Co víc? První noc mě probouzí Libor. „Nerad tě budím, ale okamžitě se pojď na něco podívat.“ „No jo, už jdu.“ Říkám si, co ve dvě ráno blbne, ale vylezu ven a najednou šok. Venku je náš stříbrný tranzit zapasovaný ve schodech a za volantem sedí jeden spící klient. Auto má na první pohled sice jen pokroucený blatník, ale co si to ten člověk vůbec dovolil? My totiž necháváme klíče v autech. Jsme v lesích, Norové nekradou a navíc za 20 let se nestalo, že by do auta někdo nastoupil bez vědomí řidičů. To jen na vysvětlenou. Nejdříve vše fotím, aby byl důkaz. Zatímco Libor se snaží vzbudit toho zloděje, tak já běžím za jediným rozumným klientem, co tam byl. Je to náčelník městské policie v Ostravě, a tedy i super svědek. Ten jde za svými kamarády do chatky a pak spolu k autu. Jeho kámoši si ho odvádějí a u toho nám říkají: „Nechte ho na pokoji, jinak vám ji ještě natáhne. Promluvíme si o tom ráno.“ Nikdo na to nic neříkáme. Je to opravdu jednání na úrovni. Nedá se tedy nic dělat a jde se spát. Okolo sedmé hodiny ráno už čekají nicnetušící rybáři u auta, že chtějí na ryby. Čeká tam i ten chlápek, co nám naboural auto. Má černé brýle a směje se na všechny strany. Libor k němu přichází a říká: „Tak pane, co budeme dělat?“ „Já jsem přijel na ryby, tohle mě nezajímá, tak mě tady nezdržujte.“ „Jak nezdržujte. Vy nám ukradnete auto, pak ho ještě nabouráte a myslíte si, že to jen tak necháme?“ „No jasně. Já si to vyřeším s vaším vedením. Vy se starejte o svoje a odvezte nás na ryby.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269871
Na Liborovi je vidět, jak mu cukají koutky, a já mám taky co dělat. Udělat toto na mém autě, tak leží na zemi. Bohužel, vedení nám opět napsalo, ať se tím nezabýváme. Proto nic neřešíme. Akorát rovnáme blatník, aby se daly otvírat dveře, a může se pokračovat. Po celý zbytek turnusu je nám jasné, že klid prostě nebude. Do toho se dozvídáme, že nám tu nechají jednoho klienta. Člověka, který je věčně opilý, stěží se může pohybovat, není schopen nastartovat loď a dostal zákaz od nějakého svého příbuzného jezdit na ryby samotný. Takže se o něj máme prý starat, než se za tři týdny vrátí, a máme si ho brát s sebou na ryby. Je jasné, že raději na ty ryby nepojedeme, ale pokusíme se domluvit s nějakým dalším klientem, aby si ho vzal s sebou. Další dny jsou již rutina a ke konci týdne pořádáme grilovačku. V rámci naší tradice. Já připravuji oheň a Libor nějaké maso. Hned, jak máme roztopeno a lidi jsou na místě, tak odcházíme. Nikdo nám totiž ani nepoděkoval za maso, grilování… prostě nic. Spíše mají hloupé řeči, že je to moc horké a podobně. Tak si ve třech na baráku děláme vlastní grilování, a máme se dobře. Poslední den rybaření se již tradičně předávají lodě. Musí se vrátit do 17:00. To abych si stihl překontrolovat všechny lodě, opravit případná poškození a odvézt lidi. Nejčastěji se řeší špína v lodi a usekané vrtule od motoru. Hlavně to druhé je velký problém, protože občas se lidi „kroutí“, že to oni ne a že je to naše vina nebo že už jim to takto bylo předáno. Naštěstí nám podepisují protokol při předání na začátku pobytu. Proto jsem v pohodě. Občas se stává, že to zapomínám dát podepsat. V tomto turnusu jsem si však dával pozor. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269871
Jak se ukázalo, bylo to dobře. Kolem 14. hodiny si mě volají rybáři od mola, že chtějí odvézt. Zaraduji se a hurá k molu. Hned, jak zastavím, všichni chaoticky rvou věci do auta. Mám menší námitky: „Dobrý den. Nechci radit, ale takhle ty věci spadnou, až vezmu zatáčku.“ „Ty se starej o sebe, smrade,“ odpovídá pán, co s ním jsou stále problémy. Nic na to neřeknu a jdu si překontrolovat lodě. Přicházím k první. Takový humus, co tam je, to jsem ještě neviděl. Všude střeva z ryb, otlučený a posraný motor, v lodi spíše krev než voda. Teď je poměrně teplo, takže to smrdí jako maso, které necháte týden v teple. Takříkajíc už to žije. Od mola se tedy ptám: „Pánové, tak čí je prosím loď s číslem 9?“ „Moje, co máš za problém?“ ozvalo se. Co osud nechtěl, byl to chlápek, který mi řekl, že budu skákat, jak on píská. Můj čas nadešel. „Tak pojďte dolů, pane.“ „Ses jako zbláznil? Já tady mám ryby a ty mě zdržovat nebudeš.“ „Tak se podívejte, ta loď je jako plovoucí skládka a já ji chci v původním stavu.“ „Ty smrade, co si to dovoluješ? Já si budu stěžovat, já tě zničím. Ty nemáš právo cokoliv chtít… já tě tady vůbec nemusím poslouchat!“ „Prosím, klidně si stěžujte, já vám dám i číslo na majitele, ale tohle auto se nehne, dokud ta loď nebude uklizená.“ „Jak uklizená, smrade? Nic neuklidím. Počkej, až přijedeš do Ostravy, já si tě tam najdu a to auto ti odstavím. Ty si neumíš představit, co ti jako měšťák můžu provést.“ 100 Ukázka elektronické knihy