DEVÁTÁ KAPITOLA Stěží stihla zajít do jejich pokoje a převléknout si ty pitomé šaty a pak sejít dolů na šálek horkého čaje, než ji odchytil. „Chci se vyspat. Já… Mám dojem, že se mi rozjíždí migréna.“ Chytil ji za zápěstí a zatáhl do pracovny, kterou zabavil Theseovi. Vůně dřeva a doutníků jí okamžitě připomněla dědečka Antonia. Další muž, který ji považoval za nulu. Zatímco zírala do prázdného krbu, Kairos se vrátil s kouřící černou kávou, sýrem a dokonale nakrájenými plátky jablka. „Jez.“ V žaludku jí zakručelo, když si od něho vzala talíř a poslušně se pustila do jídla. Posadil se na schod před krbem, dlouhýma nohama narazil do jejích, než se posunula. „Valentino, podívej se na mě.“ V jeho stříbřitém pohledu se odrážely obavy a něco dalšího. Přinutila se pousmát. „Kolena mám trochu otlačená, ale si, jsem v dokonalém pořádku.“ V tu chvíli sebou trhl. Jako by mu mohla ublížit! „Nikdy jsem… Nežádal jsem po tobě, abys to pro mě udělala.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270514
ŘECKÝ SLIB
„Ty jsi to pro mě dělával.“ Zamračil se. „Proč dneska?“ Zadívala se na něho a pak odvrátila pohled, bála se, co by viděl v jejích očích. „Byla jsem frustrovaná.“ Shlédla na své propojené prsty. „Díky orgasmu jsem se uvolnila, než jsem mohla provést něco pitomého. A tak jsem ti to chtěla oplatit.“ V očích se mu nebezpečně zatřpytilo. Nadzvedl jedno obočí. „Uvolnila? To jsem udělal?“ Jeho pohled ji vyzýval, aby to zkusila zlehčovat. Přišpendlil ji na místě svýma pronikavýma očima, jako by jí dokázal nahlédnout až do duše. Polkla a odvrátila obličej. To nekonečné ticho, ta jeho bolestná lhostejnost – všechno bylo pryč a sledoval ji někdo úplně jiný. Muž, jehož vždy vnímala pod tou jeho bezcitností, ale nikdy se k němu nedostala. „V porovnání s tím, co jsem v minulosti vyváděla, když jsem byla rozčilená, je kouření mého skoro odloučeného manžela maličkost, si?“ „Mě neoblafneš, Valentino. To, co se stalo v nočním klubu, se tě muselo dotknout –“ položil jí širokou dlaň na hruď, „– tady.“ Srdce se jí pod jeho dotekem rozbušilo. „Protože na příležitostný sex jsi tu ty? Já ne?“ „Za celý život jsem spal jenom se dvěma ženami. S tebou a s jednou svou přítelkyní. Byl to normální vztah, a když to přestalo fungovat, šli jsme vlastní cestou. Příležitostný sex mi nikdy nic neříkal. Povídal jsem ti, že mi vztahy moc nejdou. Měl jsem Theseovu podporu, ale když jsem od něj odešel, musel jsem začít od nuly. Na přítelkyně mi nezbýval čas.“ „Požádal jsi o ruku Sophii.“ „Protože jsem si myslel, že bychom se k sobě hodili. Protože jsme byli přátelé a já ji obdivoval.“ Vydechl. „Byla moudřejší než já, a proto řekla ne. Teď 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270514
TARA PAMMIOVÁ
si uvědomuju, že pro mě byla něco jako sázka na jistotu.“ Každé slovo z jeho úst se vysmívalo zdi, již si kolem sebe vystavěla. Nedokázala snést jeho citlivost. Takhle se nemohla bránit touze po něm. Zvlášť dneska. „Kdybych věděla, že ti ho stačí vykouřit, aby ses mi otevřel, už dávno bych padla na kolena,“ odtušila uštěpačně. Když se od něho chtěla odtáhnout, chytil ji za ruku. „Přestaň to zlehčovat! Přestaň se chovat, jako by to nic neznamenalo.“ „A co to teda znamenalo, Kairosi?“ Vypadal, jako by mu vlepila facku, a ne že položila jednoduchou otázku. Když si ovšem myslela, že se zase uzavře a odejde, zatvářil se zamyšleně. „Znamenalo to, že to mezi námi dvěma ještě neskončilo. A nejen sexuálně. Znamenalo to… že už nejde jenom o Helenu a Thesea a tu naši pitomou dohodu nebo o rozvod. Jde o nás.“ Srdce se jí rozbušilo proti žebrům. Když se takhle otevřel, když jí dovolil zahlédnout, co cítí, na co myslí, tak… Ne! To nemůže. Tina ještě nikdy nebyla tak vyděšená z vlastní zranitelnosti, z vlastní pitomé naděje. Chtěla se prodrat bariérami, jež mezi nimi vztyčil, chtěla najít toho milého muže, který jí koupil dárek, o němž věděl, že se jí bude líbit. Takového Kairose chtěla za všech okolností, nejen tu a tam. Vždycky po něm bude toužit. Ale změní se někdy jeho pohled na ni? Může se mu cele odevzdat, když ji nerespektuje? Ne. Nemůže. Vyšla na verandu, snažila se vzpamatovat. Usadil se vedle ní na malé proutěné pohovce. V očích se mu objevilo váhání. „Já… neměl jsem tě 100 Ukázka elektronické knihy