Muž s kanadským trávníkem
Bouňalova slova slyšel i Zdislav Labinec. „To je pravda,“ uvědomil si, „stav 3:0 se dá snadno vyrovnat, zvlášť když nebude objektivní rozhodčí. A ten pes Bouňal, který v sobě nemá špetku sportovní krve, určitě bude přát Zimčicím. Náskok je nutno patřičně zvýšit!“ A přičinlivě nadiktoval další čtyři desítky, z nichž tři byly proměněny. Sokol Žoulov vedl 6:0. Avšak co bylo zarážející, bylo chování obecenstva. Labincovo svérázné rozhodování už se nesetkávalo s odporem ani s nenávistí. Ze vzrušujícího derby se stal báječný kabaret. Diváci se smáli a těšili se na druhý poločas, až přijde ke slovu Bouňal. A nebyli zklamáni. Neboť vyrovnat šestibrankový náskok hostí bylo pro Bouňala maličkostí. Dokázal to již v 70. minutě utkání. Ale když pět minut před koncem vsítily Zimčice devátou branku, seznal veliký předseda, že se něco nepovedlo, hráči hráli bez důrazu, a dokonce to vypadalo, jako když si z něho dělají šprťouchlata! A obecenstvo? To už vůbec nepoznával! Branky nepřijímalo s tím pověstným bojovým jásotem, ale chovalo se jako při dožínkách nebo při zahradní baráčnické veselici. Znechuceně ukončil Josef Bouňal zápas. Ozval se potlesk jako na divadle. Žádná rvačka, žádná výtržnost. Bouňal zbledl, když viděl, že se Žoulováci vzdor těžké porážce pobaveně šklebí. Nikdo neměl chuť se s ním seprat, a tak nezbývalo než mrzutě odejít do kabiny. Tam už čekal na Bouňala Labinec. „To jsme tomu dneska dali!“ posteskl si. „Čemu jsme dali?“ osopil se na něho Bouňal. „Rozdrtili jsme vás rozdílem třídy! Tato porážka vás bude nadosmrti strašit! Dostat devět gólů v jediném poločase – tomu říkám úpadek mužstva!“ „Neblbni,“ řekl Labinec. „Cožpak jsi neviděl, jak se nám smáli? Že jsme byli všem pro smích?“
97
Muž s kanadským trávníkem_tisk.indd 97
08.11.2019 14:42:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269906
Miloslav Švandrlík
„Ty snad,“ utrhl se na něho Bouňal. „Z tebe si dělá šoufky kdekdo! Ale já pro legraci nikomu nejsem! Já ne – rozumíš?“ Chtěl pokračovat, ale vtom se ozvaly hlasy hráčů z umývárny. „To byl zápas, co?“ zeptal se se smíchem Pivoda. A Kotlaba, obávaný surovec ze Zimčic, mu odpověděl: „Ale že ten Bouňal s Labincem jsou dva kašpaři, co. Takovouhle frašku jsem namouduši ještě nezažil!“ A ostatní se rozchechtali. Nikdo se předsedů nezastal! Bouňal zbledl a chytil se za srdce. „Teď tady padnu a bude po mně!“ pomyslel si. „Tohleto mám místo vděku! Ale ne! Takhle zemřít nesmím! Ještě jim ukážu, kdo to je Josef Bouňal! Pozvednu slávu zimčické kopané až ke hvězdám, ať ti holobrádkové chtějí, nebo nechtějí. Útoku, v němž budou hrát prim Palát s Dobrmanem, nikdo neodolá! A až budeme excelovat v divizi, tak mě Kotlaba za toho kašpara se slzami v očích odprosí! Ale nesmím zapomenout hned zejtra zajít za Palátem.“ Přibližně na totéž myslel i Zdislav Labinec. Jiří Palát byl pro něho jediným východiskem z hanby.
Kocovina a perspektivy V neděli večer seděl Josef Bouňal zachmuřené u stolu a občas si usrkl černého kafe. Několikrát si již oblékl kabát a chtěl jít k Fia lovému džbánu, kde se vždycky oslavovalo vítězství, ale nikdy k tomu nenašel dost odvahy. Což kdyby mu tam někdo veřejně nadal kašparů? To by byl jeho absolutní konec! Do neradostných myšlenek Josefa Bouňala se ozvalo zaklepání a několik vteřin nato vstoupil sám jednatel Sokola Zimčic Václav Kotáp.
98
Muž s kanadským trávníkem_tisk.indd 98
08.11.2019 14:42:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269906
Muž s kanadským trávníkem
„Vendys!“ vykřikl radostně Bouňal. „To jsem rád, že jsi přišel! Nechceš kafe?“ Kotáp zavrtěl hlavou. „A seš nějakej pobledlej,“ pokračoval Bouňal, „jako by tě něco zdrblo!“ „Na týhle planetě neexistuje tak otrlej člověk,“ mínil jednatel, „kterej by nebyl pobledlej, kdyby zažil to, co já. Byl jsem v hospodě, a to, co jsem tam slyšel, se mnou setsakramentsky zacloumalo.“ „Cos tam moh slyšet?“ ptal se Bouňal. „Všichni si tam dělaj legraci z tebe a z Labince,“ řekl Kotáp. „Říkají, že jste šašci, blázni, přetrhdíla, máci, trdla, moučkové, moulové a mameluci.“ Bouňal se sesul na židli a zalapal po vzduchu. „To není možné, Vendys!“ „A taky že jste tajtrlíci,“ pokračoval krutě Kotáp, „kteří dělají ze sportu estrádu. Tak jako dneska by se prej nepobavili, ani kdyby tu byl Jarda Štercl. No a potom tam přišel Dočkal a začal agitovat na sjednocení oddílu. Tvrdil, že když se mančafty spojí, tak je bude družstvo všemožně podporovat, a vůbec tam mluvil strašně medově.“ „Ten mizera!“ zasípal Bouňal. „Proč si nehledí pěstování obilovin a studeného odchovu telat? Proč se nezabývá křížovým osevem? Který čert mu napískal, aby strkal nos do sportu?“ „Tys mu k tomu dal příležitost!“ tvrdil Kotáp. „Ty a Labinec! Já nevím, co to do vás vjelo! Kronikář Ježdík povídal, že takovýhle soustečko už dlouho nezapisoval.“ „On to napíše do obecní kroniky?“ zděsil se Bouňal. „Kdyby jenom do kroniky!“ triumfoval Kotáp. „Smrdí z toho taky článek do okresních novin. Ať prej se lidi zasmějou!“
99
Muž s kanadským trávníkem_tisk.indd 99
Ukázka elektronické knihy
08.11.2019 14:42:55