98
Nor a Roberts • Spodní
prou dy
Zane se přes to dostal, ačkoliv se často protahoval na posteli s baseballovým míčem v ruce a palcem mnul stehy. Věděl, že potřebuje nový plán, ale bylo těžké pohlédnout za rozvaliny starých snů. Přesto musí zvážit svoje možnosti, protože výběr vysoké školy se blíží. Vejška kdysi představovala svobodu, teď se zdá vzdálená a tone v mlze. Vede k ní cesta plná stínů a děr. Na medicínu nikdy. Ačkoliv obdivoval Davea a jeho práci záchranáře, lékařem nebude ani náhodou. Vynikající prospěch mu umožní dostat se na dobrou školu. Možná ho k učení poháněly zbytky strachu, ale pěkné známky se staly motivací. Když o tom tak přemýšlel, usoudil, že ho nejvíc baví literatura a dějepis. Ale kam se s nimi dostane? Učit nechtěl. K tomu měl vážně odpor. Sice dokázal čtivě psát, ale vydat se tímhle směrem ho nelákalo. Armáda? Nikdy! Už teď měl pocit, že celá léta žil v kasárnách s přísným režimem. Palcem a bříšky prstů hladil stehy na míčku, líně hladil voskovanou červenou nit. Možná by ho bavilo být policistou. Lee je super a Zaneovi by se líbilo strkat darebáky za mříže. Kdo ví, jak by to dopadlo s Grahamem, kdyby nebylo Leea? Takže možná… Začal číst knihy o trestním právu a zákonech a jak to všechno funguje. Krom toho měl spoustu zkušeností z první ruky. A čím víc o tom přemýšlel, tím víc si byl svým rozhodnutím jistý. Tohle není životní cesta, usoudil, je to cíl. Hodně času strávil plánováním trasy, jak ho dosáhnout. Zajímala ho možná úskalí a překážky. Chtěl o nich vědět dřív, než začne o svých záměrech mluvit. Jakmile to vysloví, bude to pravda. Jestli se upne k další naději – už ne snům – a ona se rozplyne, netuší, co si počne. Chopil se příležitosti, přidržel se té naděje a sešel do přízemí. Britt má nějaký kroužek a Lee ji po službě vyzvedne. Doma byla jen Emily, a právě u ní chtěl začít.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269612
99
Nor a Roberts • Spodní
prou dy
Něco jí bublalo na sporáku a báječně to vonělo. Venku panoval deštivý večer a vůně umocňovala teplo rodinného krbu. Emily seděla u pracovní desky a cosi dělala na počítači. Vypadala šťastná. Štěstím jenom zářila. Stejně tak Lee. Ti dva jako by byli stvořeni jeden pro druhého. Zane vlastně nevěděl, co si o tom má myslet. Jeho rodiče se k sobě také hodili – svým zvráceným způsobem. Ale s tetou a detektivem Kellerem jde všechno hladce a v domě vládne pohoda a pohodlí. Bude těm dvěma dlužný do konce života. Emily k němu vzhlédla, když se přiblížil. Spokojenost z ní sálala na sto honů. Usmála se, nepatrně se zapýřila a zavřela notebook způsobem, který znamenal jen jedno. Tajemství. „Čau, kámo! Jak se vede?“ „Dobře. Skvěle to voní.“ „Dušené kuře. Ještě k němu uvařím knedlíky.“ „Potřebuješ s něčím pomoct?“ „Teď ne, ale možná později s těmi knedlíky. Něco tě trápí. Sedni si a pověz mi co.“ Věděl, že svá slova myslí vážně. Doopravdy ji zajímá, co se mu honí hlavou. Bude mu naslouchat. Přesto se jí zdráhal svěřit. „No… Je zde něco, o čem jsem chtěl s tebou mluvit.“ Posadil se a poposedl. Zapomněl na strach. „Přemýšlel jsem o té vejšce.“ Spatřil na jejím obličeji záblesk úlevy? „To jsem ráda, Zane. Na co jsi přišel?“ „Známky mám dobré.“ „Dobré je slabé slovo. Jsou výborné.“ Když zaváhal, znovu mu povzbudivě stiskla dlaň. „Vyložme si karty na stůl. Věř mi, že moc dobře vím, Zane, jak pro tebe bylo těžké vzdát se snu o kariéře profesionálního baseballového hráče. Ale podle lékařů bys mohl zkusit školní ligu a – “ „A byl bych tam béčko.“ „Zane…, jsi na sebe moc tvrdý.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269612
100
Nor a Roberts • Spodní
prou dy
„Nikdy nebudu dobrý hráč, tak to prostě je. A já nesnesu být někde za lúzra.“ Tohle pomyšlení bolelo víc, než by dokázal přiznat. „Je zbytečné se tím dál zabývat. Musím přemýšlet o jiných věcech. Jak jistě víš, čekalo se ode mě, že budu doktor.“ „Tohle není o tom, co od tebe kdo očekával, ale o tom, co chceš ty. A co si přeješ ty, Zane, to si přeji i já.“ „Uvažoval jsem o jiných profesích, ale nic mě doopravdy nezaujalo.“ „Nemusíš se hned napevno rozhodnout. Studium vysoké školy je vlastně také takový průzkum.“ „Ale já už jsem se rozhodl. Já… Chtěl bych jít na práva. Napřed na bakalářské studium, to trvá od dvou a půl let do čtyř, a potom na právnickou fakultu. To jsou další tři.“ Emily se pohodlně opřela a bedlivě si ho prohlížela. „Ty chceš být právník?“ „Jo.“ Teď když to vyslovil, byla to pravda. „Chci to zkusit. Nejvíc mi jde angličtina a dějepis, a to je dobrý základ. Jako volitelný předmět jsem měl politické vědy a šlo to. Mohl bych studovat ve Virginii, v Charlottesvilleu. Je to jen necelých šest set kilometrů odtud a mohl bych jezdit na prázdniny domů. Škola je dobrá a poskytne mi slušné základy. Jestli mě tam vezmou.“ „Koukám, že sis to důkladně nastudoval,“ pravila uznale. „Potřeboval jsem zjistit, jestli by to mohlo fungovat.“ „Sem se mi podívej,“ nařídila mu a ukázala si prsty na oči. „Nejdůležitější je, jestli to skutečně chceš. Na ničem jiném nezáleží. Jen na tvém přání.“ Jak tetu v tu chvíli miloval! Věděl, že svá slova myslí smrtelně vážně. „Jsem skálopevně rozhodnutý a chci to zkusit. Chci být prokurátor. Přemýšlel jsem o policistovi, ale to mi nepřipadalo to pravé. Tohle ano.“ „Zane, to je super!“ Podíval se jí do očí a uviděl v nich slzy. „Ty jsi super! Právník. Můj dědeček byl advokát a měl kancelář ve městě.“
Ukázka elektronické knihy