stěhovala čilá, zachovalá a hubená paní jen o pár let mladší, postelová dračice, s níž provozuje každodenní sex. Igor tomu nemohl uvěřit, ale byl ujištěn, že tatík byl neúnavný i v manželské ohrádce. Rád se tím chlubil a už na pohřbu vykřikoval, jak se těší na nový život, dělal narážky na svou erotickou apetenci. Igor Magdalenu považuje za svou kotvu. Pěkné slo vo, slovo jako pocta všem těm opatrným, starostlivým a vzácným ženám, které ještě mají skutečné orgasmy, věrnost v srdci a mírnou mysl. Dračice a fatálky taky dobrý, ale jen na výlet. Následující den se Magdalena vrací z rodného kraje a večer vyrážejí na mejdan v bytě jeho bývalé studentky. Někoho zná, někoho ne, je tu pár expatů, kteří přinášejí cizokrajné zvyky a exotická jídla. Igor je uvolněný, dívky líbá jen na tváře a moc se neopíjí. Rád sleduje, jak je jeho žena milá a oblíbená, hřeje se v jejím úspěchu. Po prvním brku ji olíbává v dětském pokoji, ocas jako prut, pak je objevují. Všichni jste proti ní nuly, vykřikuje a chce brzo domů. Mylo ses? ptá se Magdalena, než vlezou do postele. Miluje její jemný humor, to nežně nevyslovené ty čuňátko, těší se na předehru jako v dětství na cestu ze školy. Pomáhá jí z oblečení a z podprsenky, sám si vše stáhne během vteřiny. Pomalu a s odbočkami se mu sune do slabin, olizuje kde co, cucá koule, vrací se k naběhlému ocasu, dokud se na ni svižně nepřesmýkne. Během let měli několik fází, vyvíjelo se jim to od jeho lehké upachtěnosti a dlouhých souloží s nejistým výsledkem přes sladěné virtuosní výkony a společné orgasmy až k dnešnímu jejímu rychlému uko jení a jeho pomalejší dojížděčce. Někdy ona nahoře, občas zezadu, sem tam v přírodě. Felace se vším všudy v posledních letech jen málokdy, na veřejnosti 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269021
postupně vůbec. Rád ale vzpomíná na scény ve vlacích, čekárnách, na schodech do sklepů činžovních domů. V milostném životě je spokojen. Po čtyřicítce se na chvíli zapojil do znovuobjeveného světa prostituce, ale časem mu bylo líto peněz za totéž, co má doma s láskou a bez nemilých překvapení.
Minulost se často tváří jako uzavřená Minulost se často tváří jako uzavřená, ale ve skutečnosti nikdy nekončí. Je neděle. Jsou domluveni na šestou, ale Saša přichází už krátce před půl a každou chvíli teď kontroluje čas. U vedlejších stolů sedí dvojice, tiše se ba ví, občas zazní smích. Klasická atmosféra podniku s dobr ým pivem a dražším jídlem, kam nechodí osamělí desperáti ani čtenáři novin. Jako jediný je u stolu sám, připadá si jako prostřední sráč, největší zoufalec v hospodě, který tráví večer u šesti piv a všichni od něj instinktivně odvracejí zrak. Osamělost není sexy. Televize v horním koutu místnosti pohlcuje po zornost několika hostů. Sokolové ve třetím tisícile tí mají slet v šíleném slejváku. Podvodníci, brumlá u vedlejšího stolu medvědím hlasem hora masa ve světlé košili, kliky jenom markýrujou a rovnou lajnu taky neudržej. A na co to cvičej, na ABBU? Nojo, ABBA. Příště budou mávat rukama na Sex Pistols, vyfukuje kouř jeho hubenější parťák se sakem přes opěradlo. Ve zlověstně černém obdélníku se střídají obrazy deštěm zmučených tváří, staříčci dojemně padají do bláta a zase z něj vstávají. Až docvičej, přestane, praví medvěd. Saša kouká z okna, prší fest. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269021
V hospodě je pobavené ticho, tlumeně zní vzrušený komentátor. Někdy stačí malý tlesknutí a spustí se lavina, říká kdovíproč druhý. Ha, lavina, myslí si Saša, to abych si dával pozor na každý slovo. Takový tlesknutí, to je hned. Čte si namátkou ve zprávách za poslední tři dny. Jako bysme psali pro publikum, myslí si. Chci být se svou miluškou. Dám náš případ k ústav nímu soudu a nechám nás odsoudit k pětadvaceti letům společné cely. Líbám na tvář, nastavíš-li druhou, tak i na ni. Je to s tebou někdy kříž ti povím. Nesu ho radostně, jen sem tam klopýtnu. A hele, jsme na kopci. Koukám, že už tu dva visej. Nic mě nebaví, jsem bolavá, trápím se pro něco, co stejně nebudu nikdy mít. Náladičky, apatie, hu, to bylo přece moje hřišťátko. Nojo, vše teče, prolíná a sublimuje. Z milenky se stává samaritánka a ze samaritánky nemilosrdná samaritánka. Jak můžeš takhle mluvit, uřízneš mi ruce a pak chceš hrát kámen nůžky papír. Včera koukal na Lolitu a představoval si nás před dvanácti patnácti lety. Tyhle pauzy mi nedělají dobře, už abysme zase byli v sobě. Mám regulérní absť ák, ruce svrbí, ocas tuhne, tělo chce svou drogu. Těším se i na dozvuky, kňučení, stýskání, psaní sms nalačno. Přichvátej, pofoukám, obejmu, pocucám, kdybych tě umačkala, odpusť. Líbám, kam dosáhnu, ach, kéž by. To byl dnes zase veletrh splněných přání. Nechávám za sebou pachovou stopu, feromony štěstí. Čeká nás tejden odloučení, lásko. Asi pojedu s holkama na Balkán, nejspíš Bosna nebo Černá Hora, tam se prý dodnes dá vyměnit žena za tři ovce. Ženskou za tři ovce? V Bosně? Ha, tam se to mění 98 Ukázka elektronické knihy