3
Leží na vozíku, přes holé nohy jí přehodili jednorázovou celulózovou deku, dýchá co nejrychleji, jako by ostré a krátké nádechy a výdechy mohly přemoct vlny bolesti, jež ji zkroutily už před mnoha hodinami do potu, mdlob a křečí. Ze hřbetu levé ruky jí vede kanyla, do které jí hned v sanitce začali vkapávat jakousi čirou tekutinu, nic proti bolesti, to je zjevné, nic proti ničemu. Na vozíku na nemocniční chodbě vedoucí k vyšetřovnám leží ještě sedmiletá dívka, má skelný pohled, také připomíná hromádku masa, ale netřese se, ani nepláče, možná proto, že do její ruky odkapává ze sáčku zavěšeného nad vozíkem cosi mírně zkaleného. Rodiče dívky poposedávají na židlích u zdi. Kromě nich tam sedí pacienti, kteří jsou na sono vyšetření řádně objednáni, a tváří se sice chápavě, ale taky naštvaně – budou muset dát přednost těm dvěma, co přivezly sanitky. Ve chvílích, kdy křeče a bolest povolí, vnímá Milada, kde je a co se kolem ní děje, zírá na dívku, ta má oči upřené na ni, ale není jasné, zda starou ženu ve svetru a sukni, s holýma, bosýma nohama, jež připomínají strohé, navětralé, staré betonové sloupky a vykukují zpod zelené přikrývky, vidí. Miladina duše by to ráda věděla, má nepříjemný pocit, že bude brzo na ulici jako ta Rudolfova – kde je jí vůbec konec? – bez těla nad i pod hlavou; tak co se kouknout naproti, třeba by se tam vmáčkla, malá holka by mohla mít ma96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269641
lou a zatím nezkušenou duši, vstřícnou, hodnou, slabou. Tak nějak to mohlo být, tak se to mohlo stát. Že Miladina duše překonala jedním skokem šířku nemocniční chodby a přistála na dívčině vozíku, kolečka jen trošku popojela, nikdo si toho nevšiml. Zaklepala na apatické zorničky, a když se nedočkala odpovědi, drze se protáhla nosem. A k velkému překvapení zjistila, že to děvče žádnou duši nemá. No vážně, to jsou věci, kroutila hlavou, hledala, volala, halekala a nic, seděla dokonce za krkem lékaři, který dívku začal o pár minut později zkoumat přístrojem, ale ani ultrazvuk duši neodhalil, aspoň se na počítačové obrazovce neukázala, nebyla nikde, jen jakási výduť, jak to lékař zamyšleně a rozpačitě nazval. Výduť na místě, kde nemá být, ale nic vážného, rozbory krve i moči jsou v pořádku, tlak se vrací do normálu, no podívejte, vykřikl lékař a bodl prstem do obrazovky, obě zdravotní sestry se zahleděly spolu s ním na černobílý obrázek, ovšem nebyly z toho moudré. Teď tam ta výduť není, to není možné! Seběhli se další lékaři, z chodby vstoupili vyděšení rodiče, děvče zamrkalo a pohnulo se, vodivý gel, jejž mělo rozetřený po kůži, zábl. Tady je a tady – klik, klik – na dalším záběru už ne, ukazoval všem lékař a oni mu dávali za pravdu, ne, nespletl se, chyba není v něm ani v přístroji, to je jasné, shodli se medici i sestry, to spíš to děvče bude nějaké divné. Zadívali se na zmatenou dívku, pátrali očima v její tváři, 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269641
jestli to nebyl jen nějaký holčičí žert, třeba si ten kolaps a bolest a hlavně to prázdné místo uprostřed těla vymyslela, jeden nikdy neví. Myslím, že už jsem o tom slyšel, pronesl jeden z hlubších lékařských hlasů opatrně a ostatní přesměrovali pohled z děvčete na něj. Rychle začal cosi hledat v počítači – možná to tu někde bude, aha, nemůžu to najít, no, to nevadí, pamatuju si, o co šlo, nejjednodušší bude se zeptat, jak se narodila a kde byla počatá, no ano, právě o to tu jde, představte si, se zrozením to přímo souvisí. Teď měli babu rodiče dívky, úkosem se podívali na dceru, která nabírala k pláči, třásla se, gel na kůži studil, byla jí zima, bála se. Aha, no jistě, pojďme vedle, to je jasné, mělo mě to napadnout, ještě je moc malá, pokrčil moudrý lékař rameny a ostatní přikývli. Přikyvovali pak jeho slovům dál, i když mnozí současně trochu nevěřícně pomrkávali, když říkal, že se to prý stává čím dál častěji, i chlapcům, na pohlaví nezáleží, občas je ta záhadná výduť na jiném místě, ale jen výjimečně to má takový dramatický průběh jako tady u pacientky, většinou si toho nikdo nevšimne a ono se to časem srovná, ve většině případů se výduť a jí předcházející specifické vstupní parametry (tím je myšleno početí a porod, nebuďme sentimentální – kývl na zmatené rodiče) ani během života neprojeví, to prázdné místo není životu nebezpečné. Ano, správně, a teď už tam ani žádná výduť není, vše je oukej. Je ovšem třeba se připravit na to, že toho bude čím dál víc, nezále98 Ukázka elektronické knihy