Zaskočená Roršáková málem Dubčekovi vyhověla a svůj jediný corpus delicti mu už už odevzdávala, ale v poslední chvíli pochopila veškeré souvislosti a zejména důsledky. „Moment! Pokud je to vaše deka, soudruhu Dubčeku, pak byste měl vědět, že se na ní během dnešní noci objevily značně podezřelé skvrny.“ „Jó, vy myslíte tyhlety krvavý fleky,“ mávnul ledabyle Dubček rukou směrem k pozůstatkům Ivaniny deflorace. „Ty fleky už tam byly dřív. Měl jsem nedávno bouračku na mo torce a dost jsem si při tom zrasoval ruce. Podívejte se.“ Avšak ani velké mokvající strupy na Dubčekových dla ních i loktech nepřiměly Roršákovou k rezignaci. Pouze pro ni Dušan Dubček v té chvíli přestal být soudruhem. „Jenomže, pane Dubčeku, na té dece nejsou skvrny pouze od krve. Máte snad i pro tohle nějaké vysvětlení?“ „Ježíšmarjá, paní učitelko, vy jste jako malá umanutá holka. Jestli je na té dece ještě něco jinýho, je to čistě moje soukromá věc,“ rozčílil se naoko Dubček. „Moje přítelkyně bydlí až v Žilině, takže se vídáme mnohem méně, než bych potřeboval. No, vždyť snad víte, co tím myslím. My chlapi to občas děláme, když jsme dlouho sami.“ Zcela odzbrojená Roršáková zuřivě zahodila deku k Dub čekovým nohám. Přitom netušila, že kalich hořkosti ještě nedopila do dna. Dubček spiklenecky mrkl na Seržanta a po tom se s úsměvem otočil zpět k brunátné angličtinářce. „Tak moc děkuju, paní učitelko. A když už tady máte dneska nastoupenou celou třídu, ještě bych toho využil, abych všem vašim žákům poděkoval. Jsou fakt vynikající pracanti. Zejména ti dva, co mi pomáhají při opravách kom bajnů. Ti kluci jsou ochotný makat ve dne v noci. Moc dě kuju a už vás nebudu rušit. Určitě jste tenhleten nástup ne svolala jen tak pro nic za nic…“
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269294
Zatímco mechanik Dubček odcházel ke kombajnu, na staly pro Roršákovou krušné chvíle. Marně zkoušela situa ci zachránit osočováním nejmenovaných studentů, kteří si neváží důvěry učitelů a porušují disciplínu. Když viděla ve tvářích gymnazistů pohrdavé či výsměšné úšklebky, ztra tila poslední zbytky sebekontroly. Následoval hysterický záchvat, zastavený pouze zásluhou rychlého zásahu mate matikáře a tělocvikářky. Odpoledne začala dívčí ubytovnou kolovat z ruky do ruky brožura Starci a klarinety, kterou na Ivaninu postel tajně položil Seržant. Ještě ten den večer knížka někam zmizela, ale nikdo ji příliš nepostrádal, pro tože život není muzikál…
* * * Při pohledu na starou černobílou fotografii z chmelové bri‑ gády si inženýr Zeman (nebo chcete‑li Číman) vzpomíná, že ochotnému mechaniku Dudymu nabídl za to nádherné divadýlko kartón ligerosek, avšak Dušan Dubček si Roršá‑ kovou rád vychutnal úplně zadarmo. Jo, tenkrát ještě byli lidi ochotní nezištně pomáhat, ne jako dneska, kdy se za všechno musí draze platit, pomyslí si Číman a zhluboka popotáhne ze své dýmky. Současně zahlédne, že během promítání fotografií si David Texler přisedl blíž k Seržan‑ tovi a něco s ním potichu domlouvá. Seržant sice před‑ stírá, že jej rozhovor s Texlerem obtěžuje, ale zkušeného podnikatele Čímana neošálí. Zvláště když Texler nená‑ padně Seržantovi předá nějaký papír, ve kterém pozorný Číman rozeznává šek. Do dnešního dne považoval Ser‑ žanta za poctivého chlapa, ale pokud bere peníze od de‑ bila Texlera, tak v Čímanových očích hodně klesá v ceně. Čímana ihned napadá důvod, proč je Seržant zapsán na Texlerově výplatní listině. Kvůli informacím! Seržant sice
– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269294
loni definitivně skončil s politikou a momentálně taxi‑ kaří, ale určitě stále umí od kamarádů na ministerstvech nebo ve vládě zjistit spoustu neveřejných důležitých in‑ formací, které Texler poté nepochybně zneužívá při svém investičním podnikání. Seržant se tváří, jako by chtěl šek Texlerovi vrátit, ale ostražitého Čímana neoklame. Číman přece dobře ví, že Seržant dokáže skvěle kamuflovat. Na‑ příklad před ostatními kamarády hraje velkého pivaře, ale ve skutečnosti má v půllitru pokaždé pouze nealkoholické pivo. Toto Seržantovo tajemství Číman odhalil při loň‑ ském setkání torza jejich středoškolské trampské party, když si náhodou povšiml, že výčepní do Seržantova štam gasťáckého půllitru nečepuje plzeňské pivo z pípy, ale na‑ lévá mu lahvové nealko pro řidiče. Přitom Seržant před‑ stíral, jak ho ten vypitý Prazdroj zmáhá! Číman se tehdy snadno dovtípil, že ochlasta Seržant prodělává protial‑ koholní léčbu, za kterou se před kamarády stydí. Při nej‑ bližší vhodné příležitosti prozradil Seržantovu skrývanou slabinu Kepkovi i Slepičkovi a nyní mají při občasných hospodských srazech poťouchlou legraci z toho, když je Seržant zkouší oklamat. Až do dneška Číman vnímal ka‑ marádovu kamufláž jako neškodnou privátní záležitost, avšak při pohledu na Seržantovu hereckou etudu s daro‑ vaným šekem začíná měnit názor. Kolik je asi na tom šeku napsáno nul? A nepozval Texlera na dnešní abiturientský večírek náhodou Seržant? Ať jde teda Seržant do prdele i s Texlerem, pomyslí si nakvašeně Číman a raději uvažuje o mnohem příjemnějších záležitostech. Třeba o tom, že rovněž on sám má u sebe velice zajímavý papír. Tiket sáz‑ kové kanceláře, která hrubě podcenila Čímanovy schop‑ nosti odhadnout fotbalové výsledky. Šest utkání ze sedmi natipovaných je odehráno a všechna skončila přesně tak,
– 100 –
Ukázka elektronické knihy