10 TŘI DÍŽE S MLÉKEM stály na zemi. Mathias neodolal a napil se přímo z nádoby. Dychtivě polykal teplou bílou tekutinu, pak si osušil ústa hřbetem ruky. Na horním rtu mu zůstala stopa po mléce. Jeanne ho vyzývavě pozorovala. Přistoupila blíž, zastavila se přímo u něj, obličej přiblížila na několik milimetrů k jeho, lehce se ho dotýkala ňadry. Cítil přes košili její vztyčené bradavky. Trochu zvedla hlavu, aby dosáhla na jeho ústa, a položila své rty na jeho. Byly vlhké a horké, nechal si to líbit, ale sám ji nepovzbuzoval. Odstrčil ji ve chvíli, kdy mu dívka chtěla vsunout do pusy jazyk. Vzpamatoval se. Nenechá se přece svést touhle nespoutanou mladou ženou. Už takhle celé dva dny riskuje, ani vteřinu není v bezpečí. Nesmí riziko ještě násobit. Mathias vždycky využíval ženy a náhlého vzplanutí touhy, kterou u většiny z nich probouzel; za své úspěchy v nepřátelské linii často vděčil některé ze svých milenek nebo ženě, která se jí toužila stát. Ale tady, v tomto omezeném prostoru, kde musí být neustále ve střehu, mu Jeanne nemůže nijak prospět, spíš by mu mohla uškodit. Musí co nejdřív zmizet i s Renée. Vypaří se odtud, ano, přesně to udělá! Jeanne zrudla zklamáním, oči jí opuchly slzami vzteku, které vší mocí zadržovala. Jedna kráva zahrabala nohou a druhá zabučela, jako by obě chtěly dívku pobídnout k dal98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269657
šímu útoku. Jeanne znovu vykročila k Mathiasovi s hlavou vztyčenou a vytrčenými ňadry. Přistoupila k němu, vzala mu obličej do dlaní, přitáhla ho k sobě a vášnivě políbila. Tentokrát se Mathias nebránil. A nakonec co. Jedna rychlovka ho přece nedostane do průšvihu! Nedočkavě rozepnul Jeanne šaty a odhalil její nádherná prsa, oblá, ale pevná ramena, plné břicho a konečně i mokré a otevřené pohlaví. Vzal si ji opřenou o zeď, těsně u teplých světlých zadků dvou pokojných dojnic. Jaké blaho je být v ní, dýchat její zvláštní vůni! Vůni velmi mladé ženy, která mu připomínala jeho první a jedinou lásku Klaru. Světlovlasou, bledou, dlouhou, ale křehkou, skoro neduživou. Později se provdala za průmyslníka z Porúří, zapáleného člena partaje. A byla zoufale nešťastná. Viděl ji ještě jednou v Berlíně ve dvaačtyřicátém. Opila se, věšela se na něj a brečela mu na rameni nad svým osudem ubohé bohaté zahálčivé paničky. Oplakávala ztracené mládí a lásku, fňukala nad nepoctivým personálem, stěžovala si, jak těžké je najít dobrého kožešníka, když všichni Židé zmizeli, a nejvíc lamentovala nad svou neplodností, která z ní v očích nacistických přítelíčků dělala vyvržence. Její muž jí občas ubalil pořádnou facku, aby si vybil nespokojenost. Mathiase tak otrávila a znechutila, že jí taky jednu vrazil. Kdyby se s ní radši znovu nesetkal! Uchoval by si netknuté vzpomínky na chvíle jejich lásky, když jim bylo dvacet, na to, jak se s ní pomalu miloval v odsvěcené kapli na břehu jezera Jungfernsee. Jeanniny oči se zabodávaly do jeho, ale neviděly ho; upíraly se doneurčita, soustředěné jen na stoupající rozkoš a blížící se vyvrcholení. Oddala se mu naprosto bez ostychu, bez zábran. Mathiase překvapilo, jaké štěstí cítí při pohledu na její rychlou extázi, zavřené oči, svraštělé obočí a křečovitě stažený obličej. Jeanne dospívala za války, v úzkosti, odříkání a nejistotě. Její tělo v Mathiasově náruči vyjadřovalo vzpouru a žízeň po životě, a to ho poněkud vyvá99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269657
dělo z míry. Najednou se v ní zastavil; zaslechl nějaký hluk. Jeanne na chvilku přišla k sobě, otevřela ústa a chtěla něco říct, ale Mathias jí zakryl pusu rukou. Ozval se Berthin hlas. Volala dceru. Jeanne a Mathias zůstali spojení, ale nehýbali se. Berthe pohladila jednu krávu a něžně k ní promluvila. Jeanne udusila smích, pochva se jí pevně sevřela. Mathias ji políbil a začal se v ní znovu zvolna pohybovat. Konečně se Berthe rozhoupala k odchodu a cestou něco bručela na dceřinu adresu. Mathiase zalila silná vlna rozkoše, jakou už dávno nezažil. Chvatně se oblékli, chopili se díží a dorazili s nimi do sklepa. Když přecházeli přes dvůr, zaslechli kanonádu doléhající sem z blízkého lesa v okolí potoka, kde Mathias a Renée nechali džíp. Jeden granát vybuchl nedaleko statku. Jeanne sebou škubla a vylila část mléka. Ve sklepě byli obyvatelé statku vyděšeni z té střelby. Nikoho proto neudivil zmatek v Jeannině obličeji; přičetli to na vrub strachu. Jules bručel; chtěl Američany vystrnadit. Pike však nehodlal odejít; vysílačka byla k nepotřebě, a on se přece se svými muži nevrhne přímo doprostřed bojů s tak malou zásobou munice a se dvěma zraněnými, kteří dosud nejsou zcela schopni chůze. Rozdělili mléko a všichni se trochu uklidnili. Když Sidonie vypila první doušek, vyvstal jí před očima obrázek: ona jako dítě sedí na babiččiných kolenou a u ozdobené vánoční jedle srká mléko s cukrem, žloutkem, skořicí a muškátovým oříškem, které se pije vždycky o Vánocích. A náhle jí to došlo: je 24. prosinec, Štědrý večer. Nikdo na to nepomyslel! Navrhla: „Co kdybychom si mlíko schovali na večer? Dneska je přece Štědrý den!“ Všichni ohromeně ztuhli. Vánoce. Představa Vánoc byla v téhle chvíli skoro absurdní, s válkou všude kolem, s umírajícími lidmi, kteří pochodují ve sněhu, nebo se vyhladovělí 100 Ukázka elektronické knihy