V LABYRINTU TAJNOSTÍ
krásná a milá mladá žena, ale také mimořádně příjemně odlišná od všech ostatních, které znám.“ „Já… to jsem nevěděla,“ vydechla. „Pravda je velmi jednoduchá, Lydie. Prostě jsem vám nedokázal odolat. Myslel jsem jen na to, jak vás k sobě přitisknu. Neměl jsem v sobě dostatečné zábrany, abych se ubránil tomu nepříliš šlechetnému úmyslu.“ Chtěl ji tehdy a chtěl ji i teď – ale neřekl to. Ovšem stále to tady bylo; to neviditelné pouto, které se mezi nimi vytvořilo ve Skotsku, je stále pudilo k sobě. Lydia na něj hleděla a byla si vědoma zrádného žáru, který začínal postupně zachvacovat její tělo. „Ať vás trápí cokoli, povězte mi to. Jsem dobrý posluchač, takže jde jen o to, zda se mi svěříte.“ Stále na něj hleděla. Slunce měl za zády, takže jeho tvář byla plná stínů a ostrých úhlů. Měl odhodlaný výraz, oči mu svítily a byla v nich mírná starost a zájem. „Svěřit se? Vám?“ „Proč ne?“ zamumlal a díval se jí přímo do očí. „Není to váš problém.“ „Tak z toho svůj problém udělám.“ Lydia tomu téměř nedokázala uvěřit, ale skutečně to vypadalo, že ji chce vyslechnout. „Svěřte se mi, Lydie,“ zopakoval tiše. „Cožpak vám nikdy nikdo neřekl, že sdílená bolest je poloviční bolest a že dva lidé dokážou unést těžký kříž snadněji než jeden z nich?“ Lydia se usmála, ale oči se jí zamlžily, jako by jí do nich vstoupily slzy. „Ano. Říkala mi to moje matka – kdysi.“ Alexovi se ulevilo a trochu se uvolnil. Byl to začátek. „Tak o co jde? Možná vám budu schopen pomoci.“ Její úsměv zmizel a povzdechla si. „Myslím, že mi 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270600
HELEN DICKSONOVÁ
nemůže pomoct nikdo,“ potřásla hlavou. „Právě teď jsem byla v bance zeptat se na možnost půjčky, která by mi umožnila otevřít si vlastní podnik. Bez okolků mě odmítli.“ „Aha, chápu. Ale není to snad jediná banka v Londýně,“ podotkl. Upřímně se na něj zadívala. „Jako by byla. Už jen to, že jsem žena, svědčí proti mně.“ Přikývl. „Vím, že existuje nerovnost v příležitostech pro muže a ženy a připouštím, že je to nespravedlivé.“ „Netušila jsem, že na tom bude tolik záležet. Muži mají v rukou veškeré podnikání. Myslela jsem si, že účet, který mám v bance, jim bude stačit jako zástava. Já – doufala jsem…“ Upadla do mlčení a zírala kamsi do dálky. Alex na ni upíral pohled a čekal, až bude pokračovat. Najednou se však vzpamatovala a prudce se vrátila zpátky na zem. „Omlouvám se,“ pronesla rychle. „Neměla bych vám to povídat. Ani to nemůžete chápat. Bylo to ode mě pošetilé.“ „Chápu to víc, než si myslíte. Nedostal jsem se tam, kde jsem, bez překážek. Když jsme se ve Skotsku loučili, říkal jsem vám, že pokud bych vám mohl nějak pomoci, udělám to. Vzpomínáte si na to?“ Lydia byla hluboce pohnuta upřímností v jeho hlase, a to navzdory nepřátelství, které k němu cítila. Znovu mezi nimi zavládlo ticho. Alex stál bez hnutí, ale Lydii připadalo, jako by se k ní nakláněl. Pak pomalu přikývla a zadívala se na něj s novým zájmem, protože dostala nápad, který v její mysli začínal nabývat jasných obrysů. Od prvního okamžiku měla podezření, že Alex Golding je velice bohatý muž. Najednou jí to všechno připadalo jednoduché. I když po tom všem, co se jí nedávno stalo, v sobě měla hlubokou nedůvěru 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270600
V LABYRINTU TAJNOSTÍ
k mužům obecně, tolik toužila dělat to, co si vysnila, že byla v pokušení vyzkoušet opravdovost Alexových slov. „Jak vážně jste myslel, Alexi, že mi pomůžete? Půjčil byste mi peníze, abych mohla začít s podnikáním?“ „Velmi rád si o tom s vámi pohovořím.“ Přimhouřila oči a Alex odhadoval, že jí právě došlo, že by mohl být cestou z jejích potíží. „Máte už vybranou nemovitost?“ „Jednu jsem si byla prohlédnout – pro záměr, který chovám, by byla dokonalá,“ přikývla. „Tak to je začátek. Mám před bankou kočár. Ukážete mi to tam?“ pokynul jí rukou. „Nejprve bych musela zajít k majiteli pro klíč,“ namítla nerozhodně. „To by neměl být žádný problém.“ Odjížděli od banky a ani jeden z nich neměl tušení, že jsou sledováni. Irene Hiltonová seděla se svou komornou v kočáře hned na protější straně ulice. Alexův kočár okamžitě poznala. Zamračila se a její do tenoučké linky vytrhané obočí se jí spojilo nad kořenem nosu, když se zahleděla na Alexovu společnici. Pozorovala je celou dobu až do chvíle, kdy Alex pomohl neznámé nasednout. Pak svraštila obočí a sledovala, jak spolu odjíždějí; předtím si velmi dobře všimla, jak se Alex na tu neznámou díval. Srdce se jí svíralo závistí, když viděla jeho vřelý úsměv. Zmocnil se jí hněv a v očích se jí ošklivě zablýsklo. Žárlivost ji rvala na kusy, tvář jí nepěkně zrudla a vzápětí zbledla, jak se jí odkrvil obličej. Byla zvědavá, umírala zvědavostí! Kdo je ta žena? Krása jí zářila z tváře a dokonalost její postavy přitahovala nejeden pár očí. To, že byla ve městě bez gardedámy či komorné, svědčilo o tom, že je z nižší vrstvy. Když však mluvila s Alexem, měla ve 99 Ukázka elektronické knihy