98
louis l’ amour • zákon prérie
Přestože se pro toto řešení pevně rozhodl, ponechával prostor úvahám o jiných možnostech, a doufal, že se objeví nějaká naděje, jak se z téhle smrtelné pasti dostat. Vydat se na jih, jak někdo navrhoval? A co potom? Mnoho a mnoho kilometrů se tam táhla pustina, v níž nebylo jediné místo, které by jim cokoli nabízelo. Nic než liduprázdné, opuštěné pobřeží, písek a nesnesitelné vedro, velmi pochybné zdroje vody a pouze nepatrná vyhlídka, že by mohli zahlédnout rybářskou loď z jihu nebo parník mířící k ústí řeky Colorado. „No tak?“ ozval se Zimmerman. „Co budeme dělat? Zůstanem trčet tady a padneme hlady, nebo se sebereme a utečeme?“ Grant Kimborough, usazený u ohně, zvedl ke Catesovi pohled, v obličeji nicneříkající výraz. „Jistě, veliteli,“ řekl se zřejmým sarkastickým ostřím v hlase, „to bychom rádi věděli! Co teď budeme dělat?“ „Budeme se držet tady.“ „Zatraceně, vy chlape!“ vyskočil Taylor od ohně. „Copak jste se úplně zbláznil? Všichni tady umřeme hladem nebo nás rudoši odpraví pěkně jednoho po druhém, jako už dostali toho ubohého vojáka! Já chci, aby se vyrazilo do pouště a abychom utekli!“ „Co budete dělat se ženami?“ zeptal se Cates mírně. Taylor uhnul očima a zatvářil se vztekle, ale protože byl výjimečně tvrdohlavý, za žádnou cenu nehodlal ustoupit. „Já jsem pro to, abychom utekli,“ prohlásil znovu. „Jakou šanci budeme mít venku v otevřeném terénu?“ namítl Cates. „Já bych odhadoval, že velice nepatrnou. A kolik vody bychom mohli vzít s sebou?“ „Já jsem připravený vyrazit třeba hned,“ hlásil se Webb. „Nevěřím, že tam venku je víc než pět nebo šest Apačů.“ „Zůstaneme,“ opakoval Cates. „Budeme se držet tady.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269034
99
louis l’ amour • zákon prérie
„Vy si tady zůstaňte,“ odsekl Zimmerman zlomyslně, „ale já odjíždím, a jdu hned teď!“ „A já půjdu s ním,“ připomněl Webb. „Jestli chcete jít,“ řekl Cates, „budete muset pěšky. Odsud neodejde ani jeden kůň.“ Zimmerman se k němu pomalu obrátil. Měřil si Catese zlovolným pátravým pohledem. „Řekl jsem, že odtud odjedu,“ řekl tiše, „a myslím, že si vezmu toho koně se zebrovanejma nohama.“ Grant Kimborough se pololeže opřel o loket a pozoroval ty dva s mírně pobaveným výrazem v obličeji. Sheehan, Beaupre a Lugo byli na svých místech na hlídce nebo spali. Lonnie Foreman trčel nahoře ve skalách. Ti, kteří tu zůstali, se stavěli proti němu, snad s výjimkou žen. Logan Cates stál mírně rozkročený a pevně se chodidly zapíral o zem. Bude muset Zimmermana zabít… Už delší dobu věděl, že ta chvíle přijde, a nechtělo se mu do toho. Velký voják vykročil proti němu, Webb se přidal, jen to vzal trochu víc vlevo, a Logan Cates nepatrně ustoupil a dlaň se mu vznášela nad pažbou revolveru. „Na vašem místě bych se vrátil,“ vyzval je chladně. „Nechci zabít ani jednoho z vás. Potřebujeme vás tady.“ „Ale my nepotřebujeme tebe!“ vyprskl Zimmerman a zašklebil se. „A ty určitě tasit nebudeš.“ „To je pravda,“ ozval se tiše Kimborough. „Nebude.“ Tohle nikdo nečekal – Kimborough mířil svou pistolí na Catese. „Grante!“ vykřikla Jennifer. „Nedělej to!“ „Oni mají pravdu, Jennifer,“ opáčil Kimborough, „musíme se odsud vypařit. To je naše jediná naděje. Vezměte mu zbraň, Zimmermane.“ „Ani náhodou.“ Junie Hatchettová měla v rukou brokovnici Velké Marii a držela ji tak, jako by dobře věděla, jak se s takovou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269034
100
louis l’ amour • zákon prérie
zbraní zachází. Mířila na Kimborougha a nestála od něho dál jak deset metrů. „Vy teď tu zbraň pustíte, pane Kimboroughu, a uděláte to okamžitě. Jak se jen trochu pohnete, ustřelím vám hlavu. Druhá hlaveň bude pro něho.“ Trhla hlavou, aby za druhý cíl označila Zimmermana. „A jestli si myslíte, že to neudělám, můžete tu pistoli držet, ještě když napočítám do dvou. Jedna, dv…“ Kimborough to vzdal a podrážděně zasunul pistoli zpátky do pouzdra. „Radši vůbec nezkoušejte spát, Catesi,“ prohlásil varovně. „Jestli to uděláte, tak vás zabiju.“ „Když on bude spát, já budu vzhůru, pane,“ upozornila ho Junie. Sotva se Zimmerman s Webbem vzdálili, otočil se Cates k Junie Hatchettové. „Díky,“ poděkoval prostě. Podívala se na něho. „Jestli je někdo schopný nás z tohohle dostat,“ řekla, „tak jste to vy.“ Dívka se vracela k ohništi a Jennifer ji sledovala pohledem. „Už chápu, jak jste to myslel,“ řekla Catesovi. „Ona v sobě opravdu má železné jádro.“ Rozpačitě se odmlčela. „Myslíte, že by na Granta skutečně vypálila?“ Cates vážně přikývl. „Určitě by ho střelila. Udělala by přesně to, co řekla, že udělá, a co víc, oni oba to dobře věděli. Když tu pistoli spustil dolů, povolila prst na spoušti.“ „Já to nechápu,“ zavrtěla Jennifer hlavou a zamračila se. „Co to do toho Granta vjelo?“ Logan Cates bloudil očima po skalnatém horním lemu rozsedliny, v níž se skrývali. „Možná se nechal na chvíli strhnout,“ nadhodil suše. „V takových chvílích, jako byla tahle, se někdy chlap musí podívat sám sobě do očí.“
Ukázka elektronické knihy