Evžen Savojský – Pán bitevních polí
Princ Evžen je přece Savojec, takže by rozhodně neradil bratranci nic, co by mu mohlo přinést sebemenší škodu. Bez nejmenších obtíží se mu vévodu podařilo přesvědčit a získat. Podrobnosti rámcově dohodnuté spojenecké úmluvy princ Evžen již mohl s klidem přenechat císařovu vyslanci abému Grimaldimu. Do Vídně se vracel s vévodovým závazným ujištěním, že ve vhodný okamžik přistoupí k alianci, poskytne vojsko pro válku s Francií, a za královský titul je dokonce ochoten sám císaři zaplatit 100 000 dukátů. Byl to velkolepý úspěch, kterým princ Evžen osvědčil kromě vojenských zásluh i pozoruhodné schopnosti obratného diplomata. Císař vůči němu neskrblil pochvalami, takže nepřejícníkům sklaplo. Svržení vlády anglického krále z rodu Stuartů Jakuba II., který byl spojencem Ludvíka XIV., oslabilo povážlivě mocenskou pozici Francie a pronikavě zlepšilo vyhlídky Rakouska na úspěch v ozbrojeném konfliktu s ní. Ve vídeňských dvorských kruzích zavládla pozoruhodná činorodost. Císařovi dvorští hodnostáři se názorově rozštěpili na dvě protikladné skupiny. Tak zvanou východní v čele s prezidentem dvorní válečné rady maršálem Starhembergem, generálním komisařem Caraffou a kancléřem Českého království hrabětem Františkem Oldřichem Kinským, prosazující přednostně nasazení maxima sil k dokončení likvidace turecké nadvlády v Uhrách, a západní, která naopak požadovala, aby válka s Turky byla okamžitě ukončena a s diplomatickým využitím dosažených válečných úspěchů sjednán s Velkou Portou co nevýhodnější mír umožňující vrhnout všechny uvolněné síly proti Francii. Tento názor zastával i princ Evžen. Když ale v únoru 1689 mírové jednání se zástupci Porty beznadějně ztroskotalo na tvrdošíjné neústupnosti, pramenící z oživlého válečného sebevědomí záludně povzbuzeného francouzskými podpůrnými intrikami, trvala nadále nezbytnost vedení dvojí války, na východě proti Turkům, na západě proti Francouzům. Třetího dubna 1689 císař Leopold jménem Rakouska i Římské říše národa německého vyhlásil Francii válku jako odpověď na její vpády do Porýní. Vzápětí poté Říše s Anglií, Holandskem, Španěl– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269852
Válka proti Francii
skem a Dánskem utvořily Velkou koalici a bez otálení se počalo řinčet zbraněmi. Vojevůdci koaličních zemí se shodli na plánu tažení spojených vojsk. Padesátitisícová hlavní armáda pod velením šestačtyřicetiletého vévody Karla Lotrinského osvobodí Mohuč. Druhá armáda, kterou tvořilo 40 000 vojáků braniborského kurfiřta Friedricha, měla vyhnat Francouze z Kolína nad Rýnem a obsadit Dolní Porýní. Bavorský kurfiřt Max Emanuel s 30 000 muži své armády dostal úkol bránit před francouzským vpádem Švábsko a Franky. Uzdravený princ Evžen se ujal velení své brigády, již tvořilo nyní 1600 dragounů a 2000 pěšáků. Podléhal rozkazům Maxe Emanuela, s nímž ho pojilo upřímné přátelství. Kurfiřt, jemuž byl podřízen i v oné pro něj samotného nešťastné bitvě o Bělehrad, byl mezi těmi, kdo s účastí sledovali jeho zápas o život a kdo ho při první příležitosti přišli navštívit, aby ho posílili na duchu. Právě v době, kdy byl princ Evžen těžce raněn, měl namále i Max Emanuel. Zbloudilá kulka jej naštěstí jen lehce škrábla na spánku. „Bohyně války Bellona,“ vyprávěl už zvesela Evženovi, „mě políbila na skráň.“ Princ ocenil úsměvem bratrancovo výstižné přirovnání. „Vás políbila, zatímco mně dupla vší silou na nohu.“ Oba se již s chutí svým válečným příhodám zasmáli. Nyní tedy spolu znovu vytáhli do boje. Evžen byl šťasten, že se před ním opět otvírá v neomezené šíři možnost uplatnit všechny své bojové i velitelské schopnosti. Celý červen zaujímal se svými pluky obranné postavení u města Stollhofenu v Bádensku, připraven odrážet očekávané útoky Francouzů. Následující měsíc armáda bavorského kurfiřta vytáhla k Mohuči, aby pomohla hlavní armádě zlomit houževnatý odpor francouzských obránců města. Tady byl 4. srpna při jednom z útoků princ Evžen lehce raněn na hlavě. Jako obvykle vyrazil do boje s taseným kordem před šikem svých dragounů. Kulka z ručnice mu srazila klobouk a rozsekla kůži na čele. Zajiskřilo se mu před očima, jako by ho někdo udeřil do hlavy holí. Na okamžik ztratil rovnováhu a s obličejem zalitým krví spadl z koně. Vojáci, kteří to viděli, se s křikem vrhali k němu ve strachu, že je mrtev. Ale princ Evžen se okamži– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269852
Evžen Savojský – Pán bitevních polí
tě zvedal z prachu, i když zatínal zuby bolestí, neboť se při pádu udeřil do pravé nohy, která byla po nedávno zhojeném zranění dosud citlivá. Zdvihl ze země kord, který mu vypadl z prstů, rukávem svého hnědého kabátce si otřel krev z obličeje a hned vykročil ke koni, aby se opět vyšvihl do sedla. „Nic mi není,“ křičel na vojáky, kteří se seběhli kolem něho. „Nezastavujte! Vpřed! Vpřed!“ Obléhání Mohuče si vyžádalo déle než měsíc houževnatých pokusů o jeho dobytí. Teprve 8. září byl jeden z četných útoků korunován krvavě zaplaceným úspěchem. Císařští vojáci ztekli starobylé hradby, vnikli do města a v lítém boji francouzskou osádku konečně udolali. Osvobozením staroslavného císařského města bylo dovršeno veskrze úspěšné tažení roku 1689 na Rýně. Vpád Francouzů byl odražen. Princ Evžen Savojský mohl s klidem odjet spolu s Maxem Emanuelem Bavorským do Augsburgu, aby se jako pozvaný host zúčastnil spolu s předními vojevůdci říše korunovace jedenáctiletého arcivévody Josefa na římského krále. Byly to po krušných válečných zážitcích nádherně bezstarostné dny plné velkolepých církevních i světských slavností zahrnujících katedrální mše, vojenské přehlídky, operní představení, hostiny i plesy. S obrozenou intenzitou se tu zaskvěla vznešená idea Svaté říše římské a habsburská dynastie jako jejího nositele a obhájce proti osmanské hrozbě.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy