KAPITÁN A JEHO PANÍ
navrhl, pak se ale zarazil. „Tedy pokud vám to tak vyhovuje. Omlouvám se, jsem tak zvyklý dávat rozkazy a očekávat, že je někdo hned splní, až jsem zapomněl, že vás musím žádat o souhlas.“ Lizzie se znovu zmocnil pocit, že potkala spřízněnou duši. „Přesně tak mi to vyhovuje,“ řekla. A opravdu jí víc než vyhovovalo, že se s ní kapitán chce vidět tak brzy. „A nebojte se, já vás vždycky upozorním, pokud byste se začal chovat příliš rozkazovačně. Nezapomínejte, že jsem zvyklá jednat s důstojníky.“ „No jistě, je tu váš dědeček.“ „Ano. A také můj bratr začal získávat vyšší hodnosti, než…“ Lizzie se zhluboka nadechla, aby překonala náhlý nával dojetí. „Ale stejně byl vždycky vůdčí osobnost, ještě než ho povýšili.“ „Vy jste měla bratra?“ zeptal se kapitán zjihlým hlasem, vyjadřujícím hlubokou účast. „Byl starší než vy?“ „Ano. O pár let. A když naši rodiče zemřeli, snažil se o mě postarat…“ Lizzie zavrtěla hlavou. V danou chvíli se jí opravdu nechtělo o Samovi mluvit. Kapitán se k ní sklonil a stiskl jí ruku, jako by dokonale chápal její pocity. „Víte, myslím, že chápu, proč si dědeček nepřeje, abyste nosila brýle. Byla by škoda schovávat vaše oči za silnými skly. Jsou moc krásné. Barva vašich očí mi připomíná moře v oblasti Neapolského zálivu. Myslel jsem, že takovou modř už nikdy nikde neuvidím…“ Skláněl se k Lizzii hodně blízko. Tak blízko, že jasně viděla jeho modré oči. A jejich výmluvný pohled. Potom sklopil pohled k jejím ústům. A maličko rozevřel rty. Potom ale najednou zamrkal a odtáhl se. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270594
ANNIE BURROWSOVÁ
„Tak se tedy těším, až vás zítra zase uvidím,“ řekl, otočil se a byl pryč. Lizzie zůstala stát na schodech a dívala se za jeho siluetou, která se jí pozvolna ztrácela v rozostřené mlze. Dokázala ještě rozlišit, že se u brány otočil, zvedl ruku a zamával jí. Celá uzardělá vběhla do domu, na rtech zasněný úsměv. Měla nápadníka. Opravdového nápadníka z masa a kostí, navíc velmi pohledného. A chtěl se s ní oženit. S ní, s Lizzií Huttonovou. Jako ve snu zamířila do svého pokoje, pak si ale uvědomila, že musí dědečka informovat o svém návratu od lady Buntingfordové. Stejně ji zajímalo, co dědečka přimělo ohledně kapitána Brethertona změnit názor, a tak se obrátila a bez dalšího váhání nasměrovala své kroky k jeho pracovně. Dědeček ji odvezl z Bathu, kde jí vyčinil, že se chová jako hloupá husa, když si nechá plést hlavu od protřelého svůdce žen. Přesně taková slova tehdy zvolil. Co mu tedy mohl kapitán Bretherton namluvit tak světoborného, že náhle zcela otočil?
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270594
DVANÁCTÁ KAPITOLA Lizzie nevěděla, jestli má být ráda, nebo lamentovat, když druhý den ráno vyhlédla z okna a uviděla, že je zataženo, jako by každou chvíli mělo začít pršet. Znamenalo to, že pro ni kapitán nejspíš přijede s vozem, pokud tedy myslel vážně, co říkal o potřebě vzájemného poznávání. Což vlastně možná nemyslel. Jak se říká, ráno je moudřejší večera. Třeba se probudil zbrocený studeným potem a vyčítá si, co ho to jen napadlo, že se sem za Lizzií hnal. Ukázalo se totiž, že kapitán Bretherton je navíc ještě hrabě. Proto změnil dědeček názor a dovolil mu, aby, jak to sám nazval, za jeho vnučkou běhal. Ke změně jeho pohledu na věc ovšem přispěla také informace, že kapitán má panství kdesi ve Skotsku, které sice v danou chvíli příliš neprosperuje, ale má svůj potenciál. Lizzie si s povzdechem sundala brýle – ty, které nesměla nosit jinde než v soukromí svého pokoje –, šla k umyvadlu a nalila si do něj vodu. Pokud kapitán Bretherton, či kapitán lord Bretherton, jak by ho měla správně oslovovat, nezměnil názor, mnohem raději by si s ním vyšla na procházku. Protože v takovém případě by spolu mohli svobodně mluvit. Kdyby Ukázka elektronické knihy