hlavně půjčky splácel. Ale do toho se mi tedy už vůbec nechtělo, protože nyní jsem k tomu tedy neviděl jediný pádný důvod. Prostě hra skončila a co teď s tím? Markéta si to představovala jednoduše. Vzala si svých 50 % na začátku a já měl vše splácet. Ano, souhlasím, že tak zněla původní dohoda. Jenže v původní dohodě nebylo jediného slova o tom, že ona z ničeho nic přestane půjčky zajišťovat. Takže když mohla s naší společnou činností skončit z ničeho nic ona, tak proč bych nemohl skončit já? Markéta už mě taky poslední dobou štvala. Chtěla mě mít jen pro sebe, a přitom sama píchala s kde kým. Tak jsem se rozhodl sešit s evidencí půjček od Markéty hodit do popelnice a přestal jsem jí zvedat telefon. Seru na ni. Snad jí to nějak dojde, co si o ní myslím. A ten den, kdy jsem se takto rozhodl, jsem vyhrál ve Sportce 330 000 Kč. A to není všechno! Cestou z trafiky, kde jsem si vsadil ten tiket, jsem ještě netušil, zda vyhraju. To jsem se dozvěděl samozřejmě až večer, ale povedla se mi neskutečná náhoda. Potkal jsem Leu!
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271631
KAPITOLA TŘINÁCTÁ
Lea byla moc šťastná, že mě vidí. Myslím to samozřejmě ironicky. Odvedl jsem ji k sobě do bytu. Moc tedy nechtěla, stála na ulici a cosi blekotala, snažila se odejít. Otočil jsem ji prudce čelem k sobě. „Tak hele, holčičko, ty teď půjdeš se mnou ke mně a tam si všechno vyjasníme. Rozumíš? A žádný kecy! Nebo ti tady dám takovou facku, až se ti hlava otočí dokola.“ Lea se mi vytrhla, tak jsem jí, zjevně dle jejího přání, přímo na ulici jednu vrazil. Nějaký chlap se do toho chtěl míchat, toho jsem poslal do prdele a byl klid. Ostatní lidé nic neřekli. „Chceš další? Není problém,“ zeptal jsem se Ley a napřáhl se. Lea šla ke mně do bytu. Celou cestu něco vysvětlovala, ale já ji neposlouchal.. Byly to kecy, a hlavně... těch plků od dlužníků mám za celý den dost a dost. Ty výmluvy jsou všechny stejné. Po příchodu do bytu jsem si to s Leou okamžitě rozdal. Hned. Když se na to dívám s odstupem času, musím říci jediné: Lea mi po celou tu dobu chyběla. Nepřiznal bych jí to, ale stýskalo se mi po ní. Strašně mě naštvala tím, jak mě okradla, ale byl jsem ochotný jí možná i odpustit. Chyběla mi. Měl jsem radost, že ji vidím. Byl jsem rád a to ne kvůli tomu, že by mi možná mohla něco vrátit. Sex s Leou byl perfektní jako vždy. Myslel jsem, že se bude třeba bránit, ale tak to rozhodně nevypadalo. Vycházela mi vstříc, jako by 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271631
už minimálně půl roku neměla chlapa. Líbali jsme se. Líbání je u mě naprosto nejvíc. Víc než obyčejný sex. Víc než různé praktiky. Líbání je na vrcholu intimity. Když jsme skončili, vstal jsem a vzal její kabelku. Vysypal jsem obsah na stůl. Lea vyskočila a chtěla mi bránit. To že ji miluji, neznamená, že jí nemůžu jednu fláknout. Dostala ránu, až odlétla na postel. Musím přiznat, že mi to docela ujelo. Mrzelo mě to, ale potřeboval jsem o Lee něco vědět. Našel jsem tam mobil. Drahý mobil. Tak jsem se jím prozvonil, abych získal její číslo. Pak jsem získal, co jsem hledal. Vrátil jsem se do ložnice a v každé ruce jsem něco držel. „Můžeš mi toto vysvětlit?“ mával jsem na ni její občankou. Byla to skutečně Lea Kříková, vdaná osoba. V druhé ruce jsem měl plato prášků. Lea mlčela. „Tak sakra, pořád meleš, a když máš mluvit, tak mlčíš.“ Lea mi pak pověděla, co jsem možná ani slyšet nechtěl. Vdala se přibližně před čtyřmi měsíci za nějakého Igora Kříka. Je to poměrně zámožný pán, o něco starší než Lea. Znají se asi dva roky. Ten její manžel je bratr toho poslance, jak jsme tuhle s Podlipným vymáhali kdesi u Prahy. Já neznal ani jednoho, ani bratra, ani poslance. O politiku se nezajímám. Vlastně to začalo již v Jihlavě. Ještě před tím, než Lea přijela do Prahy, tancovala na nějakých party a tam poznala Igora. Stala se jeho milenkou a on jí zařídil byt v Praze. Doma rodičům řekla, že s ním chodí, ale nebyla to pravda. Byla pouze jeho bokovka. Když ale
100 Ukázka elektronické knihy