98
meredith appleyard
•
Naděje v oblacích
16 K
dyž se vrátila k Beth a našla dům prázdný, nesmírně se jí ulevilo. Timovo auto sice parkovalo venku, ale Bethino bylo pryč. Zkontrolovala telefon a našla od ní zprávu, že si zašli na jídlo a že je zvaná, pokud se chce připojit. Anna stála ve ztichlé, prázdné kuchyni a přemýšlela, jestli si raději dá čaj nebo sklenici mléka, když v tom se vedle opět rozštěkal pes. Pak klapla kočičí dvířka a do kuchyně vběhl se staženýma ušima Albert a švihal vyděšeně ocasem. „Copak je? Ten jejich Hercules ti zase dává zabrat?“ Kocour se trochu vzpamatoval a šel se jí otřít o nohy. „Neboj se,“ tišila ho, „jsem tady a pitomý pes zavřený za plotem.“ Pohladila ho po sametové srsti, naplnila mu misku a napila se vody. Slané jídlo vyvolávalo neskutečnou žízeň, a tak si uvědomila, že Nick má pravdu a že by se měla stravovat líp. Zahnala myšlenky na Nicka, beztak v ní jen probouzely zmatek, a šla se spojit s Izzy pomocí videochatu. Měla čím dál silnější dojem, že mezi dvěma životy, které žije, se rozevírá propast. Rozhovor s dcerou by ji mohl vrátit do reality. Potřebovala se ujistit, že je stále především rodič. Izzy ale neodpovídala na volání ani na textovku. Anna po chvilce váhání tedy opět prošla dceřiny profily na sociálních sítích. Narazila na obvyklé stížnosti na závěrečné testy, na fotky s Damienem naštěstí ne. S úlevou se však dostavila i lítost jako vždy, když dceru musela špehovat. Ona se jí přece snaží věřit. Uvědomila si, že dům pro sebe nebude mít už o mnoho déle, a rozhodla se jít osprchovat. Trochu ji naštvalo, když ve své
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269398
99
meredith appleyard
•
Naděje v oblacích
polovině skříňky našla Timovo holení a jiné potřeby, na vaně jeho běžecké šortky a na šňůře odstrčený, stále vlhký ručník, aby se tam vešel ten jeho. Zamračila se a raději si ručník odnesla do ložnice. Pak si uvědomila, že jestli si nechce hledat jiné bydlení, musí to nějak překousnout. Ještě se uvidí, kdo vydrží déle, jestli ona nebo Tim. S Beth se potkaly teprve druhý den ráno, když se Anna vrátila z bazénu. Byl pátek. Anna měla ranní směnu, ale nemusela na základnu, pokud někdo nezavolá nebo nedojde na nějaké školení pilotů. Když oznámení naposled kontrolovala, nic podobného zatím nehrozilo. „Kdepak je Tim?“ zeptala se. Beth se k ní otočila. Byla ještě v noční košili, vlasy měla rozcuchané a tvář opuchlou spánkem. „Šel zase na chvíli k sobě,“ řekla a při napouštění konvice si zívla. „Kam ses poděla ty včera večer? Myslela jsem, že za námi přijdeš do hospody.“ „Dorazili jsme dost pozdě, pak jsem měla ještě nějakou práci, a potom jsem šla dřív spát.“ Beth se na ni zpytavě zadívala. „Tak dřív spát, jo?“ „Jo! Byla jsem utahaná.“ Anna přitom opět zčervenala, a tak se raději odvrátila a začala hledat misku a krabici s vločkami, než si uvědomila, že došlo mléko. „Mně nic vysvětlovat nemusíš, děvče. Nick je vážně kus.“ „Co ten s tím má jako společnýho?“ Beth odsypávala kávu do filtru a čekala, až se uvaří voda. „No je to kus chlapa. Kdybys měla všech pět pohromadě, nenechala by sis takovou šanci ujít.“ „Je to kolega a navíc ženatý.“ „Kolega?“ odfrkla si Beth. „A to manželství je dávno u konce, věř mi.“ Beth se na Annu pátravě zadívala. „Nic ti nestojí v cestě.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269398
100
meredith appleyard
•
Naděje v oblacích
„To se nestane,“ řekla Anna, jako by se snažila přesvědčit sama sebe. Beth si všimla, že Anna vrací krabici zpět. „Mlíko už máme. Koupila jsem ho včera večer. Ale tohle stejně nemá žádnou výživnou hodnotu, je to jen samá sůl a cukr.“ „Proboha, proč se všichni najednou starají o to, co jím?“ nechápala Anna a naplnila si misku po okraj. „Kdo se jako ještě stará?“ Anna otázku ignorovala. Beth si připravila celozrnný toust a kávu a pak prohlásila: „Tak já jdu zase zpátky do postele.“ Když po sobě Anna umývala misku, ozvala se sestra Glenda, která ten den měla službu. Šlo o výjezd urgence P2 do jedné osady východně o Broken Hill, což znamenalo maximálně devadesát minut do startu letadla. „V Daisy Hill jsem ještě nebyla, ty ano?“ ptala se Glenda. „Ne, nepamatuju se. Zjistím, o co jde. Sejdeme se na základně.“ Anna do sebe obrátila kafe a běžela do koupelny. Později byla ráda, že nešlo o vyšší urgenci, protože potřebovala celých devadesát minut, než mohli odletět. Její commodore nejdřív nechtěl nastartovat, což ji vyděsilo. Nechala vyměnit ucházející pneumatiku, ale peníze na nějakou vážnější opravu jí nezbývaly. Na základně nešel internet, a tak se letový plán musel potvrzovat telefonicky a upozornění pro piloty hledala přes telefon. Glenda pak zjistila, že zvedák nosítek nefunguje a někdo zapomněl doplnit kyslík. Měli tedy co dělat, aby odlet stihli včas. Ovšem ani dál to nebylo o moc lepší. Těsně před přistáním v Daisy Hill Anna na betonové runwayi zahlédla několik kusů dobytka a musela zase urychleně stoupat a pak kroužit nad plochou, než majitel dobytek zahnal. Když dosedli, silný vítr zvedal prach, a tak raději letadlo zajistila. Další zdržení už Glendu silně podráždilo.
Ukázka elektronické knihy