifických návyků, jež ztrácejí původní biologické vazby (člověk už nejí jen proto, že má hlad, ale protože má chuť). Přirozeným životním prostředím je např. rodina, škola, organizace, ve kterých funguje, pracuje. V těchto specificky lidských podmínkách existence vznikají u člověka potřeby, které vyjadřují rozdíly mezi tím, co je, a tím, co má být (např. láska, úcta, jistota). Již v raném dětství/ během socializace je jedinec seznamován s kulturními normami dané společnosti, které dítě ovlivňují a ovlivňují i jeho potřeby. Během ontogenetického vývoje vstupují do hry činitelé jako prestiž, společenská pozice, nové hodnoty apod. V současné kultuře narůstá potřeba výkonu, touha po pochvale, úspěšnosti. Mechanismem vzniku nových potřeb je nápodoba. Člověk se srovnává s jinými lidmi (sousedy, přáteli, známými) a touží často mít to, co mají oni, jednat jako oni. Jde o tendenci jedinců ke konformismu (snaha o to podobat se co nejvíce i ve stylu života členům skupiny, k níž jedinec sám náleží). Důvodem může být ale i sociální učení, tj. snaha napodobovat chování ostatních, jako způsob, jak získat odměnu na základě pozorování chování a získávání odměn u ostatních. Pozorováním ostatních získává jedinec informace nejen o oceňování, ale také o trestání a sankcích nevhodného chování v dané společnosti. Výskyt potřeb není však ovlivněn jen vnějšími odměnami a tresty, ale i vnitřními odměnami jedince. Typickým zdrojem vnitřních odměn je zábava a vše to, co činí člověk s láskou. Existence vnitřních odměn a trestů je spojena s morálním vývojem jedince a způsobuje jeho relativní nezávislost na vnějších odměnách a trestech.
3.3
Uspokojování potřeb
Motivované chování vycházející z potřeb jedince směřuje k nějakému druhu uspokojení, např. alimentární chování vede k nasycení, sexuál100
Ukázka elektronické knihy