Pán protektorátu – K. H. Frank známý a neznámý
Konstantin Hermann Karl (sic!) svobodný pán von Neurath Narodil se 2. února 1873 jako nejstarší ze tří synů württemberského šlechtice. Po složení maturity se stal jednoročním dobrovolníkem u pěšího pluku, nato studoval práva na univerzitách v Tübingenu a Berlíně. V roce 1901 byl Konstantin von Neurath povolán do diplomatické služby. V letech 1903-1908 působil jako vicekonzul v Londýně, v dalších letech vykonával různé funkce na ministerstvu zahraničí, na zastupitelském úřadu v Turecku, ale i (od roku 1916) mimo diplomatickou službu. Do ní se vrátil až po válce, v prosinci roku 1919. Byl německým vyslancem v Kodani, Římě a Londýně. Neurath platil za oblíbence prezidenta Paula von Hindenburga; když Hindenburg vytvořil v červnu roku 1932 tzv. prezidiální kabinet (neopírající se o většinu v Říšském sněmu), byl Neurath jmenován ministrem zahraničí. Tuto funkci si udržel také v následujících kabinetech Kurta von Schleichera a Adolfa Hitlera. Neurath platil za obhájce revizionistické německé zahraniční politiky a aktivně se podílel na jejím nacistickém modelu a konkrétních krocích (např. vystoupení Německa ze Společnosti národů, opětovné zavedení povinné vojenské služby či okupace Porýní). Hitlerovi vyhovovalo, že má k ruce tak zkušeného diplomata, jenž má renomé především v problematické Velké Británii. Neurath se stal členem NSDAP, byl vyznamenán Zlatým čestným odznakem NSDAP a Hitler mu udělil čestnou hodnost SS-Gruppenführer. To bylo v roce 1937, kdy bylo lze Neuratha ještě pokládat za zastánce „politiky síly“. Obrat přišel už koncem toho roku. Konstantin von Neurath se stal jednou z obětí aféry označované jmény dvou jejích hlavních aktérů: aféry Blomberg–Fritsch. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269907
Karl Hermann Frank a Konstantin Hermann Karl von Neurath
O jejím počátku precizně informuje historický dokument označovaný jako „Hossbachův protokol“. Plukovník Friedrich Hossbach byl Hitlerovým adjutantem pro záležitosti wehrmachtu. Jako takový vyhotovil záznam o poradě, kterou měl Hitler dne 5. listopadu s představiteli armády a ministerstva zahraničí: zúčastnili se jí říšský ministr války a velitel wehrmachtu Werner von Blomberg, velitel pozemního vojska Werner von Fritsch, velitel letectva Hermann Göring, velitel námořnictva Erich Raeder a ministr zahraničí Konstantin von Neurath. Hitler na této poradě nastínil své agresivní cíle v oblasti zahraniční politiky a plány na jejich brzkou realizaci. Narazil však na silnou kritiku ze strany Blomberga, Fritsche a – Neuratha, což u Hitlera vyvolalo ještě silnější nevoli. Rozčílený Hitler odmítl další diskusi a vzápětí odjel na své sídlo u Berchtesgadenu, kde se zdržel až do ledna následujícího roku. Vrátil se do Berlína, aby byl svědkem na Blombergově svatbě, která se konala v malém kruhu 12. ledna 1938. Ovdovělý Blomberg se v září roku 1937 seznámil s jistou Margarethe Gruhnovou, o pětatřicet let mladší než on. Už po několika týdnech ji požádal o ruku. Ke sňatku však musel dát souhlas Hitler jako Blombergův nadřízený. Hitler se tehdy Blombergovi sám nabídl jako svědek a jako dalšího svědka doporučil Göringa. A kdo že je vlastně panna nevěsta? Jde o obyčejné děvče z lidu, odvětil prý bez dalšího Blomberg. Dne 24. ledna informoval Hitlera Göring, že existují policejní akta dokazující, že mladá paní Blombergová byla před svatbou berlínskou prostitutkou. Nejen kriminální policie, ale i gestapo má čerstvé zprávy o tom, že v prostředí „červených luceren“ kolují mezi dámami polosvěta řeči o tom, že jedna jejich kolegyně „udělala terno“ a na svatbě jí líbal ruku samotný Vůdce. A toho dne se prý Hitler také rozpomněl, že v roce 1936 existoval jakýsi skandál, týkající se jeho dalšího kritika – Fritsche. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269907
Pán protektorátu – K. H. Frank známý a neznámý
Ten měl být v roce 1933 vydírán jakýmsi homosexuálním prostitutem jménem Otto Schmidt. Spolehlivý Heydrich předložil Hitlerovi už druhého dne ráno patřičný spis. Před Fritschem chtěl Hitler zatím všechny podnikané kroky utajit, jenže – promluvil plukovník Hossbach (čímž se samozřejmě odrovnal). Fritsch se neprodleně vydal za Hitlerem, aby mu vše vysvětlil. Šlo prý tehdy pouze o to – takto Fritsch –, že v rámci požadavků vyplývajících z takzvané zimní kampaně na přelomu let 1933/1934 se párkrát sešel u oběda s jistým členem Hitlerjugend. Oběd mu zaplatil v duchu požadavku „pomoci potřebnému“, o nic jiného nešlo… Hitlerovo podezření, že Fritsch je homosexuál, po tomto ještě vzrostlo. Byl vyhledán Otto Schmidt a dopraven z pracovního lágru, kde se právě nacházel jako kriminální delikvent, do Berlína. K výslechu ohledně Fritsche. Schmidt trval na svém někdejším obvinění: pan generál s ním měl intimní styky. Dne 5. února 1938 sdělil Hitler členům vlády na jejím zasedání (posledním za dobu existence tzv. třetí říše!), že ze zdravotních důvodů odstoupili ze svých funkcí armádní špičky Blomberg a Fritsch. A odchází rovněž Konstantin von Neurath, jehož ve funkci nahradí Joachim von Ribbentrop. Ovšem vzhledem k tomu, že předchozí Neurathovy zásluhy byly značné a jeho jméno ve světě známé, rozhodl se Hitler, jakkoli Neurathem vznesenou kritiku nehodlal akceptovat, pro řešení, které Neuratha nechávalo jaksi v záloze, pro případné využití. Konstantin von Neurath tak byl po odvolání z ministerské funkce dokonce „povýšen“: stal se „prezidentem“ nikdy nejednající „tajné kabinetní rady“ a formálně náležel do říšské vlády, jako ministr bez portfeje, až do 30. dubna 1945. A Blomberg s Fritschem? 100
Ukázka elektronické knihy