vám představil slečnu Matchamovou. Pracovala pro lady Halsteadovou jako její společnice. A tento džentlmen je doktor Milborne, který dohlížel na zdraví staré dámy.“ „A-ano, už pět let,“ vykoktal zmateně Milborne a podíval se ze Stokese na Montaguea. „Řekl jste inspektor?“ ujišťoval se, že dobře slyšel. „Ano,“ odpověděl za Montaguea Basil Stokes. „Jsem inspektor Basil Stokes ze Scotland Yardu. My,“ otočil se na svého vysokého kolegu se světlými vlnitými vlasy, „jsme přišli ohledat místo úmrtí a tělo lady…“ „Halsteadové,“ napověděl mu Montague. „Lady Halsteadové,“ zopakoval Stokes. „Máme důvod se domnívat, že zde není všechno v pořádku. Jaký je váš názor, doktore? Zemřela ta žena přirozenou smrtí, nebo je zde něco, co by měl Scotland Yard vědět?“ Doktor Milborne nervózně přešlápl. „Já jsem… Myslím… Chci říct, že…“ „Ano?“ zvedl inspektor Stokes husté tmavé obočí. Kdyby situace nebyla tak vážná, působil by doktor Milborne snad až směšně. Koktal, mnul si ruce a připomínal mouchu, která se topí ve sklenici medu. „Vzhledem k… vysokému věku lady Halsteadové se domnívám, že… že by její smrt mohla být důsledkem stáří. Řekl bych, že… snad… jí vypovědělo službu srdce. Srdeční záchvat mohl způsobit bolest. Zdá se, že madam bojovala, dokonce snad… lapala po dechu, jak jste si asi ráčil povšimnout, inspektore.“ „Když bylo její tělo objeveno, měla zavřené oči a otevřená ústa?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271656
Otázka byla položena vysokým elegantním mužem se světlými vlnitými vlasy, který doprovázel inspektora a až doposud mlčel. Stačila mu však pouhá jedna věta, aby okamžitě upoutal pozornost – a aby si zjednal autoritu. Odlepil se od dveří a postoupil do středu místnosti. Nejprve pokynul Violet, poté pohlédl přátelsky na Montaguea, přeměřil si krátce doktora a poté sjel očima k lady Halsteadové, která stále ležela na posteli tak, jak ji Violet našla. Se zavřenýma očima a zející černou dírou místo úst. Když si schránku lady Halsteadové zběžně prohlédl, narovnal se. „Barnaby Adair,“ představil se. „Jsem konzultantem Yardu a často spolupracuji s inspektorem Stokesem. Obzvlášť pak na případech, které se týkají příslušníků společenské vrstvy, kam patřila také lady Halsteadová.“ Milborne už nevypadal jako moucha, která se topí ve sklenici medu. Vypadal jako moucha, která se v ní utopila. „Ano,“ odpověděla Barnabymu místo doktora Violet. „Lady Halsteadová měla zavřené oči a otevřená ústa, když jsme ji s Tilly našly.“ Barnaby Adair se na ni podíval. „Prosím. Pokračujte, slečno Matchamová. Kdy jste ji našly?“ „Ráno, když jsme jí jako obvykle nesly snídani. Já jsem roztáhla záclony a… Lady Halsteadová ležela na posteli mrtvá.“ „Hýbaly jste s ní?“ „Ne, pane. Vypadá přesně tak, jak jsme ji se služebnou ráno objevily.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271656
„Hýbaly jste v pokoji s něčím jiným?“ „Pouze se závěsy,“ odpověděla Violet. „A Tilly dala podnos se snídaní na noční stolek, ale jinak jsme ani jedna s ničím nepohnuly.“ „Doktore, kdy jste dorazil na místo vy?“ vyptával se Barnaby Adair. „Chvíli před vámi, pane.“ „Ohledal jste tělo?“ „Já… No, ano, provedl jsem obvyklé úkony.“ „Zkontroloval jste oči?“ „Jistě,“ odvětil Milborne trochu dotčeně. „Objevil jste známky krvácení do očí?“ „Ehm… Nepatrné známky krvácení tam jsou, ano, ale je stará a po srdečním záchvatu –“ „Mohl byste se podívat ještě jednou?“ Doktor Milborne se sklonil k zesnulé a zvedl jí postupně obě víčka. Když se narovnal, byla jeho tvář bledší a v očích se mu usadil rozpačitý pohled. „Ano,“ musel přiznat, že se spletl. „Bělma očí jsou silně zakrvácená.“ „Řekl byste, že jsou zakrvácená nepřirozeně?“ zeptal se klidně Barnaby Adair. Nepotřeboval zvyšovat hlas, aby zněl autoritativně. „Ano, ano, dalo by se povědět, že krvácení je nepřirozeně silné.“ „Hm,“ pokývl hlavou Adair. „Nebývá silné nepřirozené krvácení do očí známkou udušení?“ Milborne sevřel rty, ale přikývl. „Ano.“ Barnaby Adair pohlédl znovu na Violet. „Zdálo se vám po příchodu do pokoje, že něco není na svém místě, slečno Matchamová?“ Violet se zamyslela. 100 Ukázka elektronické knihy