98
Natasha Lesterová
Will s pohledem upřeným na sestru malinko zavrtěl hlavou, ta ale pokračovala dál. „Mám rakovinu vaječníků. V konečném stadiu. Vím, že si Will myslí, že bych si to měla nechat pro sebe a nedeprimovat tím okolí, ale tak to prostě je. Takže dokud ještě můžu, doprovází mě každý měsíc na různá místa ve světě.“ Melissa něžně položila Willovi ruku na rameno a Fabienne si všimla, jak se mu tvář zakalila smutkem. „Děkuju za to, jak jste nám ten večer pomohla,“ promluvil směrem k Fabienne. „To je další věc, podle které jsem poznal, že nejste Američanka. Pravá Newyorčanka by nás prostě obešla a určitě by nám nezavolala taxi.“ „Ale vždyť jsem pro vás skoro nic neudělala,“ bránila se Fabienne a opravdu litovala, že toho nebylo víc. Zdálo se jí, že její gesto vůči někomu, kdo tak mladý – vždyť Melisse mohlo být tak pětadvacet let – trpí smrtelnou nemocí, bylo tak nevýznamné, že ani nestálo za řeč. A jelikož její matka založila v Sydney jednu z prvních klinik pro ženy s rakovinou, věděla také, jak rychle ta nemoc postupuje a jak krutá může být. „Občas mě strašně rozbolí záda,“ vysvětlovala Melissa. „Ty bolesti jsou velmi vysilující. Moje nemoc prostě usoudila, že si až moc užívám, a jediný způsob, jak mi ukázat moje limity, bylo ochromit mě s takovou silou, že jsem z gala večera odcházela, jako bych byla namol opilá.“ „Asi každý by vám řekl, jak je mu vás líto,“ řekla Fabienne. „Já to ale neudělám. Raději vám řeknu, že jsem moc ráda, že jste se rozhodla navštívit Paříž. Moje babička věří, že toto město je léčivější než nejlepší medicína.“ „I já jsem ráda, že jsme se sem vydali,“ přiznala Melissa. Will objal sestru kolem ramen a něžně ji políbil na tvář. Fabienne se sevřelo hrdlo a oči se jí zalily slzami. Naštěstí světla právě potemněla, takže si stačila utřít oči,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271796
PAŘÍŽSKÁ ŠVADLENA
99
než si někdo něčeho všiml. Ovšem hned vzápětí jí Will něco podal a ona viděla, že je to vzorně vyžehlený a poskládaný bavlněný kapesník. Který muž ještě u sebe nosí něco takového? Babička by z něj měla radost. „Děkuji,“ zašeptala. Nedokázala se soustředit na film. Pociťovala pouze dva protichůdné impulzy: bolest v srdci kvůli Melisse, kterou sotva znala, ale která se zdála být tak odhodlaná a plná života, že za jiných okolností by se stala její báječnou přítelkyní; a hluboký neklid, který v ní probouzela Willova přítomnost vedle ní, každý jeho sebemenší pohyb. Od otcovy smrti vnímala všechno ostřeji a bezprostředněji, proto se nyní snažila připsat svoje nezvyklé pocity tomuto stavu. Ale moc dobře věděla, že je za nimi mnohem víc. Will Ogilvie – jeho klasický šarm, neskrývaná náklonnost k sestře a jeho vzorně vyžehlené kapesníky – jí prostě připadal neodolatelný. O přestávce se Fabienne loudala vzadu, aby měli Ogilvieovi čas pro sebe, ale Melissa se k ní otočila s pozváním: „Zajdete si s námi na drink? Tak budu mít alespoň zaručeno, že dostanu to, co jsem si objednala, a ne to, co barman vyrozumí z Willovy příšerné francouzštiny.“ Will se zasmál. „Říkalas, že ti ta ryba včera večer chutnala.“ „Snažila jsem se přeložit jídelní lístek,“ naklonila se Melissa důvěrně k Fabienne, „a on mi tvrdil, že mečoun je druh hovězího!“ Fabienne se zasmála. „Nanejvýš snad mořská kráva.“ Will se na ni usmál a jí se sevřel žaludek. Přestaň s tím, vyčinila si. Chováš se jako puberťačka. „Co si dáte?“ zeptala se, vděčná za záminku, aby se od nich oddělila a postavila se k baru. „Zvu vás,“ prohlásila, když Will vytáhl z kapsy peněženku. „Gin s tonikem,“ řekla Melissa. Will se na ni zamračil. „Jedna sklenička mě nezabije,“ ohradila se suše.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271796
100
Natasha Lesterová
„Liss,“ zavrčel na ni. Fabienne vyklouzla k baru, aby nebyla přítomna sourozenecké rozmíšce. Uvědomila si, že si nepočkala na Willovu objednávku, a tak mu přinesla totéž co sobě, aperol spritz. „Skvělá volba,“ podotkl, když mu drink s omluvou předávala. „Na nové přátele,“ připila Fabienne a navrhla, aby si tykali. „Pracuješ u své babičky, Fabienne?“ zajímala se Melissa. „Ne, i když by chtěla. Vlastně mi to každý rok opakuje. Rovněž se zabývám módou, ale jinak. Právě jsem byla jmenována,“ Fabienne se usmála a s pýchou vyslovila ta pro ni tak nová slova, „vedoucí kurátorkou Powerhouse Museum v Sydney. Je to místo mých snů,“ přiznala. „Blahopřeji,“ zvolala Melissa, ťukla svou sklenkou o Fabienninu. „Ale proč nechceš spolupracovat se svojí babičkou?“ „Liss,“ napomenul ji Will. „Nebuď dotěrná.“ Obrátil se k Fabienne. „Myslí si, že jí všechno projde, protože vzbuzuje v lidech soucit. Jestli jsou ti její otázky nepříjemné, klidně se ohraď.“ „To je v pořádku,“ zalhala Fabienne. Důvody, které ji k tomu vedly, by si vlastně ráda ponechala pro sebe a nehodlala se s nimi někomu svěřovat. „Mám strach,“ přiznala váhavě. „Že nenaplním očekávání. Moje babička je opravdu úkaz. A je už tak dlouho úspěšná, že nechci být ta, která půjde v jejích stopách a nakonec ztroskotá.“ Zarazila se. Tolik toho o sobě prozradit nechtěla. Vždyť ty lidi sotva poznala, a už o ní vědí víc než většina jejích přátel. „Tomu rozumím,“ řekl Will chápavě. „A myslí to vážně,“ dodala Melissa. „Musela jsem ho doslova přinutit, aby přijal to místo, které teď zastává. Vedou-
Ukázka elektronické knihy