3
Teorie sociální práce I
ciální politika, sociální politika apod. Podle Křišťana a Bednáře (2012, s. 21) „trendem je snaha legislativně vyspecifikovat sociální práci jako samostatnou odbornost a oddělit ji od jiných odborností (zdravotník, pedagog, právník, psycholog), kteří se na jednotlivých sociálních službách podílejí “. Doposud však ke změnám v legislativě nedošlo. V České republice vznikla v roce 1993 profesní organizace Asociace vzdělavatelů v sociální práci, která od svého počátku usilovala o uplatňování a prosazování minimálního standardu vzdělávání v sociální práci. Podle Navrátilové (In: Matoušek et al., 2013) se minimální standardy staly hlavním nástrojem zkvalitnění vzdělávání v sociální práci. Školám umožnil minimální standard koncipovat vlastní vzdělávací programy způsobem, který nestírá jejich specifičnost, ale zároveň zajišťuje nejnižší možný standard, jehož by měly dosahovat, aby jejich činnost mohla být akreditována. Minimální standard plní dvě zásadní úlohy. První usiluje o zajištění kvality prostřednictvím normativní funkce. V akreditačním procesu je podkladem pro kritéria hodnocení vzdělávacích programů příslušnými akreditačními komisemi. Zatímco metodická funkce umožňuje školám jít vlastní specifičností a specializací při dodržení stanovených standardů. Křišťan a Bednář (2012) uvádějí, že jde o otevřený dokument, který se více než dvě desetiletí vyvíjí a inovuje. Minimální standard požaduje, aby školy sdružené v asociaci do svých studijních programů závazně zavedly 12 obecných disciplín – filozofii a etiku, úvod do sociologické teorie, úvod do psychologické teorie, teorii a metody sociální práce, odbornou praxi, supervizi odborné praxe, metody a techniky sociálního výzkumu, úvod do právní teorie a praxe, sociální politiku, sociální patologii, menšinové skupiny, zdraví a nemoc. Každá z disciplín je v současné době zpracována v osnově: pojetí, cíl výuky, cílové kompetence (znalosti a dovednosti) a doporučení pro výuku. Na Slovensku byl popis studijního oboru sociální práce (3.1.14) vypracován v roce 2003. Je zařazena ve skupině Sociální, ekonomické a právní vědy (3) v podskupině Společenské a behaviorální vědy (3.1). V lednu 2018 Asociace vzdělavatelů v sociální práci zahájila proces revize studijního oboru sociální práce. Vzdělávání byla v posledních dvou desetiletích věnována na Slovensku zvýšená pozornost. Specializace na sociální práci začala od roku 1990, a to v rámci příbuzných oborů, jakými jsou sociologie, andragogika a pedagogika (viz též Levická, 2008). V akademické oblasti je na Slovensku studijní program sociální práce integrální součástí vyššího vzdělávání od roku 1991 na Pedagogické fakultě UK v Bratislavě, kdy byla otevřena první samostatná Katedra sociální práce v SR. V této souvislosti sehrála důležitou roli zahraniční spolupráce nově vzniklé katedry. Byla to zejména spolupráce s holandskou školou de Horst, kterou aktivně rozvíjeli sociolog J. Helmer a K. Waaldijke. Kromě holandských kolegů v začátcích katedry významně pomáhali N. P. Smiar z University of Wisconsin a Eau Claire V. Perichta z Katolische Fachhochschule Saarbrücken. Oba v prvních letech přednášeli a zásobovali katedru novou odbornou literaturou z této oblasti. Velmi intenzivní spolupráce se rozvíjela s Howard University Washington (Brnula, Gabura et al., 2011). Podle Schavela (In: Kodymová, Šámalová 2012) převyšoval zájem o studium ve studijním oboru sociální práce na Slovensku od začátku kapacitní možnosti škol, počet studentů na univerzitách a vysokých školách byl vysoký a motivace pro stu98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269944
Akademická disciplína sociální práce
3
dium různá. Další okolností, která ovlivnila zvýšený zájem zejména již zaměstnaných uchazečů o studium sociální práce, byla skutečnost vyplývající ze zákona č. 312/2001 Z. z., o štátnej službe, podle kterého, zaměstnanec státní správy musel v rámci výkonu svých odborných činností splňovat minimální podmínku ukončeného prvního stupně vysokoškolského studia. V tomto případě šlo zejména o zaměstnance okresních úřadů, později úřadů práce, sociálních věcí a rodiny, s podmínkou začít studovat ve smyslu výše uvedeného zákona do konce roku 2005. Zájem začít studovat tento obor, projevily i jiné cílové skupiny jako např. zaměstnanci policejního sboru, trestní justice, celních úřadů, sociální pojišťovny, samosprávy měst a obcí i podnikatelé, bankovní úředníci, zaměstnanci soukromých firem zejména na úseku personálních věcí apod. Na tento mimořádný zájem začaly reagovat i vzdělávací instituce na Slovensku svými nabídkami prostřednictvím akreditovaného vzdělávacího programu.
3.3
Mezinárodní asociace škol sociální práce
Mezinárodní asociace škol sociální práce byla utvořena v návaznosti na činnost národních asociací škol sociální práce v Německu (1917), Velké Británii (1918–19), Belgii (1920) a dalších zemích. V roce 1928 se v Paříži uskutečnila první mezinárodní konference sociální práce (First International Conferences of Social Work). Prezidentkou konference byla Alice Masaryková. Alice Salomonová, zakladatelka sociální práce v Německu, byla členkou výboru konference a vedla sekci zaměřenou na trénink sociálních pracovníků. Konference inspirovala vytvoření tří mezinárodních organizací sociální práce, včetně Mezinárodní asociace škol sociální práce (IASSW). Ačkoli je rok 1928 často citován jako rok založení IASSW, formální založení organizace lze datovat od roku 1929, kdy se uskutečnilo její první shromáždění v Berlíně. Čtyřicet šest škol z 10 zemí, včetně Československa, se stalo zakládajícími členy této významné organizace (Healy, 2008). První prezidentkou se stala Alice Salomonová, a to až do roku 1946. V roce 1937 publikovala první mezinárodní výzkum o vzdělávání v sociální práci ve světě (Kuhlmann, 2008). IASSW pracuje aktivně dodnes.31 Zaměřuje se na pořádání mezinárodních seminářů, konferencí apod., sleduje úroveň vzdělávání v jednotlivých školách sociální práce, nově vznikajícím školám pomáhá při přípravě učebních plánů (Levická, In: Tokárová, 2009). V současnosti jde o mezinárodní společenství škol a vzdělavatelů sociální práce, které podporuje zlepšení kvality vzdělávání, školení a výzkumu teorie a praxe sociální práce, administrativy sociálních služeb a tvorbu sociálních politik (Hetteš, 2013). IASSW sehrává klíčovou roli při tvorbě globálních standardů vzdělávání v sociální práci. V roce 1984 zveřejnila publikaci Světový průvodce pro vzdělávání v sociální práci (World Guide to Social Work Education). V něm dokumentuje po31
Její strukturální součástí je European Association of Schools of Social Work (EASSW), přičemž Česká republika a Slovensko spadá pod východoevropskou pobočku East European Regional Association. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269944
3
Teorie sociální práce I
dobnosti a odlišnosti vzdělávání v sociální práci přes popis vzdělávacích programů v každé z členských zemí IASSW (Healy, 2008). V roce 2001 vydala IASSW společně s Radou pro vzdělávání v sociální práci (Council on Social Work Education, zkr. CSWE) dokument Vzdělávací politika a akreditační standardy (Educational Policy and Accreditation Standards, zkr. EPAS) a v roce 2002 Příručku pro vzdělávání v sociální práci (Handbook of Social Work Education). V úzké spolupráci s IFSW byl v roce 2004 publikován dokument Globální standardy vzdělávání a tréninku v profesi sociální práce (Global Standards for the Education and Training of the Social Work Profession). Jejich cílem je homogenizovat a internacionalizovat kvalifikační standardy vzdělávání v sociální práci na celém světě. Řídit by se jimi měly všechny školy poskytující vzdělávání v sociální práci. Například vzhledem ke studentům tohoto oboru by měly školy stanovit (viz též Global Standards, 2004, č. 6): • jasná kritéria pro přijetí ke studiu; • explicitní kritéria pro evaluaci akademických výkonů studentů na odborné praxi; • zásadu nediskriminace žádného studenta; • zajistit, aby studenti byli vzděláváni v poznání základních lidských práv atd. Podle Ševčíkové (2007) dokument, navzdory unifikující snaze dát jednotnou formu standardům, vyzdvihuje regionální specifika a oceňuje jejich zapojení do vzdělávání sociální práce. Dokument vcelku citlivě pracuje s kulturními odlišnostmi a záleží na přístupu k implementaci dokumentu do národních podmínek. Mezi hlavní úkoly vzdělávání sociálních pracovníků pro praxi patří podle IASSW (viz též Global Standards, 2004): • rozvoj praktiků s kritickým a sebereflexním myšlením, kteří budou respektovat hodnoty sociální práce, spolu se zaměstnavateli přispívají k prosperitě, profesionálnímu rozvoji, včetně předcházení syndromu vyhoření; • schopnost rozpoznání vzájemného vztahu mezi osobními životními zkušenostmi, osobními systémy hodnot a praxí sociální práce; • užívání a aplikování národních a mezinárodních kodexů sociální práce ve specifických situacích; • příprava pracovníků sociální práce v holistické perspektivě (etnické, kulturní, rasové, genderové a jiné formy různosti); • příprava sociálních pracovníků, kteří jsou schopni konceptualizovat sociální práci z moudrosti různých kultur, tradic a zvyků takovým způsobem, aby nedocházelo k porušování lidských práv; • rozvoj sociální práce zabývající se komplexností, jejími jemnými odstíny, multidimenzionálností, etickými, právními a dialogickými aspekty moci. Z hlediska profesní etiky mezinárodně uznávané etické principy IFSW/IASSW (2004) uváděly, že „sociální pracovníci mají být ochotni spolupracovat se školami sociální práce, aby podpořili studenty sociální práce při získávání kvalitního praktického výcviku a aktuálních praktických znalostí.“ Na druhé straně je třeba, aby byly vzhledem k odborné praxi studentů sociální práce utvořené i standardy, resp. dvoustranné dohody, které zařízením zajistí nejen to, aby tato praxe nenarušila přímou práci s klienty, ale naopak, napomohla jejímu zkvalitňování (Mátel et al., 2012). 100 Ukázka elektronické knihy