u jezera, leč marně. Vydala se do vesnice. Chodila od plotu k plotu, ale kance s černou ofinkou nikdo neviděl. Pouze si sama zostuzeně všimla toho, že se ve vsi pře množila prasata, kterým rostly černé, kudrnaté štětiny. Když došla k domu v rozvětvení staré řeky na druhém konci vesnice za horou, byla už tma. Zřetelně zaslechla prasečí kvičení – a byl to kvikot prasat, která byla něčím rozrušená. Nahlédla do chléva zadním okénkem, nic však neviděla. Chrochtání zevnitř ale znělo povědomě. Aby lépe viděla, přivalila si ke zdi kámen a vylezla na něj. Jakmile se přitáhla, aby měla lepší rozhled, kámen jí zpod nohou vyklouzl a v tu chvíli se Gerta, která se snažila udržet rovnováhu, opřela o parapet tak nešťastně, že spadla přímo dovnitř do chléva. Když v bílém svět le měsíce ostřila zrak, našla tam devět párů očí, které se na ni dívaly. A mezi nimi i jedny pod černou ofinkou. Chlév byl zavřený zvenčí. Ve tmě toho Gerta moc neviděla, začala tedy hledat něco, na co by si mohla stoupnout, aby oknem zase vylezla ven. A kanec, který nejspíš pochopil, se jí sám nastavil. Vše by se bylo podařilo, kdyby kdosi náhle neotevřel dveře. V tu chvíli prase, na němž Gerta stála, uskočilo. Obkročmo mu přistála na hřbetě a sotva se stačila chytnout té černé ofiny. Nešťastníci poté vyběhli přímo do jasné noci – kanec s obkročmo sedící Gertou na hřbetě a za nimi všechna ostatní prasata ze chléva. To tedy byla podívaná! Uháněli a přitom vráželi do plotů, na nichž břinkaly hrnce, převraceli bandasky na mléko a dupali po kamenech, čímž probudili celou vesnici. Za chvíli už s nimi neběžela pouze prasata, ale přidali se k nim také vesničtí psi. A tu podívanou nejspíš viděl každý v Děvičí Hoře: Gerta Strzelczyková na kanci, 102
BEZCITNOST_BLOK.indd 102
16.08.19 11:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269550
který ji vezl přímo do vlastního chléva, a za ní cupitající prasata, na něž štěkali psi. Historka nejméně na stovku příštích svateb a pohřbů! Jak jinak měla před zvědavci mluvit, když ne hrdě? Gerta se držela ofiny a z kančího hřbetu všem kolem sebe sprostě nadávala. A když konečně se všemi zvířecími společníky dorazila domů, když konečně na vlastním dvorku psi zastavili splašeného kance, popadla rozčilená Gerta klacek a zahnala jím všechna prasata do chléva. Pak se s tím klackem vydala pohrozit sousedům. A nakonec, stále ještě naštvaná, třískla dveřmi a do jasné měsíční noci zakřičela, že jich má všech plné zuby. Rozela i Truda, které jí chystaly spaní v elegantním pokoji, neřekly ani slovo. Uplakaná, zpocená, ale stále hrdá Gerta se ani neumyla a šla rovnou spát. Dva dny pak upjatě chodila po vesnici a mlčela. Třetího dne přijel z Kartuz Edward. Opřel kolo o jablůňku a řekl, že drby, které o jeho ženě kolují po městě, ho nezajímají a prasata běhající po nocích nejsou jeho věc. Že si však svou ženu odvede, protože její místo je doma. Šlapali do pedálů a vraceli se kolem Łapalické hory – on první a ona za ním, každý na svém kole.
Ilda Domy, které měla Ilda rozdělit poválečným tulákům, docházely. Větší usedlosti na západě byly již obydlené, k rozebrání zůstalo pouze to nejhorší. Například nemovitosti, z nichž se Němci nechtěli vystěhovat, nebo zbořené domy anebo ty, které měly kuchyni a záchod bez splachování společný se sousedy. Lidí v přesídleneckém 103
BEZCITNOST_BLOK.indd 103
16.08.19 11:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269550
centru v Olštýně také ubývalo. První vlna babiček a matek s dětmi už odjela, druhá vlna jen zázrakem poskládaných rodin, které se mnoho měsíců hledaly ve vypálené Varšavě, se už také někde usadila. V hromadné noclehárně se objevovali již jen naprostí nešťastníci. Například Varšavan, který byl na padesáti adresách, ale všude ho prý pronásledovali duchové. Anebo inženýr z Radomi, který sám vypadal, jako by už dávno nežil, ale každý den před usnutím vytahoval fotografii své ženy a chtěl ji vraždit. Kdosi mu řekl, že se za války provdala za někoho jiného, a tak ji nyní hledal, aby se jí pomstil. Nikoho, kdo by tvrdil, že jeho žena už nežije, nechtěl poslouchat. Když mu někdo řekl, že ji viděl ve Vratislavi, Štětíně či Złotoryji, okamžitě se tam vydal. Ještě předtím však poprosil Ildu, jako by šlo o život, aby mu našla v papírech adresy. Když jednoho večera zůstali v noclehárně pouze sami dva, Ilda se měla bát. Necítila však strach jako spíš vzrušení smíšené s odevzdaností. Oblečená si lehla do postele na druhém konci místnosti a čekala, co se bude dít. Nedělo se však nic. Jako každý večer řekl inženýr ženě na snímku, že ji nenávidí, načež usnul s fotografií v ruce. Ilda si uvědomila, že už ji ta práce nebaví. Když viděla, jak málo domů jim zůstalo rozdělit, občas zalitovala, že si alespoň jeden nevyhradila pro sebe. Mohla by tam zařídit něco výjimečného. Děvičí Hora ji však držela podivně silně. A čím dále Ilda putovala v myš lenkách, tím víc se jí stýskalo po matce a sestrách. V té době se i její domov měnil. Zrzavý Jan, který se oženil s Trudou, se pod jejich střechou cítil jako doma. Ilda se nemohla smířit s tím, s jakou samozřejmostí se dokáže míchat do jejich věcí. Když jim přivezl sazenice, 104
BEZCITNOST_BLOK.indd 104
Ukázka elektronické knihy
16.08.19 11:48