„Možná že jsme u Gogola pili šťávu zrovna z tohohle keře,“ kývnu bradou k zrajícím bezinkám. „Hmm?“ „Bez,“ upřesním. „Bez? Opravdu?“ zasměje se. Na kraji večera, černá noc zčervená. Bez, opravdu. Pomalu si stáhnu tričko. „Je to možná moc brzy, ale kdybysme takovou nádhernou příležitost zaspali, to bysme si neodpustili, ne? Rozhodně já bych litoval, strašlivě,“ pošeptal mi do horkého týla a odpomohl mi od podprsenky. První milování se nám povede. Navzdory komárům, rozkřáplýmu šnekovi, rozpakům, jehličí a tvrdé zemi. Historický genius loci v tom bude mít co dělat. A vůně vlhkého mechu a podhoubí a blízkost kořenů, prasíla nočního plenéru. Nadto má po měsíce krmená zamilovanost. Kvalita, která perfektně zkompenzuje mou strohou sexuální praxi. A Šimonův průbojný jazyk a pevné ruce, vytrvalá erekce, vášeň i sebekontrola a růžové mydlinky v podpaží. Žádný orgasmus sice tehdy staleté choustníkovské zdivo nerozvibruje, ale naplnění duše & těla překoná dosud seznaný limit. Rozhodně ten můj. „Pravá tvoje ruka pod hlavou mou a levicí mě objímáš,“ bude mi recitovat do ucha a prsty pravé ruky proplétat mezi mými rozpuštěnými vlasy. Budu ho hladit, levým ukazováčkem namaluju na břicho ze sperma srdce, nasládlý suvenýr z pouti na hrad. Bude mne hřát, bude mi vonět, jeho chlopně mi budou pulsovat pod dlaní. Budu bohatá. Království za milovanou náruč, Atlantida roztroušená do mužské hrudi, budu hradní hrudní paní, nekonečně. Do šumu listoví a hlučně tichého svitu luny, houkání sýčka, vytí vlkodlaka, hejkalova kvílení, funění kance, dupání ježka a konkurenčního páření ostatní lesní zvěře naladíme na usnutí Noční proud. Speciální 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269977
vysílání: porno nokturno z báječného hradu Choustník, interpret Šimon Zahradník, sonáta jedné noty pro rukodělnou píšťalku z třešňového dřeva. Už jen za tuhle zručnost by mi mého nápaditého nápadníka děda Zikmund od podlahy odklepnul. Ještě dvě tři písknutí, pusa, zesílení objetí, povolení, Evžen už ságo sbalený má, dobrou noc, má lásko, lásko. Píšťalko dřevěná duše múzy do tónů zakletá dámo pro mnohá nesmírna pro dvě slzy okrášlíš příští ráno Návrat do improvizovaného bechyňského tábořiště. Stromoví u Lužnice, zelený plácek včetně veřejných toalet. Očekávané ovace nepřijdou, žádné manifestované postrádaní dvojky kamarádů. Tlupka našich studentských soudruhů tu bude bez nás zabydlená jedna báseň, zorganizovnaná jak Timurova parta. Tři stany, ke kterým zjevně přišli snadněji nežli my. Plynový vařič, venkovní salón z rozkřáplé loďky a špalků, vzduch nasycený panující harmonií. Pionýrská krev se holt nezapře. Iniciativní David sólo, ob dva řádky se dozvíme proč. Stáňa v překvapivém týmu s Petrou, Broňou a kytarou. Broňa s permanentním šklebem šťastné blechy nám objasní, že Pavlovi děsně smrděj nohy, a tak ho „holky hodně hodný“ vzaly na milost. Sdílet stan s anatomickou třídou Stáni a nadprůměrným IQ Petry poskytne Broňovi do budoucna luxusní známku nové polygamní kvality. Kromě věhlasné inteligence vyniká Petra taky coby nejvýkonnější pauzáková škrabka. Tuhle dovednost však pravděpodobně o prázdninách zužitkovávat nebude. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269977
Zbylý tandem neznámých týpků okoupí humorný stan třetí. Indiánské týpí ze skladu kulturního domu, jedna z rekvizit občanského spolku pro animaci dětského dne. O keramickém kursu se týpí posádka dozvěděla náhodou. Onehdy se na fakultě zakecali ve výtahu a namísto ve stavařské sedmičce vystoupili až v architektonické čtrnáctce. Plus opodál v izolaci „stan“ čtvrtý. Khaki plachta navlečená na čtveru dřěvěných kůlů svázaných na vrchu do špice. Dočasné bydliště Jirky, bezdomovce těžko určitelného věku, který pohotově využil situace legálně improvizovaného tábořiště. A bude to opět praktický David, který okamžitě odtuší využitelný potenciál téhle marginální figury. David Jirku pověří rolí denního hlídače našeho tábora. V době, kdy my studenští setrváváme v keramičce. Za příslib každodenního piva a čestného fleku na jednom ze špalků plenérového salónu Jirka post hlídače bez váhání přijme. Luboš a Tamara. Dvojka zhýčkanců nepřekvapivě roztrhla partu a zorganizovala si v centru Bechyně luxusní líbánky v penziónu Švec. Zatímco Šimon a já si naordinujeme líbánky romantické, po trampském boku našich soudruhů od Lužnice. V magickém stanu číslo pět od Gogolova countrybráchy. Stáňa Kulma, přezdívka, jež si z Bechyně do Prahy s sebou odnese Stáňa proto, že nebude litovat každé ráno si přivstat a v externí zásuvce hasičárny nažhavit kulmu, díky které se z trampky bude pravidelně měnit v Saskii Burešovou*. Pozoruhodně iracionální dimenze nabudou její nakulmované vlny zvlášť po dvou dnech. Tehdy vyprší * Saskia Burešová – rozhlasová a televizní moderátorka a hlasatelka.
100
Ukázka elektronické knihy