Karel Richter: Zločin, který unikl trestu
Na území obsazeném Rudou armádou se ujaly moci výbory vedené pověřenými členy ukrajinského a běloruského ústředního výboru Všesvazové komunistické strany (bolševiků). Rozhodující slovo ve všech záležitostech měli velitelé vojenských součástí a především NKVD. Na jejich vrub připadá postřílení více než tisíce zajatých polských důstojníků a osob označených za nepřátele SSSR. K popravám válečných zajatců se Rusové uchylovali již od prvních dnů agrese a okupace východního Polska v Bialobrzegách, Chodorowě, Kosowě Poleském, Grodně, Sopoczkinách, Nowogródku, Stryji, Zloczewě, v Sarnách, ve Wytyczném i jinde. Na obsazeném polském území byly nejprve utvořeny dva územní správní celky: Západní Ukrajina s hlavním městem Lvovem a Západní Bělorusko s metropolí Białystokem. V polovině října byly v politbyrech Ukrajiny a Běloruska schváleny návrhy deklarací Lidových shromáždění o převzetí moci orgány sovětské vlády. Zároveň bylo schváleno usnesení znárodnit všechny továrny a podniky s více než čtyřiceti zaměstnanci. Dne 23. října 1939 se konaly zmanipulované volby do Lidového shromáždění. Zúčastnila se jich v průměru ve městech pouze polovina voličů, na venkově čtvrtina. V úřední zprávě se uváděla účast 92,83 % voličů na Západní Ukrajině a 96,7 % v Západním Bělorusku. Navržení kandidáti (pro každý obvod jeden) byli údajně zvoleni více než 90 % hlasů. Nově ustavená Lidová shromáždění vzápětí odhlasovala žádost o přijetí západoukrajinského a západoběloruského území do svazku Ukrajinské a Běloruské SSR. Předválečný polský správní systém byl urychleně reorganizován na sovětský. Všichni obyvatelé získali státní občanství SSSR. Neprodleně se přikročilo ke znárodňování průmyslu, bank, obchodů i surovinových zdrojů. Majitelům znárodněných podniků byly zároveň zkonfiskovány domy a byty. Na venkově 98
Zločin, který unikl trestu_náhled tisku .indd 98
16 .10 .2019 12:04:09 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269908
Ve Stalinově impériu
se vyvlastňovaly velkostatky a zřizovaly sovchozy. Na rolníky se vyvíjel nátlak, aby vstupovali do kolchozů. Místo rozpuštěné policie byly utvořeny dělnické milice podřízené NKVD. Jako univerzální úřední jazyk byla ve školách i v úřadech zavedena ruština. Podle místních poměrů se smělo používat i ukrajinštiny a běloruštiny a také židovského jazyka jidiš, kterým se jako předmětům vyučovalo na školách. Učitelé byli nuceni skládat zkoušky ze znalosti úředního jazyka a marxismu-leninismu. Místo zlotých se začalo platit rubly. Od prvních okamžiků vstupu Rudé armády na polské území rozpoutalo NKVD represálie proti státním úředníkům, soudcům, prokurátorům, zaměstnancům polské státní správy, bývalým policistům a vojákům z povolání, zejména účastníkům sovětsko-polské války, obchodníkům, podnikatelům, představitelům inteligence i členům a aktivistům vlasteneckých organizací a aktivistům politických stran. Zatčené osoby byly vyslýchány a vězněny jako nepřátelé lidu, zrádci, příživníci, vykořisťovatelé, špioni, sabotéři či spekulanti a jakožto společensky nebezpečné elementy byly tzv. trojkami podle sovětského trestního řádu odsuzovány k smrti nebo na tři, deset či více let do vězení či pracovního tábora gulagu. Polští vězňové byli většinou transportováni do táborů na poloostrově Kola, v oblasti Archangelska, Kotlasu a Vorkuty nebo do hnědouhelných či rudných dolů na Ukrajině, Záporoží nebo v Krivém Rogu. Mnozí umírali již během transportu v nevytápěných vagonech za tuhých mrazů. V táborech jen malá část vězňů přežila nepředstavitelné útrapy z nadměrně těžké práce při hladových dávkách jednotvárné, nechutné stravy, postupně snižovaných za neplnění norem, při nízké úrovni hygieny v zahmyzených barácích za třeskutých mrazů. Počet vězněných ani zavražděných a zahynulých Poláků se doposud nepodařilo přesně zjistit. Odhaduje se na 300 až 600 tisíc lidí. 99
Zločin, který unikl trestu_náhled tisku .indd 99
16 .10 .2019 12:04:09 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269908
Karel Richter: Zločin, který unikl trestu
Počátkem roku 1940 přikročily orgány NKVD po důkladné přípravě k rozsáhlým deportacím polského obyvatelstva z někdejších východopolských oblastí do hlubokého vnitrozemí Sovětského svazu. Násilné přesídlování postihlo především tak zvané „nepřátele lidu“, příslušníky zámožnějších vrstev. Přestěhovávány byly celé rodiny i s dětmi včetně starců a nemocných lidí. Masové deportace začaly 10. února 1940 podle rozkazu číslo 001223, podepsaného ukrajinským náčelníkem NKVD Ivanem Alexandrovičem Serovem. Zde je jeden ze statisíců truchlivých příběhů, které se tehdy odehrávaly: Byla sobota 13. dubna 1940. Kolem jedenácté hodiny v noci probudilo obyvatele třípatrového solidního domu na Zadworzanské ulici č. 69 ve Lvově zuřivé bušení na vstupní dveře. Paní Zofia Neuhoffová-Hoffmanová (jejíž manžel, advokát povolaný jako záložní kapitán do armády, padl do sovětského zajetí a podle poslední písemné zprávy, která k ní zdlouhavě doputovala, byl toho času internován v táboře Starobělsk) sešla do přízemí a s rozechvěním odemkla dveře. Spatřila skupinu vojáků v uniformách obávaného NKVD, v rukou měli pušky se vztyčenými bodáky. Důstojník ve furažce s modrým okolkem se jí úsečně otázal na jméno a hned jí oznámil: „Jste zatčena. Vy i vaše matka Vladimíra Neuhoffová. Máte hodinu na sbalení svých věcí.“ Paní Zofia, úlekem ohromená a roztřesená, stoupala po schodech do bytu v prvním patře, který sdílela se svou matkou. Vojáci v hřmotných botách šli s ní a střežili přísnými pohledy každé její hnutí. Plačtivě sdělila matce, co se děje. „Musíme s nimi obě, mami, protože bydlíme spolu ve stejném bytě!“ „Ale co bude s malou Evičkou?“ vyjekla matka ze strachu o vnučku. „Je přece nemocná!“ „Musíme ji nechat doma. Anna se o ni postará,“ vypravila ze sebe zničeně Zofia. Shora přiběhl její bratr Zbigniew. Když 100
Zločin, který unikl trestu_náhled tisku .indd 100
Ukázka elektronické knihy
16 .10 .2019 12:04:09