myšlenky původně z teologie osvobození423 a z teologie náboženství.424 Od 60. let 20. století do současnosti publikoval Haight dlouhou řadu knih a článků zejména z oblasti fundamentální a systematické teologie a je také pilným recenzentem.425 Jeho rozsáhlé dílo bylo bohatě recenzováno a stalo se předmětem řady dalších prací.426 Pro svou christologii si Haight stanovil tři kritéria: věrnost tradici, srozumitelnost v dnešním světě a zplnomocnění křesťanského života.427 Již z tohoto výběru je zřetelné zasazení Haigtovy christologie do širokého proudu pokoncilní katolické teologie.428 K prvnímu kritériu uvádí, že „tradice přímo odkazuje na život společenství v dějinách a je dostupná existenciálně jako společný způsob existence, sdílený křesťany, a objektivně skrze dějinná svědectví z minulosti“.429 Haight usiluje o to, psát jako teolog zakořeněný v církvi a v jejím učení.430 Věrnost tradici církve ovšem nemůže podle něho být na úkor věrnosti Ježíši z Nazareta, který je zdrojem a předmětem této tradice. Věrnost tradici víry církve zároveň nemůže znamenat uniformitu. Ke kritériu srozumitelnosti Haight píše, že víra by měla být vyjadřována skrze struktury a způsoby porozumění, které „jsou vhodné či korespondují se způsobem, jakým je realita v dané kultuře obecně chápána. To ovšem neimplikuje, že by se christologické články měly redukovat na to, co lze vysvětlit rozumem“.431 Haight zde zřetelně rozlišuje mezi srozumitelností víry a redukcí její pravdi423/ Roger Haight, An Alternative Vision, An Interpretation of Liberation Theology. Mahwah, NY: Paulist Press, 1985. V publikaci usiluje o integraci teologie osvobození do obecnějšího kulturního a teologického rámce. Dále např. Haight, Religious Themes in Liberation Theology. 424/ Roger Haight, Jesus and World Religions. Modern Theology 12 (1996) č. 3, 322–244. K univerzalitě monoteismu z pozice christologie Haight uvádí, že „univerzalita implicitní v monoteismu je univerzalitou Boží vztaženosti ke každému jednomu člověku a zájmu o něj. (…) Taková je zvěst Ježíše“. Haight, Jesus Symbol of God, s. 82. 425/ Haightovu bibliografii do roku 1997 lze nalézt v Neelankavil, The Method of Roger Haight’s Spirit Christology, s. vii–xiv. 426/ Odkaz na soupis recenzí je uveden níže v páté kapitole v souvislosti se zkoumáním knihy Jesus Symbol of God ze strany Kongregace pro nauku víry. O dalších publikacích, které se vztahují k Haightovi, referuji průběžně. 427/ Haight, Jesus Symbol of God, s. 47nn., též s. 210–211. 428/ K pokoncilní teologii srov. Roger Haight, Lessons from an Extraordinary Era. Catholic Theology since Vatican II. America 198 (2008) č. 9, 11–16. 429/ Haight, Jesus Symbol of God, s. 48. Přestože Haight význam tradice víry křesťanského společenství – církve – chápe jako jedno ze základních kritérií christologie, důraz na církev je u něho relativně slabý. Snad i to bylo důvodem, proč se Haight po vypracování christologie věnoval v následujících letech ekleziologii. 430/ Schweitzer, Contemporary Christologies, s. 25. 431/ Haight, Jesus Symbol of God, s. 49.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270003
vosti na to, co lze demonstrovat rozumem.432 Třetím kritériem je požadavek na zplnomocnění křesťanského života.433 Christologie, která by jej opomíjela, je neadekvátní. Život víry křesťanů patří ke zdrojům christologie. Christologie by měla korespondovat s křesťanským životním stylem, který reaguje na etické výzvy naší doby. To vposledku odpovídá samotnému Ježíši, který je základem christologie.434 Po tomto úvodním představení Rogera Haighta se budu systematicky zabývat následujícími aspekty jeho fundamentální teologie a christologie. Nejdříve představím epistemologické základy jeho teologické metody. Zde ukážu, jak je pro Haighta důležité založit možnost víry na svobodě. Vlastnímu symbolickému prostředkování potom bude věnována následující část, na kterou naváže pojednání o Haightově christologii nazvané Pneumatologická christologie. V závěrečné diskusi potom otevřu dvě dodatečná témata, charakter náboženské otázky a liturgické zdroje symboliky, která, jak věřím, mohou Haightovu teologii dále rozvíjet.
Epistemologické základy
Rád bych nastínil perspektivu, z níž, jak se domnívám, je možné nejlépe porozumět cíli, o který Haight ve své teologii symbolu usiluje. Navrhuji číst jeho teologii jako příspěvek k misii církve.435 Zájmem, který se vine na pozadí ce432/ S ohledem na proces s Haightem jde o jednu z klíčových námitek. 433/ Sobrino by v této souvislosti hovořil o nezbytnosti existenciální a praktické víry. Jon Sobrino, Systematic Christology: Jesus Christ, the Absolute Mediator of the Reign of God. In: Sobrino – Ellacuría (ed.), Systematic Theology, 124–145, s. 131–133. Sobrino také zdůrazňuje, že nestačí, aby byla christologie konceptuálně správná, ale musí být také pastoračně a existenciálně křesťanská. Sobrino, Epilogue, s. 312. Haight k tomu uvádí, že teologické výroky by měly mít svůj korelát v reflektované zkušenosti. Nestačí, mají-li svůj význam pouze na konceptuální úrovni. Haight, The Future of Christology, s. 198. 434/ Porozumění christologii jako zdroji zplnomocnění pro křesťanský život čerpá Haight nejen z teologie osvobození, ale i ze studia teologů „sociálního evangelia“, zejména Waltera Rauschenbusche a Shailera Mathewse. Srov. Roger Haight, Spirituality and Social Justice: A Christological Perspective. Spirituality Today 34 (1982) č. 4, 312–325; Roger Haight, The Mission of the Church in the Theology of the Social Gospel. Theological Studies 49 (1988) č. 3, 477–497; Roger Haight – John Langan, Recent Catholic Social and Ethical Teaching in the Light of the Social Gospel. The Journal of Religious Ethics 18 (1990), 103–128. 435/ Haight rozuměl církvi jako misii již ve svém článku z roku 1976: Haight, Mission: The Symbol for Understanding the Church Today. V témže roce pak na stránkách Theological Studies proběhla debata Rogera Haighta a Roberta T. Searse o teologické metodě, která do značné míry předznamenávala polemiku o Haightovu christologii vedenou o dvacet pět let později. Misijní charakter podtrhuje fakt, že svou stěžejní knihu Jesus Symbol of God uvádí Haight odkazem na koncept inkulturace, tak
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270003
lého jeho díla a který do jisté míry splývá s jeho porozuměním úloze teologa, je úsilí nalézt odpověď na otázku, jak dnes svědčit o Ježíši, který je svátostí setkání s Bohem (budu-li parafrázovat název knihy Edwarda Schillebeeckxe).436 V tomto oddílu ukážu, že pro Haighta to znamená nejdříve rozpoznat, ke kterým lidem se jako teolog obrací. Nejde ani tak o pojmenování cílových skupin definovaných věkem, původem, či nějakými kulturními a sociálními odlišnostmi, jakkoli nelze od těchto charakteristik abstrahovat, nýbrž o základní teologicko-antropologickou otázku po člověku, který je dnes Ježíšovou zvěstí oslovován. Zejména v této fázi Haight plodně těží z Rahnerovy transcendentální antropologie. V dalším textu ukážu, že Haightovi posluchači jsou lidé vědomí si vlastní svobody, a poté si budu klást otázku, jak podle Haighta díky této svobodě můžeme začít věřit. Nakonec se budu zabývat tématem zprostředkovanosti naší zkušenosti s Bohem. Odtud se potom v dalším oddílu dostanu k problému symbolické mediace. Posluchači Haightových přednášek a čtenáři jeho knih v posledních desetiletích patří k západní postmoderní akademické obci a k západní církvi. S jistou mírou zjednodušení lze o těchto lidech říci, že náboženství již nepovažují za samozřejmé, přesto mnozí z nich o náboženství a zejména spiritualitu projevují zájem.437 Není překvapení, že Haight tuto skupinu lidí umisťuje do názvu jedné ze svých posledních knih, Křesťanská spiritualita pro hledače.438 Možnost oslovit lidi, kteří hledají duchovní rozměr života, podle Haighta vyvstává ze společné náboženské zkušenosti: „Jazyk křesťanské víry [je] analogický zkušenostem přítomným v jiných náboženstvích a v lidské existenci obecně.“439 Nejedná se o zkušenosti aktuální, ale o jak se mu věnoval dokument „Naše poslání a kultura“ vydaný 34. generální kongregací Tovaryšstva Ježíšova v roce 1995. 436/ Edward Schillebeeckx, Christ the Sacrament of the Encounter with God. London: Scheed and Ward LTD, 1964. Haight uvádí: „Osobitá úloha teologovy interpretace cílí na přivlastnění Ježíše našemu současnému horizontu a situaci.“ Haight, Jesus Symbol of God, s. 88. S výrazem „přivlastnění“ či „apropriace“ pracuje Haight v návaznosti na Paula Ricoeura. 437/ Filosof náboženství Matthias Lutz-Bachmann potvrzuje, že cílová skupina, kterou popisuje podobně jako Haight, je na vzestupu i v evropském prostředí a je třeba ji srozumitelně oslovit. Domnívá se, že „kritérium patřičného porozumění jen úkonem víry nemůže hrát rozhodující úlohu. Obsah (toho, v co se věří) přijatý pouze úkonem víry a takto přijaté náboženské učení jakožto „pravdivé“ se musí ve svém opodstatnění srozumitelně předložit i těm, kteří, ať už z jakéhokoliv důvodu, je nemohou nebo nechtějí přijmout.“ Matthias Lutz-Bachmann, Postsekulární konstelace. Nový vztah mezi náboženstvím a rozumem. Universum 25 (2015), č. 2, 15–18, s. 17. 438/ Haight, Christian Spirituality for Seekers. O „hledačích“ jsem psal v první kapitole v souvislosti s vlivem ignaciánské spirituality na Rogera Haighta. 439/ Haight, Christian Spirituality for Seekers, s. xiii.
100 Ukázka elektronické knihy