J ames
P atterson
•
na
tenk é m
led ě
„Nikdy ti neukázal odznak?“ Boynton zavrtěl hlavou. „Ale jak říkám, choval se jako policajt.“ „A jak vypadal?“ zeptal jsem se nakonec. „Vysoký, silný, ale nevypadal kdoví jak dobře, jako kdyby byl nemocný nebo tak. V jednom kuse kašlal. A nosil čepici s logem Redskins.“
Kapitola 27 Bree se podařilo odříznout od všeho toho papírování a o tři hodiny později jsem s ní a Kurtem Mullerem zastavil před depresivním činžákem v Severovýchodní čtvrti, v němž bydlel Terry Howard. Vyzvedli jsme McGrathův notebook a odvezli ho i s Boyntonem do města. Počítač jsme předali detektivům Lincolnovi a O’Donnellovi s pokynem hledat cokoli, co by se nějak týkalo Edity nebo Klubu Fénix. Sampson zůstal na oddělení, aby důkladně vyslechl mladého Boyntona. Stáli jsme ve vstupní hale činžáku a třikrát jsme zvonili na Howardův zvonek, ale marně. Zvonili jsme i na pět jeho sousedů, nikdo neotevíral. Byl víkend a všichni se vydali někam ven. Nikde ani noha. „Zavolej mu,“ navrhl jsem. Bree vyhledala Howardovo číslo a vymačkala je na mobilu. Telefon nikdo nezvedl a hned se přepojil do hlasové schránky. Už jsme se chystali odejít, když si Muller všiml prastarého čtyřdveřového dodge, zaparkovaného na protější straně ulice. „To je Howardovo. Je tady, jen o sobě nechce dát vědět.“ „Mohl někam odejít,“ namítla Bree. „Odjet metrem.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270100
J ames
P atterson
•
na
tenk é m
led ě
„Při tom, jak chrchlal a lapal po dechu, když jsem ho viděl naposledy, to ani náhodou,“ řekl jsem. „Kde je jeho byt?“ „Třetí patro, okna má na druhou stranu.“ Zašli jsme do uličky, která vedla dozadu za dům, našli Howardova okna a požární schodiště. Zdvihl jsem Bree do výšky, takže dosáhla na žebřík a stáhla ho dolů. Vylezli jsme do třetího patra a ocitli se před oknem do kuchyně. Ve výlevce se vršila hromada špinavého nádobí. Na stolku a leckde jinde stálo značné množství lahví od vodky. Druhé okno bylo trochu pootevřené. Vedlo do malé jídelny spojené s obývákem, v němž jsme já a Sampson mluvili s Howardem. Viděli jsme, že je puštěná televize a běží na ní sportovní televizní kanál Entertainment Sports Network. „Vytoč ještě jednou jeho číslo,“ navrhl jsem. Bree to udělala a téměř okamžitě se z bytu ozvalo zvonění starobylého telefonu s rotačním číselníkem. Vyzvánění přestalo. „Hlasová schránka,“ oznámila Bree. „To je nejspíš dost dobrý důvod, abychom podnikli kontrolu, jestli je v pořádku, co myslíš, šéfe?“ zeptal jsem se. Zaváhala, pak svolila: „Ale žádné sbírání nezákonných důkazů!“ Přikývl jsem, vysunul vzhůru okenní křídlo a vlezl jsem dovnitř. „Terry Howarde!“ volal jsem do bytu. „Tady Alex Cross. Jen se chceme podívat, jestli jsi v pořádku.“ Terry neodpověděl, zato se okamžitě ozvalo ptačí zapískání. „To je Sylvia Plathová,“ řekl jsem a pomáhal Bree a Mullerovi dovnitř. „Jeho neurotický papoušek.“ „Howard měl vždycky zvrácený smysl pro humor,“ poznamenal Muller. Zašli jsme dál do bytu, minuli jídelní stůl, zavalený hromádkami starých novin, a došli k papouškovi, který přešla99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270100
J ames
P atterson
•
na
tenk é m
led ě
poval sem a tam po bidýlku, vřeštěl, kýval hlavou a divoce se kloval do kůže bez jediného pírka, protože byl očividně rozčílený. Vešli jsme do obýváku a hned jsme věděli proč. Terry Howard seděl ve svém rozkládacím křesle otočený tváří k televizoru. Strop i stěny kolem něho pokrývala vrstvička krve a tělesné tkáně. Očividně si zastrčil hlaveň pistole do úst a zastřelil se. Z lebky mu chyběl pořádný kus. Zakrvácená čapka s logem týmu Redskins se povalovala na podlaze vedle něho. Na klíně mu ležela prázdná láhev od vodky Smirnoff a spolu s ní pistole Remington ráže 45. Stejná zabila Howardova bývalého parťáka Toma McGratha. Na podlaze vedle křesla ležel vzkaz naškrábaný perem. Shnij v pekle, Tommy McGrathe, stálo na papíře. Ty i ta prolhaná děvka, co se s ní taháš.
Kapitola 28 „Takže případ je uzavřený?“ zeptal se Sampson, když jsme projížděli kolem národního kulturního centra Wolf Trap v severní Virginii. „Bree si to aspoň myslí,“ odpověděl jsem. „Michaels zrovna tak. Trochu obtížné sousto k polknutí, ale snad je to tak.“ „Tobě to nevoní, co?“ „Jen se snažím pochopit celou tu situaci, než prohlásíme, že šlo o zabití ze msty a sebevraždu. Teď to vezmi vpravo.“ Sampson to udělal, pak odbočil vlevo a dostali jsme se mezi velmi nákladné usedlosti, sídla s velkými pozemky, 100
Ukázka elektronické knihy