98
Turbulentní dekáda – proměny čínského byznysu v letech 2008–2018
svých soukmenovců a přátel z regionu Chaoshan.44 Nicméně metody jejich podpory byly velmi nevybíravé. Jednoduše vzali hotovost a vrhli ji na hongkongskou burzu, kde skoupili velké množství skomírajících akcií Gome. Vyjednávání se táhlo až do konce srpna, kdy spolu nakonec obě strany přerušily kontakt. Huang Guangyu vydal z vězení prohlášení, že žádá odvolání Chen Xiaa. Důvodem mělo být, že „Chen Xiao je nebezpečnou osobou, která se pomocí spiknutí snaží ukrást společné historické úspěchy a platformu pro budoucí kariérní rozvoj“. Následovalo trestní oznámení podané představenstvem firmy Gome na Huang Guangyuho s obviněním z porušování povinností při správě svěřeného majetku tím, že provedl zpětný výkup vlastních akcií v hodnotě 2,4 miliardy dolarů. Mezi oběma stranami vznikla nepřekonatelná propast. Dne 28. září 2010 vložily znepřátelené strany svůj osud do rukou valné hromady a dalších akcionářů. Výsledkem bylo, že návrh majoritního akcionáře Huang Guangyuho na odvolání předsedy představenstva Chen Xiao nebyl schválen. Kandidát Huangovy rodiny nebyl zvolen ani do představenstva. Nadpoloviční většina akcionářů však podpořila návrh Huang Guangyuho na zrušení kroků autorizovaných představenstvem. Psychologicky se tak jazýček na vahách určující vítězství přiklonil k tragickým osudem zkoušené rodině Huangů. Opona dramatu války o Gome se zavřela 10. listopadu 2010. Společnost Gome totiž náhle vydala prohlášení, že obě strany dosáhly dohody. Zástupci rodiny Huangů byli úspěšně zvoleni do představenstva firmy Gome. Chen Xiao rezignoval o tři měsíce později. V interní komunikaci firmy Gome se našlo následující sdělení: „Rezignace pana Chen Xiao ze soukromých důvodů je rozumným krokem, zároveň se však jedná i o přání akcionářů. Je jen škoda, že k tomu došlo tak pozdě…“ Spor o převzetí kontroly nad firmou Gome vzbudil ve světě podnikatelů veliké obavy a byl mnohokrát různě interpretován. Někteří lidé jej považují za spor mezi tradičním rodinným podnikem a managementem firmy, jejíž akcie jsou veřejně obchodovatelné. Jiní se zase domnívali, že se jednalo o boj o moc mezi hlavními akcionáři 44 Čínsky 潮汕, region v provincii Guangdong v jižní Číně známý svou agilní podnikatelskou komunitou, kvůli které se tamním obyvatelům přezdívá východoasijští Židé. Obchodují především se spotřebním, případně rychloobrátkovým zbožím. Mezi jejich časté tradiční obchodní praktiky používané několik set let patří získání významného podílu na trhu skrze prodej s nízkou marží nebo za dumpingové ceny. Vzhledem k tomu, že se jedná o přímořský region, věnovali se především námořnímu mezinárodnímu obchodu. Lodě z tohoto regionu mívaly typicky červeně zbarvené špičky. Zároveň mají velikou zahraniční diasporu v Singapuru, Hongkongu, jižním Vietnamu, Severní Americe, Austrálii a Francii, kde se jim říká Teochew.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270179
2010 – Překonáme Japonsko
99
a profesionálními manažery. Byli i tací, které zaujala otázka, zda se do sporu měl v neutralizační roli vložit i strategický investor. Co je však jasné, je, že nakonec se tato bitva odehrála v mezích zákona, za což je třeba poděkovat především transparentnímu a neutrálnímu přístupu hongkongského kapitálového trhu. Po dvou bolestivých letech restrukturalizace se v tomto roce konečně odrazila ode dna i americká ekonomika. Nicméně dopady tsunami finanční krize se nezastavily a krize přešla z Nového světa do „staré Evropy“. A tak se v tomto roce začal na titulních stránkách mezinárodních deníků objevovat název země, kterou Číňané znají spíše z učebnic historie – Řecka. Dnešní Řecko je ve srovnání se starověkem sice krásnou, ale maličkou zemí na pobřeží Středozemního moře. Hlavní příjmy plynou z cestovního ruchu a provozu přístavů. Globální hospodářská krize však zcela zničila jeho hospodářství. Reálná míra nezaměstnanosti mladých lidí přesáhla 50 %. V prosinci 2009 tři hlavní ratingové společnosti světa společně snížily hodnocení této země. Agentura Moody‘s ji dokonce snížila o čtyři stupně a označila zemi za „smetí na vyhození“. Řecký premiér tak musel padnout na kolena a v roli „žebráka“ veřejně prohlásit, že je zcela neschopen platit dluhy své země. Zároveň také oznámil, že když se mu nedostane pomoci, Řecko brzy zbankrotuje. Dne 3. května 2010 německý vládní kabinet, který se najednou v Evropě dostal do role „staršího bratra“, narychlo schválil program podpory ve výši 22,4 miliardy eur. O týden později schválila EU program podpory Řecku v hodnotě 750 miliard eur. Ale řecká dluhová krize byla jen drobností. V Evropě se totiž do podobných potíží dostaly i Portugalsko, Itálie, Irsko a Španělsko. Podle Barclays Capital měl americký bankovní sektor v těchto pěti zemích, které jsou společně čínsky označovány jako „pět evropských prasátek“ (PIIGS), rizikovou expozici ve výši 176 miliard dolarů. Zaostávání Evropy přestalo být teoretickým pojmem. Mnoho ekonomů se domnívá, že euro je špatný vynález a jeho zrušení je jen otázkou času. V některých zemích, například ve Velké Británii, začaly diskutovat o tom, zda chtějí zůstat v komplikované a navzájem propletené rodině EU. Ve srovnání se „starou Evropou“ byla ekonomická výkonnost Číny v tomto roce záviděníhodná. V roce 2010 dosahoval růst jejího HDP 10,6 %, přičemž objem jejího hospodářství v tomto roce dosáhl
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270179
100
Turbulentní dekáda – proměny čínského byznysu v letech 2008–2018
historických 41,30 bilionu jüanů. To znamená, že Čína poprvé překonala Japonsko a stala se druhou největší ekonomikou světa. Každý Číňan, který tuto knihu dočte až sem, si se zadostiučiněním povzdechne. Neboť se pro něj jedná o historický milník, který je nepopsatelně emocionální. Když se začaly obě tyto východoasijské země v 60. letech 19. století téměř současně modernizovat, stalo se, že jedna z nich neustále přešlapovala na místě a druhá vyskočila ze své asijské tradice a celá se poevropštila. V první čínsko-japonské válce v roce 1894 porazil „malý ostrovní státeček“ slovutnou starobylou říši, čímž byly zcela rozbity dosavadní politické poměry ve východní Asii. V následujícím půlstoletí plnily japonskou úžinu nenávist, slzy a krev. Koncem čtyřicátých let, když Japonsko utrpělo porážku v druhé světové válce, se zdálo, že se Čína a Japonsko opět dostaly na stejnou startovní čáru. Dokonce až do roku 1956 byl celkový hospodářský výkon Číny a Japonska téměř shodný. Avšak ideologická válka v Číně v kontrastu s nerušeným rozvojem ekonomiky Japonska způsobily propastný rozdíl. Transformace čínského hospodářství a politiky, k níž došlo po roce 1978, po relativně dlouhou dobu japonský hospodářský model adorovala, a to až tak, že „hlavní dirigent“ čínských reforem Deng Xiao ping si teprve až po návštěvě Japonska uvědomil, „co je modernizace“. Japonsko pozici druhé největší světové ekonomiky drželo nepřetržitě celých 42 let od roku 1968! Skutečnost, že objem čínského hospodářství v tomto roce (2010) předčil Japonsko, se stejně jako to, že čínská výroba automobilů o rok dříve překonala Spojené státy, staly neoddiskutovatelným historickým fenoménem, který odstartoval ve světových médiích žhavou diskuzi. „Vzestup Číny, úpadek Japonska“ zněl jeden z titulků Wall Street Journalu. V očích Američanů „tato zpráva znamená konec éry. Symbolizuje vzestup a úpadek dvou motorů globálního růstu. Pro Spojené státy je Japonsko v některých ohledech ekonomickým soupeřem, ale zároveň se vždy jednalo o spojence v oblasti geopolitických a vojenských záležitostí. Čína je však potenciálním soupeřem Ameriky téměř ve všech oblastech.“ V tomto článku byl popsán i jeden půvabný detail. Reportér se totiž v Pekingu na názor zeptal i pana Zheng Maohua, 65letého státního zaměstnance v důchodu, jenž mu odpověděl: „Někoho taková zpráva možná těší. Mě však ne. Tento způsob porovnávání HDP nemůže reflektovat, jaká je v této společnosti propast mezi bohatými a chudými.“
Ukázka elektronické knihy