„No, o tuhle část práva se zrovna moc nezajímám.“ Sko ro bych řekla, že hanbou zčervenal. „Ale aby si ho prově řila policie, musíš mít nějaký důvodný podezření, třeba že připravuje pervitin nebo prodává holky imigrantům,“ tichounce se sám pro sebe zasmál. „Jinak nevím, když jim zavoláš, že se ti, teda tý kamarádce tý holky, nelíbí ten idiot, tak ho asi zkontrolovat nepřijedou,“ zopakoval stej nou chybu, jaké se dopustila Sestřička, ale nezdálo se, že by si toho vůbec všiml. „Jo, tak díky,“ uzavřela a zvedla se k odchodu. Rázně zvedla tác a sebevědomě zamířila k okýnku. „Promiň,“ omluvila jsem se mu, i když jsem to nemyslela vážně, a s provinilým výrazem následovala svou královnu.
OSUDOVÁ TMAVÁ ULIČKA, V NÍŽ JSEM TOMU PROPADLA „Přijede pro tebe táta?“ zeptala se s podezřelou nevinností Ses třička a já cítila past, což v posledních dnech nebylo nic neob vyklého. „Ne, ten kluk,“ přiznala jsem barvu, protože by na to stejně přišla, a já jsem zrovna neměla náladu se vykrucovat. „A poje deme k němu domů, kde strávíme noc,“ pokračovala jsem, bez rozpaků jsem jí svěřovala polopravdu, i když jsem věděla, že tím stoupám na zatraceně tenký led. „Aha,“ vypadlo z ní. „Nic?“ podivila jsem se a poupravila si popruh batohu. „Jen s tebou půjdu k autu,“ tvrdě se usmála. Byl to ten bezcitný úsměv, který měla věnovat jemu, a ne mně.
❯❯❯ 98 ❮❮❮
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269945