Svině kuna
B
lízko Berouna máme na kraji lesa chatu a jednou se nám tam uhnízdila kuna. Něco podobného se kdysi stalo režisérovi Františkovi Filipovi. Já k němu přijel do jeho letního sídla a on nebyl doma. Jeho žena mi povídá, že odjel autem, ve kterém měl v pytli kunu, a někde dvacet kilometrů daleko ji v lese pustil. Ovšem ta naše kuna se chytit nedala. Mám podezření, že si udělala hnízdo v ložnici mezi sádrokartonem a střešní krytinou – a tam se nedalo nijak dostat. Do toho sádrokartonu pak třeba kolem čtvrté ráno bušila a taky jí asi pomáhaly její děti. Vždycky mě to probudilo a já vzteky mlátil do stropu a řval na ni: „Ty svině!“ I kvůli kuně tam se mnou žena nechtěla jezdit. Jednou v létě jsme byli pozváni na folklorní festival do Bakova nad Jizerou. Byli jsme se ženou ubytováni v nějakém hotýlku, kde nešly dát k sobě kvůli zkosené střeše postele. Já si na noc vždycky beru k posteli lahev s minerálkou a žena někdy taky. Tehdy si ale minerálku zapomněla a v noci dostala žízeň. Aby mě nevzbudila, kradla se potichu k mé posteli, aby se napila. V té tmě ale do něčeho bouchla – asi do té lahve – a já si myslel, že jsem na chatě a že je to ta kuna. Zařval jsem na ženu, která držela v ruce tu lahev: „Ty svině, já tě zabiju!“ A Adina se lekla a řekla, že přece nic tak špatného neudělala, že se jenom chtěla napít.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269645
Máma televize
N
ajednou jsem docela starej a uvědomuju si, že spoustu věcí, které jsem měl v plánu, už neudělám. Když jsem spolupracoval se Slávkem Šimkem, uměl Slávek prosadit do televize skoro všechno, co jsme vymysleli. Rozešel jsem se s ním – a jako když utne, do televize jsem neprosadil skoro nic. A to i když vznikaly nové soukromé televize. Jenom jednou se mi podařilo realizovat devět dílů zábavného hodinového pořadu Senzibilšou. Myslím, že je to jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy pro televizi udělal. Napsal jsem potom mnoho námětů, a dokonce celý scénář s názvem Armagedon Járy Pivoňky, ale televize už mi nechtěla nic brát. Mám těch věcí plný šuplík, o nic se už však pokoušet nebudu. A na toho Pivoňku – i kdyby ho po mně chtěli – bych už byl starej. Během holotropního dýchání se mi televize nezjevila – a to je jenom dobře. Byla by to asi hrůza. Byla a je to dodnes marná snaha. O zábavné pořady v televizi není zájem. Občas se mě lidé na ulici ptají, proč už neděláme ty věci jako kdysi. Nevím, co jim mám na to říct. Slávek to uměl prosadit, já ne. Vybavuje se mi, že když jsme spolu psali a nevěděli, jak dál, Slávek velice často šel k telefonu a volal do televize, do Supraphonu a podobně a často dlouho s nějakými úředníky z těchto institucí mluvil a nechal vymýšlení na mně. Když jsem se jednou jeho jednání divil, řekl mi, že tahle činnost je daleko důležitější než vlastní psaní. Až mnohem později jsem si uvědomil, že měl pravdu.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269645
Když jsem byl potom na všechno sám, málokdy jsem našel odvahu někam zavolat, nebo tam dokonce zajít. Jenom jednou se stalo, že zavolal sám režisér František Polák, že budou dělat silvestra způsobem, jakým se dělal za režiséra Roháče s herci v hledišti – a jestli nemám nějaký monolog. Navrhl jsem mu svůj „Děkovný monolog“ a ten měl pak obrovský úspěch. Potom už se netočily ani silvestrovské pořady, ani žádné podobné. Na závěr jenom taková perlička. Kdysi se stal novým šéfem zábavných pořadů v televizi pan Bezouška, syn známého herce z Národního divadla. Myslel jsem si, že tam budou jiné poměry, tak jsem tam zašel. Mluvil jsem s některými údajně kompetentními úředníky, ale bezvýsledně. Tak jsem zašel přímo za panem Bezouškou a on mi řekl: „Pane Soboto, já jsem novým šéfem a tady bude reorganizace. Přijďte za dva měsíce a nikdo z těch lidí, se kterými jste mluvil, už tady nebude. Budou tu jiní a s těmi se domluvíte.“ Přišel jsem za dva měsíce. Všichni ti, se kterými jsem mluvil, tam ještě byli. Jediný, kdo už tam nebyl, byl pan Bezouška. A proč se kapitola jmenuje Máma televize? Jednou jsem tam přinesl nějaký scénář. Jakýsi „kompetentní“ člověk mi řekl, že když si honorář, který bude ve smlouvě, nechám napsat a proplatit, musím si uvědomit, že část z toho dostane máma televize. Aha, řekl jsem, i když jsem tomu nerozuměl. Asi jsem trochu blbej.
100
Ukázka elektronické knihy