Tab. 6.3 Uzavřená a otevřená společnost99 (Teoretici tématu: Hannah Arendtová, Raymond Aron, Henri Bergson, Karl Raimund Popper) Uzavřená společnost
Otevřená společnost
Jedná se o společnost statickou. Individuální sociální mobilita je v ní omezená nebo zcela vyloučená.
Jedná se o společnost dynamickou. Jsou v ní vytvořeny a podporovány podmínky pro individuální sociální mobilitu. Různost názorů a zájmů je vítána.
Pozice jednotlivce v sociální struktuře se odvíjí od připsaného sociálního statusu. Individuální (svobodný) vzestup dle vlastních představ není možný. Prototypem uzavřené společnosti je dle K. R. Poppera kmenová (magická) společnost.
Pozice jednotlivce v sociální struktuře se odvíjí od jeho získaného sociálního statusu, tj. od jeho úsilí, kreativity a zvědavosti. Otevřená společnost započala svůj vývoj dle K. R. Poppera už v antickém Řecku a od té doby se k jejímu ideálu snaží lidstvo v různých částech světa, historických etapách a s různými úspěchy přiblížit.
Uzavřenou společnost ovládají různá tabu a neměnná (strnulá, rigidní) pravidla (např. ideologická nebo náboženská). Lidské zákony nejsou chápány jako konvence, které je možno za určitých podmínek měnit, aktualizovat a vylepšovat. Podporuje v lidech občanský fatalismus, pasivitu a svým způsobem i intoleranci. Trh myšlenek a informací je uzavřený. Proto se v uzavřené společnosti může někdo prohlašovat za vlastníka absolutní, všeobsahující pravdy, která je z tohoto titulu také nucena ostatním. Cenzura a kontrola občanských aktivit jsou běžné.
Lidé se v otevřené společnosti podílejí na správě věcí veřejných a mají právo sesadit nekompetentní vládu. Lidské zákony jsou chápány jako relativní, tj. dají se měnit i kritizovat. Nikdo nemá monopol na pravdu. Občanovi je povoleno samostatně myslet a pochybovat.
Uzavřená společnost je založená na emocích, kolektivismu, myšlence sociální rovnosti (alespoň pro některé) a pocitu své vlastní výlučnosti. Nekomunikativnost.
Otevřená společnost stojí na síle rozumu, na maximální úctě k individuálním svobodám a občanským právům. Ctí myšlenku ochrany slabých, chudých a jiných menšin. Založená je na myšlence právního státu, pluralitě názorů a jejich výměně v partnerském dialogu.
Příklad: Totalitní státy, fašistické režimy, stalinistická a maoistická verze socialistické a komunistické společnosti.
Příklad: Fungující liberálně demokratické společnosti s živou tradicí a vyspělou politickou kulturou.
99
Více viz kniha Popper, K. R. Otevřená společnost a její nepřátelé I, II (1945, v češ. Oikoymenh, 1994).
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271257
Člověk je tvor skrz naskrz výjimečný. A nemám teď na mysli jeho ojedinělou schopnost racionálního, abstraktního či pojmového myšlení, schopnost používat artikulovanou řeč, vyrábět a používat nástroje, úspěšně se adaptovat na velmi rozmanité životní podmínky, uvědomovat si čas a svoji konečnost, schopnost plánovat budoucnost v alternativách nebo nadání ke svobodě a svobodné vůli. Je výjimečný tím, že jako živočišný druh je z hlediska přírodní rovnováhy de facto nadbytečný. Je totiž tvorem bez jasných predátorů, tvorem stojícím tak nějak mimo přirozený potravní řetězec. Člověk se evolučním procesem z přírodního prostředí – s jistou mírou nadsázky řečeno – vyčlenil a svými pragmatickými zásahy je přetvořil (kultivoval, pacifikoval) k obrazu svému. Tento stav odloučení člověka od přírody však správně relativizuje Bauman následujícími slovy: „Lidé jsou mimo přírodu, a přitom beznadějně v ní.“100 Ano, člověk přes veškeré své civilizační úspěchy zůstává nadále tvorem přírodním, tedy na přírodu odkázaným. Fenomén sílících klimatických změn – změn nepochybně umocněných antropogenní činností – poslední dobou tuto osudovou skutečnost názorně připomíná nám všem, tedy i těm nejarogantnějším protiekologickým fanatikům.
Člověk jako bytost společenská
6. Člověk jako bytost společenská
Člověk, společnost a příroda Podmínek existence člověka a lidské společnosti – jinak řečeno životních podmínek – a determinant životního způsobu je mnoho a mají velmi rozdílnou povahu. Obecně je lze rozdělit na podmínky objektivní (věcné) a subjektivní (osobní), případně materiální a duchovní. A i ty lze dále členit; viz tab. 6.1. Nutno upozornit, že její kategorické vyznění je záležitostí ryze účelovou, sledující přehlednost výkladu. V reálném životě spolu jednotlivé faktory úzce souvisejí, prostupují se a vzájemně je od sebe oddělovat lze jen při utváření různých ideálních modelů, které nám slouží k pochopení složitých celků.
100
Bauman, Z. Individualizovaná společnost. S. 10.
————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271257
Tab. 6.1 Podmínky existence lidské společnosti
Podmínky materiální
●● přírodní –– biologické pohlaví, věk, genetická výbava, imunita, tělesná konstituce, fyzické potřeby aj. –– demografické hustota obyvatelstva, porodnost, úmrtnost, nemocnost, demografická struktura obyvatelstva, typologie rodin a partnerských svazků, prostorová mobilita, stupeň urbanizace a její trendy aj. –– geografické klimatické podmínky, nerostné bohatství, úrodnost půdy, reliéf krajiny, složení fauny a flóry, geografické dislokace zvažované části území (např. oblast tektonicky aktivní, oblast pobřeží, delty řeky, oblast monzunových dešťů, ve srážkovém stínu, v záplavové oblasti) aj. ●● ekonomické technické a technologické podmínky výroby (nanotechnologie, biotechnologie, jaderná technologie, miniaturizace aj.), životní úroveň, dělba práce aj. ●● institucionální sociálně politické a politické podmínky, úroveň byrokratizace společnosti, charakter sociální kontroly aj.
Podmínky duchovní
●● kultura ●● umění ●● věda ●● normy ●● hodnoty a hodnotové orientace ●● ideje
Anglický kosmolog a astrofyzik Martin Rees (nar. 1942) vyjadřuje jinými slovy totéž, co tabulka 6.1. Od jejího obsahu se liší pouze mírou obecnosti. Za klíčové faktory, které ve svých různých variacích, v období klidu i sociálních otřesů vždy ovlivňovaly, ovlivňují a i nadále budou ovlivňovat charakter společnosti a životní způsoby v ní existující, Rees považuje: ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■
ekonomiku, geopolitiku, ideologie, kulturu, náboženství a v neposlední řadě a v tom nejširším slova smyslu duševní i tělesnou lidskou přirozenost.101
101
Rees, M. Naše poslední hodina. Přežije lidstvo svůj úspěch? S. 82.
——— 100 ————————————————— Ukázka elektronické knihy