Vtom začalo v kamnech podivně škytat a bouchat. A pak se dvířka s obrovskou ránou rozletěla a z kamen vylítla Malvíně přímo do ruky obrovská kniha. „Velká kniha kouzel,“ zašeptaly Emilka s Bludilkou. Zatímco v ní Malvína listovala, nikdo ani nedutal. „Škola, školník, škubánky s mákem, škvarky, tabule, talíř…,“ Malvína prstem projížděla stránku po stránce a hledala nějaké zaklínadlo, které by jim mohlo pomoci. „Zlato, zlomený, zmatek, zmizet… Tady to je. Ne, to taky není ono. Ztracený, ztratit, zvrátit kouzlo. To je ono!“ Malvína prudce zapíchla prst do stránky, až se Emilka polekala, aby stařičkou knihu neponičila. „Zvrátit kouzlo,“ předčítala Malvína nahlas. „Kdo jednou kouzlo vysloví, ten jediný zpět ho může vzít. Na stejném místě zaklínadlo pronést musí a dobrý důvod ať najít zkusí.“ „Znamená to, že to půjde, nebo že to nepůjde?“ Kuba byl z toho, co Malvína přečetla, celý popletený. „Půjde…,“ přikývla Malvína. „Hurááá!“ zaradovali se všichni.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269309
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269309
„… ale nebude to tak jednoduché,“ dokončila Malvína a radostný křik okamžitě utichl. „Jak to?“ pípla Emilka, zklamaná až do hloubi své čarodějnické dušičky. „Vždyť tam píšou, že stačí pronést zaklínadlo na stejném místě a musím to být já!“ „Zvrátit kouzlo, to nikdy není jen tak, určitě v tom bude háček,“ zůstávala Malvína skeptická. Četla v knize kouzel stále dokola a snažila se přijít na to, jaký. Jenže Emilka už nechtěla otálet ani chvíli. „Honem, vyzkoušíme to,“ pobídla kamarády a už upalovala zpátky k lesu. Zastavila se přesně na místě, kde stála o svatojánské noci, otočila se směrem k rybníku a snažila se popadnout dech. Ostatní doběhli o chvilku později. „Teda ty máš mety,“ řekl obdivně Kuba. „Tutově bys o těláku porazila Kudělku.“ „To určitě,“ souhlasil Honzík. „Ten by valil oči. Stejně se pořád jen vytahuje jako kšanda.“ „Pssst,“ okřikla je Emilka. „Potřebuju se soustředit.“
100 Ukázka elektronické knihy