silou rozumu daleko více, než je rozum hnací silou emocí. To znamená, že starší části mozku (plazí – smyslový, a tygří – emoční) hrají při okamžitém rozhodování v našem chování dominantní roli. Pod naší kontrolou je to jen v omezené míře. K podobným závěrům dospěl i významný neurovědec Joseph LeDoux, který uvádí, že stavbu našich mozkových spojů lze charakterizovat tak, že vazby vedoucí z emočních (z mozku tygřího) do kognitivních systémů (mozku lidského) jsou pevnější než vazby vedoucí opačně, tedy z kognitivních (mozku lidského) do emočních systémů (mozku tygřího). Prostě je to tak: emoce jsou silnější hnací silou rozumu než rozum hnací silou emocí. Možná právě proto se v mnoha historických textech píše o lásce jako o největší síle ve vesmíru. Možná právě proto Matka Tereza řekla: „Nezáleží na tom, kolik toho děláme, nýbrž na tom, kolik lásky, kolik opravdovosti a kolik víry vkládáme do svého jednání.“ Nebo svatý Augustin46, který řekl: „Chceš-li něco poznat, musíš to mít rád.“ Možná i právě proto je podstatná harmonie emocí mezi jejich investicí do procesu a k cíli – miluj to, co děláš, a chtěj od toho co nejvíc! To nezní pro nás kouče zrovna moc optimisticky, že? Vždyť my pracujeme, lépe řečeno chceme pracovat, převážně s emocemi. Ale jde to vůbec? Jiný vědec, Daniel Kahneman, behaviorální psycholog, hovoří o dvou systémech v našem mozku: • Systém jedna: vychází z tygřího mozku, je rychlejší, impulzivnější, emo tivnější, vede k implicitnímu jednání a chová se jako jakýsi autopilot, respektive reaguje bez přičinění neokortexu (lidského mozku), jakoby bez naší kontroly. • Systém dva: vychází z neokortexu, je pomalejší, konzistentnější, analytičtější, logičtější, racionálnější, a navíc ho máme pod kontrolou. Je jasné, že my potřebujeme mít pod kontrolou oba dva systémy, respektive více než pouhých pět procent našich psychických procesů, což je hodnota, kterou konstatují vědci. My chceme a potřebujeme ovládat emoce. Jde to? Když vývojově jednodušší mozková centra dominují rozvinutějším mozkovým centrům v mozku, reagujeme podle McLeana na události odehrávající se v našem životě animálně, místo toho, abychom zapojili rozum (lidský mozek), a dosáhli pochopení toho, co se odehrává. Pouze náš jedinečný lidský mozek nám umožňuje podívat se na věci s nadhledem, získat od nich odstup, přemýšlet o nich a vědomě jednat. To je pro nás
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269505
velmi důležité zjištění, kterého se dá v koučinku využít. Lidský mozek má totiž také potenciál sladit jednodušší, méně vyspělé reakce systému (plazího a tygřího mozku) vyvolávající stres, strach a obavy s moudrostí a pochopením, které jsou vlastní pouze člověku. Náš mozek nám například umožňuje smát se, i když čelíme ohrožení – stačí se rozhodnout a chtít se smát. Může nám navrhnout vynikající strategie umožňující najít řešení a překonat pocity bolesti a úzkosti. Máme potenciál vyzrát nad plazím a tygřím mozkem, přestože jejich jednání nemáme pod kontrolou. A to už není tak deprimující, nemyslíte?
Emoce jsou silnější hnací silou rozumu než rozum hnací silou emocí.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269505
JAK SPOLUPRACUJÍ ČLOVĚK A TYGR V NÁS
N
aučit se zvládat své impulzivní, emocionální „dvojče“ je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro úspěch v životě. Pojďme si zjednodušeně shrnout, jak naše dvě části mozku spolupracují. Pokud tygří i lidský mozek odpočívají a necítí se třeba v ohrožení, automaticky přebírá velení ta část mozku, kde jsou uloženy všechny vzpomínky či emoce těchto dvou mozků. Proto rutinní denní úkony můžeme provádět bez vědomé snahy, bez naší kontroly, s pomocí automatických programů. Znáte přeci situace, kdy jedete do práce autem a ani nepřemýšlíte o tom, zda máte zatočit, odbočit či zastavit na správném místě. Prostě jste tam dojeli a ani si často neuvědomujete, jak. Ale cestu jste se nejdřív museli naučit. Když jste do práce jeli poprvé, nemohlo to fungovat stejně, nedojeli byste tam. Použili jste lidský mozek a o cestě jste přemýšleli, naplánovali jste si ji, a pak několikrát projeli. Naučili jste se ji. A podobně je to i s naučenými pohybovými stereotypy. Často říkám sportovcům: „Nejdřív musíš ten svůj hard disk co nejvíc napěchovat dovednostmi a různorodými situacemi. Od toho je také trénink. Nic se neztratí, vše zůstává uloženo v paměti. A pak, až dojde na hru, zápas či závod, přepneš na autopilota, ten se propojí s tímto tvým hard diskem a začne pracovat zdánlivě bez tvého přičinění. A aby měl co nejvíce možných řešení a variant, potřebuje být hard disk naplněn co nejvíce!“ Proto se tvrdí, že během samotného výkonu je nejlepší, když sportovec nemyslí na nic. Pokud totiž začneme během automatické jízdy do práce například telefonovat a něco řešit, je náš automatický režim narušen a můžeme udělat chybu. Potom se stává, že zapomeneme odbočit nebo odbočíme jinam. Stejné je to i během sportovního výkonu. Pokud začnu myslet na to či ono, výkon tím utrpí. Stává se to nejčastěji, když nastane nějaká neočekávaná nebo nebezpečná situace. Lidský a tygří mozek se v důsledku této situace probudí a začnou jednat. Spouštěčem tohoto celého mechanismu je ale tygří mozek, respektive jeho posouzení, zda je situace nebezpečná neboli pro něj emočně atraktivní.
100 Ukázka elektronické knihy