„Tak mi o tom klavíru něco pověz,“ pobídne ho, když se vrátí na gauč. Má na sobě modrý pletený svetr. Vytáhne z rukávu papírový kapesník a rychle si s ním přejede pod nosem. „Je to jenom koníček, nic víc.“ „A gangsterování je taky jenom koníček, nebo rovnou profese?“ „Nejsem žádnej gangster!“ Ryan si poposedne blíž ke kraji. „Nepatřím do žádnýho gangu. Nevyvolávám války o území.“ „Máš záznam v rejstříku?“ „Ne.“ „Ale máš.“ Je sama se sebou vážně spokojená. „A na to jste přišla jak?“ „Stejně jako na všechno ostatní.“ „Seděl bych snad tady, kdybych byl gangster?“ „Seděl,“ odpoví Maureen. „Protože takovej malej gangster by měl strach, co bych kde mohla vyzvonit, a chtěl by zjistit, jak jsem na to všechno přišla.“ „Gangstera by to vytočilo mnohem víc než mě.“ „Pokud by se nejednalo o gangstera, co hraje na klavír.“ Rozesměje se a smích se jí přelévá od arogantně nakloněné hlavy až dolů ke zmuchlaným kalhotám. Pak si zvesela povzdychne. „Pověz mi něco o tom svým hraní,“ vyzve ho znovu. „Kdy jsi s tím začal?“ Když mu byly tři. Hodinu denně s mámou, bezpočet hodin sám, díky mámině trpělivosti spojoval disharmonické souzvuky, z nichž se pomaličku klubaly melodie. Ve škole si ho někdo poprvé poslechl v osmi letech a v jedenácti absolvoval čtvrťáckou zkoušku s vyznamenáním – zrovna v tom roce, kdy se máma rozhodla skoncovat se světem. Formální hudební vzdělání tím pro Ryana skončilo. Táta totiž dospěl k názoru, že to vyznamenání bohatě postačí. A jen co Ryan složil praktickou zkoušku… Přejede si dlaní před krkem, jako by se podřezával. „Co se stalo?“ naléhá na něj Maureen. „Prodal mi pianino.“ Má v sobě dostatek slušnosti, aby zesinala. „Moje vnučka taky hraje na klavír,“ řekne. „Jo?“ 99
Zazraky krve sazba.indd 99
04.10.2019 19:10:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269018
Maureen se zakření. „Nechtěj vědět, v jakým je ročníku nebo na jaký je úrovni, nemám ponětí. Ale všechno, co hraje, zní jako pohřební pochod.“ „Kterej?“ „Drzoune,“ okřikne ho. Ryan se tomu brání, přesto se mu ústa roztáhnou do úsměvu. „Takže tehdy jsi přestal hrát?“ Maureen si vytáhne z krabičky na konferenčáku cigaretu, ale nepřipálí si, jenom ji drží mezi palcem a ukazováčkem a poklepává si s ní o spodní ret. „Jo, a trvalo to dost dlouho.“ „Jak dlouho?“ Ryan pokrčí rameny. V té době si za klavír našel stejně uspokojivé náhražky: sex, drogy, geny. Hudba nebyla to jediné, co v něm dokázalo rozvířit emoce. Pianino bylo sice v čudu, ale měl přítelkyni, přístup k tolika stimulantům, kolik si jich jenom mohl přát, a postupně mu začínalo docházet, kolik se v něm skrývá síly, přestože si uvědomoval, že ji nikdy nesmí použít proti tátovi. Tu a tam ho to napadlo, přirozeně. V pokročilých nočních hodinách si v pokojíku, který obýval spolu se svými bráchy, představoval, jak se tomu svýmu scvrkávajícímu se fotříkovi pomstí, ale zůstával pouze v bezpečí své představivosti, a vztek se tak neměl jak vybít. Možná že se potřeba hudby znovu vynořila právě tehdy, když v něm ten vztek začal opadávat, jenže to už se jí Ryan bál, měl strach, že jeho talent nemůže mít dlouhého trvání, nebudou-li ho podněcovat drogy a geny a sex, jednoduše se neobešel bez svojí práce, životního postoje a holky. Nějakou dobu ho tudíž uchvacovaly sety vybraných dýdžejů: Dannyho Howellse, Stevea Lawlera, Johna Digweeda. Naučil se mixovat, pak tvořit písničky ze samplů, pak i nahrávat svoje vlastní. Koupil si MIDI klávesy z druhé ruky – od jednoho chlápka, kterýmu opožděně došlo, jak těžký je uživit se muzikou –, jenže pohrávání s kláveskama v něm tu prázdnotu ještě znásobilo, a tak nakonec utratil bezmála litr za clavinovu, zbožně si ji sestavil u sebe v pokoji a rozzlobeně na ni civěl mnohem déle, než mu teď dává smysl. A pak tu ještě samozřejmě byla ta pauza mezi jeho (ne)úmyslným předávkováním a chvílí, kdy čirou náhodou okouzlil Natalie 100
Zazraky krve sazba.indd 100
04.10.2019 19:10:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269018
natolik, aby si od něj nechala stáhnout kalhotky. To ovšem Ryan vynechal. A stejně tak i tu devítiměsíční epizodu za mřížemi, kde mu rytmus udávalo maximálně jeho zadrhávající se srdce. „A jseš aspoň trochu dobrej?“ vyzvídá Maureen. „Žalostnej.“ „Jdi někam, zas tak mizernej bejt nemůžeš, když se tomu věnuješ už od dětství.“ „No jo, ale já se tomu vlastně už od dětství nevěnuju, že jo. Hrál jsem od tří do jedenácti, pak dost nemastně neslaně od jedenácti do patnácti a potom jsem na to v podstatě nešáhnul celý roky. A když člověk necvičí, jde to všechno do háje. Tipla jste si správně, že vlastně nehraju. Tuhle jsem chtěl vyšvihnout jednu tarantelu a znělo to… Úplně na hovno.“ Promne si čelo. „Jako když vrány serou na zrezivělou střechu.“ „Ale no tak, určitě jseš na sebe jenom moc přísnej. Musíš mi někdy zahrát.“ „No jasně.“ „Vážně bys měl. Talent já poznám, sluch mám parádní.“ „Jistě, máte parádní sluch a taky třetí oko. Nejspíš se taky umíte dotýkat vůní a smradů, co? A cítíte na jazyku chuť večeře, ještě než ji vůbec uvaříte.“ „Páni, ty máš teda prořízlou pusu. Ale to je asi u malejch gangsterů výhoda. Máš auto?“ Ryan se zamračí. „Proč?“ „Protože bych si potřebovala někam zajet.“ „No to laskavě prr. Nejsem taxikář.“ „Já to vím. Jenže taky vím, že jseš slušně vychovanej a uvědomuješ si, že venku mrzne.“ „Slušně vychovanej? Neříkala jste teď náhodou, jakej jsem gangster?“ „Zatím jseš ve věku, kdy ještě můžeš bejt obojí,“ odpoví Maureen. „Ale nebude to trvat dlouho a začnu přecházet na druhej chodník, abych se ti vyhnula.“ Ryan se uculí. „A kde jste to vůbec vzala, že mám auto?“ „No, pevně doufám, že ty klíčky, kvůli kterým máš bouli na kapse u kalhot, patřej tobě.“ 101
Zazraky krve sazba.indd 101
Ukázka elektronické knihy
04.10.2019 19:10:36