lidé, kteří se setkají s autorem fantasy, jen málokdy spokojeni s naprosto podřadným člověkem, jehož vidí před sebou. „Myslel jsem, že budete větší, starší, mladší, hezčí nebo moudřejší,“ říkají nám, ať už slovy nebo beze slov. „Jenže já takhle nevypadám,“ namítám. „To není moje tvář.“ Tento text jsem napsal jako komentář ke svému portrétu, který pořídila fotogra a Pa i Perretová pro sbírku portrétů spisovatelů The Faces of Fantasy (Tváře fantasy, 1996).
104
Gaiman postrehy sazba.indd 104
postřehy z poslední řady
25.09.2019 15:50:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269221
Diana Wynne Jonesová: Reflections (Odlesky)
Pokud jste Dianu Wynne Jonesovou znali, snadno jste mohli zapomenout na to, jak ohromujícím intelektem byla vybavena nebo jak hluboce a dobře rozuměla svému řemeslu. Při osobním setkání Diana vždy působila dojmem, že je přátelská a zábavná, klidná a svéhlavá. Byla to vnímavá čtenářka (měl jsem to nesmírné potěšení strávit s ní týden na tradičním spisovatelském workshopu pro autory science fiction v Milfordu a vyslechl si její názory na spoustu příběhů), ale jen zřídka mluvila o příbězích z technického hlediska. Dokázala vám říci, co se jí líbilo a jak moc se jí to líbilo. Dokázala vám říci i to, že se jí něco nelíbilo, avšak to se stávalo jen zřídka – a na to, co se jí nelíbilo, neplýtvala slovy ani emocemi. V rozhovorech o příbězích se chovala jako vinař, který víno ochutná a mluví o jeho chuti a o tom, jak na něj působí, ale jen zřídka zmiňuje proces jeho vzniku. To však neznamená, že tomu procesu nerozuměla: znala každou nuanci. Když jsem se k těmto esejům a úvahám o životě stráveném psaním opět vrátil, s radostí jsem sledoval, jak Diana mluví o svém životě i o (metaforickém) vinařském postupu. Diana v knize nepopisuje sebe samu, takže to udělám za ni: měla spoustu kudrnatých tmavých vlasů. Většinou se usmívala a ten úsměv sahal od klidného spokojeného pousmání až po široký radostný půlměsíc: byl to úsměv někoho, kdo se velice dobře baví. Také se hodně smála, uvolněným smíchem ženy, která je toho názoru, že svět je zábavný a plný zajímavých věcí, a smála se svým vlastním vtipům, protože jí prostě pořád připadaly legrační. Hodně kouřila, ale až do konce kouřila s požitkem a s nadšením. Měla kuřácký chechtot. Nestrpěla hlupáky a sebestředné typy, někteří moji známí
Gaiman postrehy sazba.indd 105
105
25.09.2019 15:50:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269221
ale milovala lidi a radovala se z nich, z těch pošetilých i z těch moudrých. Diana byla zdvořilá, pokud se ovšem zrovna nechovala s úžasnou neomaleností, a byla, myslím, poměrně normální, pokud člověk ovšem dokázal ignorovat vír nepravděpodobných událostí, který ji provázel. A věřte mi, opravdu to tak bylo: Diana tomu říkala „cestovatelské prokletí“ a já měl za to, že přehání, dokud jsme spolu jednou neletěli do Ameriky. Letadlo, kterým jsme měli cestovat, bylo vyřazeno z provozu, poté co mu upadly dveře, a než se podařilo sehnat nové, trvalo to mnoho hodin. Diana to přijímala jako běžnou součást cestování. Letadlům odpadávají dveře. Pokud cestujete lodí, zpod hladiny se náhle začnou nořit potopené ostrovy. Vlaky, v nichž cestovala Diana, mířily do míst, kam ještě nikdy nejely a technicky by se tam vůbec neměly dostat. Ano, Diana byla čarodějná a dohlížela na kotlík, v němž klokotaly nápady a příběhy, ale vždy budila dojem, že příběhy, které napsala – a to velice dobře a moudře –, se skutečně staly a že ona musela jen držet pero. Můj nejoblíbenější esej v této knize popisuje Dianinu spisovatelskou metodu a poukazuje na nesmírné množství řemeslné zručnosti a péče, které vkládala do každé knihy. Diana založila rodinu a bez rodiny by nic nenapsala. Byla velmi milována a také si to zasloužila. Tato kniha nám ukazuje, jak mistryně svého řemesla uvažuje o svém životě a tvorbě i o stavebních kamenech, které použila, aby se stala spisovatelkou. V těchto úvahách se setkáváme s ženou, která vzala prvky svého velice zvláštního dětství (Existuje vůbec dětství, které není zvláštní? Možná ne. Každé dětství je jedinečné a nepravděpodobné, ale v Dianině případě to platí obzvlášť.) a impozantní intelekt, porozumění jazyku a příběhu a pronikavé chápání politiky (na mnoha úrovních – osobní, rodinné, organizační a mezinárodní), vzdělání, které tvořilo částečně samostudium (ale jehož součástí byli, jak zjistíte v této knize, C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien, k nimž chodila na přednášky, třebaže si nikdy nebyla jistá tím, co Tolkien vlastně říká), a pak 106
postřehy z poslední řady
Gaiman postrehy sazba.indd 106
25.09.2019 15:50:20
Ukázka elektronické knihy