„Pokud na mě budeš hnusnej, tak uteču s Barrym,“ varovala ho. „A to je další věc,“ vyhrkl Nicholas a sundal si hedvábné sako. V podpaží měl tmavé koláče od potu. „Co sis vlastně myslela – pokud myslet je to správný slovo –, když jsi tomu blbcovi dávala telefonní číslo sem?“ „Když jsem mu řekla, že určitě zůstanem v kontaktu, poprosil mě o telefonní číslo do domu, kde budu bydlet.“ „Taky jsi mu mohla zalhat,“ vyjekl Nicholas, „víš, existuje taková věc jako neupřímnost,“ poučil ji, rázoval po pokoji a vrtěl při tom hlavou. „Taková věc jako nedodržený slib.“ Bridget se skulila z postele a přešla na druhý konec místnosti. „Víš co, jdi do prdele,“ ulevila si, bouchla za sebou dveřmi od koupelny a zamkla. Usedla na okraj vany, když vtom si vzpomněla, že svůj výtisk Tatlera, ba co hůř, i svůj make-up, má ve vedlejší místnosti. „Odemkni, krávo jedna blbá,“ nadával jí Nicholas a otáčel koulí na dveřích. „Jdi do prdele,“ opakovala. Aspoň mu nedovolí jít co nejdéle do koupelny, i když sama tu má k rozptýlení jen bublinkovou koupel.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269830
11
Zatímco nemohl do koupelny, vybalil si Nicholas zavazadla a nejdostupnější police zaplnil svými košilemi; ve skříni pak jeho obleky zabraly přes polovinu místa. Životopis F. E. Smithe, který s sebou toho léta vezl již do půl tuctu různých domů, znovu položil na pravý noční stolek. Když mu konečně bylo umožněno vstoupit do koupelny, rozmístil své předměty kolem umyvadla v důvěrně známém pořádku, na jednu stranu položil štětku na holení, na druhou svou růžovou ústní vodu. Bridget si pořádně vybalit odmítla. Na večer si vytáhla jen křehce působící šaty z tmavě červeného mačkaného sametu, hodila je na postel a nechala kufr ležet uprostřed místnosti. Nicholas nedokázal odolat pokušení do víka kufru kopnout, ale neřekl nic, protože si uvědomoval, že kdyby na ni byl hned zase hrubý, mohla by mu způsobit nepříjemnosti u večeře. V tichosti si oblékl tmavě modrý hedvábný oblek a starou světle žlutou košili, tu nejkonvenčnější, již dokázal v salónu Mr Fish najít, a byl připraven sejít dolů. Vlasy mu jemně voněly po čemsi, co mu namíchali u Trumpera, a tváře měl navoněné velmi jednoduchým výtažkem limety, který pokládal za čistý a mužný. Bridget seděla u toaletního stolku a velmi pomalu si nanášela příliš černé oční linky. „Musíme už jít, jinak přijdeme pozdě,“ upozornil ji Nicholas. „To říkáš vždycky, a pak tam nikdo není.“ „David je ještě dochvilnější než já.“
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269830
„Tak jdi dolů beze mě.“ „Já bych radši, kdybychom šli společně,“ podotkl Nicholas a v jeho unaveném hlase se ozývala hrozba. Bridget se dál obdivovala ve špatně nasvíceném zrcadle, zatímco Nicholas seděl na okraji postele a vytahoval si rukávy od košile, aby lépe vynikly jeho královské manžetové knoflíčky. Byly vyrobené z těžkého zlata a nesly iniciály E. R. Vzhledem mohly být klidně i současné, ale ve skutečnosti to byl dar jeho šviháckému dědečkovi, někdejšímu siru Nicholasi Prattovi, věrnému to dvořanu Edwarda VII. Nenapadalo ho, jak by dál mohl svůj vzhled zkrášlit, a tak vstal a chvíli přecházel po místnosti. Znovu zašel do koupelny a letmo se prohlédl v zrcadle. Měknoucím konturám brady, tam kde se mu hromadil špek, by nepochybně prospělo trochu víc opálení. Za uši si nanesl ještě trochu limetkového výtažku. „Jsem hotová,“ oznámila mu Bridget. Nicholas přešel k toaletnímu stolku, rychle si vtiskl do tváří trochu Bridgetina pudru a nesměle si jím přejel po nose. Při odchodu z místnosti vrhl na Bridget kritický pohled, neschopný zcela strávit červené sametové šaty, které jí sám kdysi vychválil. Ty šaty s sebou nesly auru starožitného stánku kdesi na kensingtonském trhu a jejich lacinost doslova křičela v kontrastu s jinými starožitnostmi. Červená zdůrazňovala její blond vlasy a samet dal zase vyniknout modři jejích očí, ale střih šatů, patrně ušitých pro nějakou středověkou čarodějnici, a stopy amatérského vyspravování v obnošeném materiálu mu teď přišly podstatně méně zábavné, než když v nich Bridget viděl poprvé. Bylo to na takovém polobohémském večírku v Chelsea, pořádaném jistým ambiciózním Peruáncem. Nicholas a další vrcholky společenské smetánky, po nichž se hostitel pokoušel vyšplhat nahoru, stáli společně na jednom konci místnosti a uráželi nebohého horolezce, zatímco ten kolem nich úslužně poskakoval. Když neměli nic lepšího na práci, dovolili mu, aby je uplácel svou pohostinností,
102 Ukázka elektronické knihy