14
JERUZALÉM–PAŘÍŽ
I když to princezna Rímá nevěděla, její otec už požádal jistého nebezpečného a občas násilného muže, aby ji našel. Po návratu z pouště strávil tento muž zbytek noci ve společnosti starého přítele, který už spát téměř nedokázal. Za úsvitu políbil svoji spící ženu a děti a odjel v autě s řidičem na letiště Bena Guriona. V seznamu cestujících jeho jméno chybělo. Jako vždycky nastoupil na palubu letadla až poslední a posadil se na místo v první třídě. Sedadlo vedle něj bylo, jako obvykle, prázdné. Letuška mu ještě před odletem nabídla nápoj. Řekl si o čaj. Pak ji požádal, aby oslovila pasažéra na místě 22B a nabídla mu prázdné sedadlo v první třídě. Komukoli jinému by letuška vysvětlila, že cestující v ekonomické třídě nemají povoleno chodit do přední kabiny, ale v tomto případě nic nenamítala. Věděla, kdo je ten muž. Všichni v Izraeli to věděli. Letuška zamířila dozadu, a když se vrátila do první třídy, doprovázela ji čtyřiatřicetiletá žena s blonďatými vlasy a modrýma očima. Sotva se blondýnka posadila vedle muže, který nastoupil na palubu jako poslední, mezi pasažéry první třídy to zašumělo. „Opravdu sis myslela, že by mě moji lidé z bezpečnostního oddělení pustili do letadla, aniž by prověřili všechna jména na seznamu cestujících?“ „Ne,“ odpověděla Sarah Bancroftová. „Ale stálo to za pokus.“ „Podvedla jsi mě. Zeptala ses mě na mé plány a já jsem ti hloupě řekl pravdu.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270155
„Byla jsem vycvičena tím nejlepším.“ „Kolik si toho pamatuješ?“ „Všechno.“ Gabriel se smutně usmál. „Bál jsem se, že to řekneš.“ Pár minut po čtvrté odpoledne letadlo přistálo v Paříži. Gabriel a Sarah prošli pasovou kontrolou odděleně – on cestoval pod falešnou identitou, ona pod svým pravým jménem – a sešli se v příletové hale terminálu 2A. Tam se potkali s kurýrem z pařížské pobočky Ústavu, který jim předal klíčky od auta. Čekalo na ně v druhém patře krátkodobého parkoviště. „Passat?“ opáčila Sarah a posadila se na místo spolujezdce. „Nemohli nám dát něco víc vzrušujícího?“ „Nechci nic vzrušujícího. Chci spolehlivost a anonymitu. Tohle auto navíc umí jet dost rychle.“ „Kdy jsi naposledy řídil auto?“ „Začátkem letošního roku, když jsem pracoval ve Washingtonu na případu Rebeccy Manningové.“ „Přejel jsi někoho?“ „Ne.“ Gabriel otevřel odkládací schránku. Uvnitř ležela pistole Beretta ráže 9 mm s ořechovou rukojetí. „Tvoje oblíbená,“ poznamenala Sarah. „V bezpečnostním myslí na všechno.“ „A co bodyguardi?“ „Bylo by těžké je účinně zapojit.“ „Je pro tebe bezpečné být v Paříži bez stráže?“ „Kvůli tomu mám berettu.“ Gabriel vyjel z parkovacího místa a po rampě sjel do nižšího patra. Obsluze parkoviště zaplatil při výjezdu v hotovosti a obličej si během toho chránil před bezpečnostní kamerou. „Nikoho neoklameš,“ podívala se na něj Sarah. „Francouzi brzy zjistí, že jsi v zemi.“ „Nejsou to Francouzi, koho se obávám.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270155
Gabriel mířil houstnoucím soumrakem po A1 k severní části Paříže. Rue la Fayette je vedla přes město, pak přes Pont de Bir-Hakeim přejeli Seinu a dostali se patnáctého pařížského obvodu. Gabriel zahnul na rue Nélaton a o chvíli později zastavil u impozantní bezpečnostní brány, kterou obsluhovali plně ozbrojení důstojníci národní policie. Za branou stál moderní kancelářský blok patřící Ministerstvu vnitra. Malé oko kamery je varovalo, že jsou pod neustálým dohledem. „Připomíná mi to zelenou zónu v Bagdádu,“ řekla Sarah. „V těchto dnech,“ odvětil na to Gabriel, „je zelená zóna bezpečnější než Paříž.“ „Kde jsme?“ „Tady sídlí skupina Alfa. Elitní protiteroristická jednotka DGSI.“ Direction Générale de la Sécurité Intérieure neboli DGSI byla francouzská tajná služba. „Francouzi skupinu Alfa založili krátce po tvém odchodu z CIA. Bývala ukrytá uvnitř krásné staré budovy na rue de Grenelle.“ „V té budově, která byla zničena bombou ISIS?“ „Ta bomba byla v dodávce. A já jsem byl právě uvnitř budovy, když vybuchla.“ „Ovšemže jsi tam byl.“ „Stejně tak Paul Rousseau, šéf skupiny Alfa. Už ses s ním setkala. Představil jsem vás na večírku po mé slavnostní přísaze.“ „Vzpomínám si na něj. Vypadal spíš jako francouzský profesor než jako špion.“ „Vlastně kdysi býval profesorem. Je jedním z předních francouzských odborníků na Prousta.“ „Jak nám skupina Alfa pomůže?“ „V přístupu k džihádistickým internetovým sítím. Ačkoli Paul Rousseau má přístup úplně ke všemu.“ K vozu přistoupil důstojník v uniformě. Gabriel mu sdělil dvě falešná jména, jedno mužské a jedno ženské, obě inspirovaná romány Alexandra Dumase, což byl částečně vliv Paula Rousseaua. Šéf skupiny Alfa na ně čekal ve svém novém 100 Ukázka elektronické knihy