Dáma v červeném
97
Jeho způsoby byly jednoduše dokonalé. Pozná, jestli má Rose tváří v tvář aristokratům naději na úspěch, a bez rozpaků sdělí Jakeovi svůj názor. „To jsem zvědav,“ usmál se Jake a oběma jim nalil sklenku cherry. Oliver se napil a přikývl. „Skvělý ročník.“ Vzápětí se obrátil ke dveřím a uklonil se. „Vaše Jasnosti,“ pozdravil právě vcházející vévodkyni-vdovu. „Olivere, jaké milé překvapení,“ řekla babička. „Slečno Nightingaleová, dovolte mi, abych vám představila pana Olivera Gregoryho. Je velmi dobrým přítelem mého vnuka.“ Rose předvedla poklonu právě tak hlubokou, jaká se hodila pro neurozeného džentlmena. Babička už zjevně začala s lekcemi dámského chování, aby všemi možnými způsoby zabránila vzniku situací, které by mohly Rose uvést do rozpaků. „Mohu vám nalít cherry, babičko? Rose?“ zeptal se Jake. „Slečna Nightingaleová alkohol nepije, Jakeu, ale já si dám ráda.“ „Možná by vám chutnala ratafia nebo orgeada, slečno Nightingaleová,“ navrhl Oliver. Přestože měl ve tváři nečitelný výraz, Jake věděl, že si Rose stihl prohlédnout od hlavy k patě, a to, co měl před sebou, ho rozhodně potěšilo. „Děkuji vám,“ řekla Rose s úsměvem, který byl na Jakeův vkus trochu moc vřelý. Neřekl to nahlas, ale jakmile měla sklenku v ruce, vzal si ji stranou, zatímco Oliver rozmlouval s babičkou. „Když odpovídáte džentlmenovi ano, snažte se vypadat trochu víc nad věcí. Není třeba, abyste se tvářila, že vám dal právě krásný dárek, když jen plní svou povinnost.“ „Omlouvám se.“ „A není třeba se za nic omlouvat. Dáma má
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269576
98
Ann Lethbridgeová
vždycky pravdu. Ve většině věcí. Za správných okolností.“ Zamračila se. „Nemám tušení, co máte na mysli.“ To nebylo divu. Jake sám netušil, o čem to mluví. Zatraceně, musí na ni přestat myslet jako na svou dámu v červeném. Nebyl to vlastně poloviční důvod, proč ji požádal, aby dělala společnici jeho babičce? A ta druhá polovina byla potřeba ji chránit, a na tu musí zapomenout úplně stejně. „Nevadí. Není to důležité.“ Majordomus oznámil, že se podává večeře. Oliver šel s vévodkyní-vdovou jako první a Jake nabídl rámě Rose. Na chvíli se zastavili a počkali, než Oliver odsune židli a babička se posadí. Jake měl podivný pocit klidu, když měl Rose vedle sebe. V duchu nad sebou potřásl hlavou a odsunul pro ni židli stejným způsobem, jako to před chvílí udělal Oliver. Pozoroval Rose, zatímco si sedala, a zaplavil ho nesmyslný pocit pýchy. Pohybovala se sice elegantně jako urozená dáma, ale ten pocit byl zcela neopodstatněný. Neměl na její dokonalosti žádnou zásluhu, Rose měla vrozený sklon k vznešenosti. Zbytek večeře probíhal v příjemné společenské konverzaci, ačkoli měl Jake co dělat, aby Oliverovi nedal pěstí, když jeho přítel s Rose bez obalu flirtoval. Věděl, že se jen snaží dodat jí trochu sebevědomí, ale nelíbilo se mu to. Ani trochu. Když došlo na zákusek, bylo už na Rose vidět, že je unavená. V očích měla ospalost a úsměv čím dál strnulejší. „My se teď s Rose odebereme do salonku,“ řekla babička s laskavým úsměvem, jako by si toho také všimla. „Necháme džentlmeny jejich sklence portského. Přidáš se k nám potom ještě, Olivere?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269576
Dáma v červeném
99
„Prosím hluboce za odpuštění, Vaše Jasnosti. Bylo mi velkým potěšením s vámi povečeřet, ale ke své lítosti mám po zbytek večera jiné závazky, takže vás budu muset opustit.“ Vstal a pomohl vstát i babičce, zatímco Jake udělal totéž pro Rose. Nad její rukou se potom Oliver poklonil. „Bylo mi velkým potěšením se s vámi seznámit, slečno Nightingaleová. Vřele doufám, že se s vámi nesetkávám naposledy.“ Rose se malinko zamračila, jako by si nebyla jistá, co svými slovy myslí, a pak se na něj usmála tím svým vřelým úsměvem, za jaký by Jake svého až příliš dobře vypadajícího přítele nejraději vykázal z místnosti. Rose se uklonila. „Pokud budete na benátské snídani, pak se ještě uvidíme.“ Oliver se rozzářil. „Za nic na světě bych si takovou příležitost nenechal ujít.“ Rose s babičkou vyšly z pokoje. Jake počkal, až se za nimi zavřou dveře, a pak se obrátil k Oliverovi. „Nuže? Co myslíš?“ Přítel mu věnoval temný pohled. „Myslím si, že je to rozkošná mladá dáma. Dělá mi starosti jen jediná věc.“ „A to?“ zeptal se Jake s obavou v hlase. Co když Rose neprošla jeho meřítky? „Tvé úmysly. Zahráváš si s tou sladkou nevinnou dívkou?“ Jake zpozorněl. „Rozhodně ne.“ „Dobře. Všiml jsem si, jak se na tebe dívala. Ne abys jí zlomil srdce.“ Jake se naježil, ale Oliver ho zvednutím ruky zarazil. „Opravdu už musím jít, brachu. A abych nezapomněl, má návštěva v Club Plaisirs Nocturnes v Paříži mě přivedla na nové nápady.“ „Máš na mysli nápady na vylepšení našeho klubu Vitium et Virtus?“ Ukázka elektronické knihy