Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269640
Kávovar rachotil, syčel a vypouštěl oblaka páry. Mladý číšník v černé košili s vyšitým bílým tygříkem se ho snažil přimět k poslušnosti. V rohu hotelové jídelny se unaveně rozvalovali tři němečtí třicátníci se sklenicemi pomerančového džusu a během čekání na kávu se očividně vzpamatovávali ze včerejší pitky. „Takže, co tu máme dneska,“ zadívala se Ira do elektronického diáře a nabrala zdravou rukou lžíci jogurtu. „Dopoledne na litvínovským úřadě kvůli záboru. Ta ženská tam prej bude jenom do dvanácti, odpoledne jede na nějakou inspekci dětských hřišť. Ve tři schůzka se starostou kvůli kostelu a faře. Kdy mě chtěj ty policajti?“ obrátila se na Huga s mrzutou rýhou uprostřed čela. „Říkali mezi třetí a pátou,“ odpověděl Hugo. „Hm,“ zabručela Ira bez nadšení. „A měli bysme se podívat na sídliště v Mostě! Předevčírem jsme byli jen u toho kostela.“ „Ty chceš fakt do Mostu?“ optal se Hugo. „Řeknu ti, jak to tam vypadá: jako ve zdevastovanejch Ďáblicích.“ „Super,“ odtušila Ira a poškrábala si ruku přes obvaz. „Rozhodně tam bude bezpečnějc než v trestaneckejch němčourskejch lágrech!“ „To rozhodně,“ řekl Hugo a usmál se. Spal jako na jehlách. Během noci se neustále probouzel a usínal s vědomím Ireniny fyzické blízkosti. Opatrně zpod ní vyprostil ruku, kte97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269640
rá mu skoro znecitlivěla. Otočila se k němu obličejem a povzdychla ze spaní. Bílý obvaz na ruce svítil ve tmě jako spící racek. Pořádně zabral až nad ránem. Když ho vzbudil budík, už vedle neležela. Přes společnou zeď jejich pokojů slyšel slabé šumění sprchy. Ani jeden z nich se k noční příhodě nevrátil. Ležela mezi nimi jako odložený, rozpaky opředený dárek. Hugo vjížděl do Mostu schválně pomalu a oklikami, takže Ira, která se nedočkavě rozhlížela, mohla docela dobře číst názvy ulic a uliční šipky. „Petra Jilemnického? Marie Pujmanové? Víta Nejedlého?? To si dělaj srandu, Julia Fučíka?! Já si připadám jako v naší školní knihovně na základce!“ rozesmála se, když se vymotávali z Podžatecké, nejstarší, relativně pěkné a zelené části města. „Úplně vidím tu knihovnici s brejlema jak kola od vozu. Jak mi drapla z rukou My děti ze stanice ZOO a povídá: to není vhodná četba pro tebe, radši si půjč nějakou hodnotnější literaturu.“ „Kolik ti bylo, prosím tě?“ „Skoro čtrnáct. To bylo v osmičce. Za rok a půl byla revoluce a po Jilemnickým už neštěk ani pes.“ V ulici Vítězslava Nezvala Hugo neodolal a zastavil se v antikvariátu. Ira šla s ním. Prodavač a majitel v jedné osobě seděl za dveřmi, obklopený sloupy nezařazených knih. 98 Ukázka elektronické knihy