JODI ELLEN MALPASOVÁ
Vidím, jak se její pochyby rozplývají a pak se do mě zavěsí. „Díky.“ Usměju se a nechám se obejmout. „Co máš v plánu teď?“ „Oběd s mámou. Chceš se k nám přidat?“ Pustí mě a narovná se. Chvíli její návrh zvažuju a přemýšlím, jestli to bude pro Sharpa dost hrozné, aby u mě skončil. „Ne, ale díky za nabídku.“ Potřebuju něco opravdu pořádného. Ne pro mě. Pro Jakea. Sama pro sebe se usměju. „Máš volný večer?“ „Chceš jít ven?“ „Myslela jsem spíš na holčičí večer… Víno, možná manikúra s hromadou nezdravých jídel a nějakým nablblým filmem?“ Sharp to bude nenávidět. O to se postarám. „A taky bychom mohly hodit na papír další nápady.“ „To se mi líbí!“ „V šest u mě?“ „Super!“ Skočí do silnice a mávne na taxík. „Uvidíme se!“ Zamávám jí na rozloučenou, a když se otočím, všimnu si, že se Sharp mračí. Nikoliv ovšem na mě. Zírá na druhou stranu ulice. Uvažuju, co přitáhlo jeho pozornost, a následuju jeho pohled, ale vidím jedině řadu vozidel, zaparkovanou podél silnice. „Počkejte tu,“ nařídí mi stroze a rázuje po ulici. Je napjatý a soustředěný. „Jakeu, co se…“ Slova se vytratí, když přejde do lehkého klusu. Cítím, jak mi ohromeně povyjede obočí. A pak si všimnu bílé dodávky, která rychle vyjela ze svého parkovacího místa a ujíždí pryč. Sharp zpomalí, dokud nezastaví úplně a dodávka nezmizí za rohem. Sáhne do kapsy, otočí se ke mně zády a začne přecházet na mís98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269295
OCHRÁNCE
tě. „Bílá dodávka,“ řekne. „Nestihl jsem si zapamatovat značku nebo tváře. Možná to nic nebude.“ Zavěsí a já na něj zůstanu pobaveně zírat. „Co?“ zeptá se a zastrčí si telefon zpátky do kapsy. „Jenom parkovala na ulici.“ „A odjela hodně ve spěchu.“ „Taky bych spěchala, kdyby po mně šel někdo jako vy.“ Zavrtím hlavou a projdu kolem něj. Začíná být paranoidní. Cítím, jak mě sleduje, zatímco přecházím ulici k jeho Range Roveru, ale dřív než mám šanci přidat do kroku a zvětšit tak vzdálenost mezi námi, spatřím známou tvář a zastavím na místě. Sharp do mě s kletbou vrazí a já klopýtnu dopředu. „Dávejte pozor!“ vyštěknu a přes rameno se na něj zamračím, zatímco ze všech sil ignoruju brnění z našeho kontaktu. Zacuká mu v čelisti a okamžitě ustoupí, ale nespouští ze mě oči. „Omlouvám se.“ Střelím pohledem pryč a najdu to, co mě v první řadě přimělo zastavit. „TJ,“ zařvu a rozeběhnu se k bratrovi. „Ahoj, hvězdičko!“ Rozesměje se, když do něj narazím a divoce ho obejmu. Je vtipné, že mě tahle přezdívka tak neirituje, když ji vysloví on. Je tak fajn ho zase vidět! Potkáváme se strašně málo, hlavně kvůli tomu, že ho táta v práci sdírá z kůže. Ne že by to TJ vadilo. Těší ho, že mu táta tak důvěřuje a přenechává mu velkou zodpovědnost. Otec ho vychovával tak, aby byl ve světě obchodu stejně úspěšný jako on, ale TJ není ani vzdáleně tak bezohledný. „Co tady děláš?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269295
JODI ELLEN MALPASOVÁ
Odtáhne si mě od sebe a štípne mě do tváře. „Jenom jsem si vyzvedával oblek z čistírny.“ Zvedne před sebe pytel. „A teď mířím za tátou k jeho právníkovi do kanceláře.“ Nijak mě to nepřekvapuje. Ti dva se takhle scházejí každý týden. „Kdo ho žaluje tentokrát?“ „Celej zasranej svět!“ Rozesměje se. „Jak to jde, prcku?“ „Fajn,“ odpovím rychle. TJ bude vědět, o co jde. Táta s ním všechno probírá. „Taky ti pořídil za záda zabijáckou mašinu?“ Lehce mě šťouchne do ramen a pak mi nasadí kravatu a rozcuchá vlasy. „Tak fajn, vtipálku.“ „Hej!“ Vymaním se mu a jen co si uhladím uvolněné prameny vlasů, zjistím, že můj bratr už není nikde v dohledu. Protože je mezi námi Sharpovo tělo. Je tak blízko, že musím zaklonit hlavu, abych mu viděla do tváře. Cestou k ní zachytím svaly napínající černou látku trička. „Vy jste…?“ zeptá se tónem plným nepřátelství a podezření. To jako vážně? Umí se tenhle chlap k někomu chovat civilizovaně a mile? A když už o tom mluvíme, měl by zatraceně dobře vědět, kdo TJ je. Musel při tom svém rozsáhlém pátrání, které pravděpodobně udělal, vidět spoustu jeho fotek. A taky je TJ živoucí kopií mého otce. Sharp je ubožák. Pořád je ve střehu. To kvůli té dodávce? Položím mu ruku na paži, trochu se zapřu a odstrčím ho stranou. Nebo se o to alespoň pokusím. Nijak to s ním nehne. Ani o milimetr. Moje snaha přijde vniveč. „Tohle je můj bratr.“ Povzdechnu si a ustoupím stranou, abych zase na TJ viděla. Sharp pořád nevykazuje žádné známky toho, že by se chtěl pohnout. 100 Ukázka elektronické knihy