FENOMENOLOGIE O POVAZE VĚDY
97
Fenomenologická reflexe vědeckého poznání minulého století byla nepochybně podnětná. Formuluje řadu složitých problémů, s ni‑ miž se potýká vědecká praxe. Ukázalo se však, že existují i jiná než fenomenologická řešení. Omezujícím v pohledu fenomenolo‑ gie na vztah filosofie a vědy je to, že výsledky svého studia vědy pokládá za závazná doporučení pro reálnou praxi vědeckého po‑ znání. Je zřejmé, že filosofická reflexe vědy a samotná vědecká činnost jsou velmi odlišné sféry jednání člověka. Proto je jejich ztotožňování problematické. Filosofická reflexe rekonstruuje po‑ znávací činnost již realizovanou ve vědě, odhaluje a analyzuje principy vědecké kreativity, jejichž znalost je předpokladem zdo‑ konalování metod a postupů budoucího bádání. Nepochybným přínosem fenomenologického postoje k vědě je pochopení významu soustavné reflexivní činnosti, jež je předpokladem zdokonalování vědecké tvořivosti. Optimismus vyvolaný vznikem fenomenologie se postupně vytrácí i v těch oblastech, kde měl Husserl zajímavé výsledky: v mate‑ matice, logice, psychologii. Zvlášť významnou byla ztráta pozic fenomenologie v polovině minulého století. Fenomenologická me‑ todologie nebyla s to odpovídat na problémy, které řeší vědecká praxe tohoto období. Reaguje pouze na potřeby omezené skupiny vědních disciplín. Postoj samotných fenomenologů je jednoznačný. Vědecké zkoumání otázek vědecké tvořivosti může vést jedině k naturalismu v pohle‑ du na vědomí. Tím si ale uzavírají cestu ke studiu intencionální činnosti vědomí v procesu vědeckého poznání. Objev intencionální povahy vědomí je nepochybným příspěvkem fenomenologie při studiu metodologických a epistemologických otázek vědeckého poznání. Důvodem toho, že fenomenologie není schopna výrazněji zasáh‑ nout do vývoje vědy, bylo to, že fenomenologické pojetí vědy je radikálně odlišné svým zaměřením na subjektivitu, vědomí, myšlení. Objektivně orientované vědě byla tato pozice cizí. Přesto hodnota fenomenologického založení spočívá v tom, že velkou pozornost věnuje studiu eidetické intuice stejně tak jako eidetické ontologie jako teoretického základu vědy, který předurčuje její předmět, me‑ tody a základní pojmy. Naopak slabou stránkou fenomenologie je
Obraz vědy_tisk2.indd 97
02.12.2019 8:15:57 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270298
98
OBRAZ VĚDY VE FILOSOFII 20. STOLETÍ
přehlížení empirických dat a teoretických komponentů teorie. Data jsou pro ni pouze empirickým neuspořádaným materiálem, jenž je argumentem pro založení a pěstování fenomenologické metody. Teoretické prvky vědeckého poznání jsou nahrazovány fenomeno‑ logickými komponenty, jež se odhalují prostřednictvím intuice. Zajímavým příspěvkem fenomenologie je hledání vztahu mezi vědeckým poznáním a praktickou činností člověka. Originální je dosažený výsledek. Přirozený svět představuje syntézu praktického a teoretického, empirického a apriorního v poznání. Nepochybným přínosem fenomenologie je obnovení zájmu o studium role subjektu poznání, který je schopen nahlížet prostřednictvím intuice význa‑ my. Provázanost subjektu poznání s přirozeným světem je novým pohledem na otázku sociální, kulturní, kontextuální podmíněnosti poznání. Fenomenologie oprávněně zdůrazňuje svou vědeckost jako originální pohled na povahu vědeckého poznání, který umožňuje vidět vědu jinak, než ji vidí logický pozitivismus. Již tento výsledek je důvodem pro pozitivní hodnocení feno‑ menologického obrazu vědy. Postoje fenomenologie radikalizují vědu a filosofii, dynamizují vztahy mezi nimi, což se stává jedním z nových motivů pro vývoj vědy a filosofie minulého století. Je zřejmé, že fenomenologická koncepce vědy je originálním obrazem současné vědy, jenž představuje výraznou alternativu k tradičním přístupům. Fenomenologií rozvíjená koncepce vědomí otevřela pro‑ stor pro zcela novou interpretaci tvůrčí aktivity vědomí. Přístupy a vysvětlení aktivity se stávají pevným východiskem pro studium vědecké, technické, umělecké tvořivosti. Ocenění zaslouží také analýza vědecké metodologie. Rozlišení a fenomenologická reflexe deskriptivní analýzy, intencionální analýzy, hermeneutických me‑ tod je zároveň typologií vědecké metodologie, odhalující zajímavé vazby, propojenost těchto metod ve vědeckém poznání. Přes tuto pozitivní stránku chápání metodologie se fenomenologie dostává na pozici, která absolutizuje fenomenologickou metodu, nadřazuje ji jiným metodám a metodám jiných věd. Problematic‑ kou je také fenomenologická klasifikace věd stejně tak jako řešení otázky vztahu vědy a filosofie. Stěží bylo možné obnovit ideji har‑ monického vztahu vědy a filosofie tím, že filosofie bude nadřazována
Obraz vědy_tisk2.indd 98
02.12.2019 8:15:57 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270298
FENOMENOLOGIE O POVAZE VĚDY
99
ostatním vědám. Snahy fenomenologie překonat omezenost dosavad‑ ních přístupů k vědeckému poznání jsou založeny na zdůrazňování role vědomí při odhalování smyslu. Při tom přirozený svět hraje ve fenomenologii roli telosu, jenž byl zapomenut soudobou vědou a k němuž je třeba se vrátit, abychom překonali krizi soudobé kul‑ tury. Znovuobnovení humanistických orientací vědy je spatřováno v racionalizaci kognitivních aktivit na principech fenomenologie. Snahy fenomenologů prezentovat svou filosofii jako přísnou vědu a jedinou vědeckou filosofii, která je schopna odůvodnit vědu a být současně teorií racionální kultury, nejsou vždy pevně založeny. Fenomenologická koncepce dějin je ontologizací intencionálních aktivit vědomí, a proto také nemůže být obecně přijatým obra‑ zem dějin. Fenomenologicky pojaté dějiny vyznívají jako abstraktní a spekulativní, přesto nabízejí alternativu pro řešení teoretických i praktických otázek života, myšlení, kreativity člověka.
Obraz vědy_tisk2.indd 99
Ukázka elektronické knihy
02.12.2019 8:15:57