DOKONČENÁ REVOLUCE A POZDNÍ MSTITELÉ
osud může sloužit jako zástěrka pro velmi nemorální nebo oportunní postoje. To mi velmi vadilo, a proto jsem napsal tenhle článek. On pak napsal hroznou odpověď, vyšla v Hostu do domu 45, bylo to úplné kádrování, že prý jsem z buržoazní rodiny a podobně a že má reakce je egoistická, protože se chci prezentovat jako vždy čistý a morální, ale že to vlastně je jenom přehnaná sebeláska. S tím možná souvisel jeho odpor k prvním peticím na podporu politických vězňů. Po letech jsem dostal od Kundery soukromý, rukou psaný dopis, v němž mi napsal, že ta tehdejší polemika se mnou je jeho největší trauma, a dal najevo, že pravdu jsem měl já a jak ho to mrzí. Já to vnímal tak, že naše vztahy se narovnaly, pak jsem se s ním setkal v Paříži, byl to moc hezký večer. Nicméně pak prý někde napsal, že svůj postoj nezměnil, takže nevím přesně, jak to bylo. V každém případě se naše tehdejší polemika asi dotkla skutečně kruciálního tématu, protože to bylo v té zlomové době, kdy se národ rozhodoval, jestli se adaptuje, anebo jestli novou situaci nepřijme. A i dnes si myslím, že pravda byla na mé straně. MICHNIK: Vstoupili jsme do svobody s břemenem nevypořádané minulosti. Na jedné straně jde samozřejmě o komunismus, ale na druhé – co se Čechů týče – také například o období po roce 1938, kdy rozhodnutím české vlády byly konfiskovány knihy Karla Čapka. Řekni mi, Vašku, co si máme počít s těmi prvními i s těmi druhými dějinami? S dějinami naší vlastní hanebnosti a s dějinami naší poklidné koexistence s komunismem? HAVEL: Já si myslím, že není identity bez kontinuity. Ani jednotlivý člověk, a tudíž ani nějaké společenství, nemůže být sám sebou, aniž by věděl, čím byl dřív a co dělal. V tomto smyslu chápu úkol vyrovnat se s minulostí a považuji to za legitimní. Není možné minulost vygumovat a říct: začínáme od bodu
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268894
PODIVNÁ DOBA
nula. Nikdy nezačínáme od bodu nula. Svou minulost si dnes táhneme s sebou a neseme odpovědnost i za to, co bylo včera a předevčírem. Problém je v tom, že se s tím neumíme vyrovnat. Žádná postkomunistická země, pokud vím, nenalezla důstojný a smysluplný způsob, jak se se svou minulostí vyrovnat. Všechny ty lustrační a podobné zákony, které jsou nám tak protivné, jsou nepodařené pokusy o sice dobrou věc, ale nepodařené. Jsou příklady, které by nás mohly inspirovat. Mám přátelské vztahy se španělským králem Juanem Carlosem a mnohokrát jsem s ním mluvil o tom, jak probíhalo ve Španělsku po Frankově smrti zúčtování s minulostí. U nich to bylo mnohem dramatičtější než u nás, protože ve Španělsku byla občanská válka, a teď najednou měli lidé z jednoho i z druhého tábora nějakým způsobem koexistovat. Právě král tam tehdy sehrál ohromnou roli, počínal si velice statečně a zprostředkoval proces národního usmíření, aniž byla minulost zamlčena. Otevřel se prostor k reflexi dějin, aniž byla znemožněna občanská koexistence. Těžko jejich situaci srovnávat s naší zkušeností s komunismem, ale v obou případech se ukazuje, že nejdůležitější je právě reflexe minulosti a její analýza. Ta je důležitější než všechny politické hry, které se s minulostí hrají. Možná ovšem budeme schopni analyzovat minulé děje, až vymřou všichni jejich pamětníci, neboť zkoušet to dříve nám činí velké potíže. Můžeme sice už číst zajímavé rozbory v určitých exkluzivních časopisech, ale to je pouze okrajové a nemá to charakter celospolečenské a politické reflexe. MICHNIK: Mnohokrát jsi nabádal intelektuály, aby se přestali politiky štítit, nicméně tvé výzvy se nesetkaly s valným ohlasem. Mám pocit, že česká intelektuální elita se příliš neúčastní zásadních debat. Proč?
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268894
DOKONČENÁ REVOLUCE A POZDNÍ MSTITELÉ
HAVEL: Intelektuální elita nemůže ve svobodných poměrech hrát tak významnou roli, jakou hraje v totalitních poměrech, kde představuje jediný nezávislý hlas. Nicméně přesto si myslím, že v době postkomunistické transformace by její hlas měl být slyšen. V této době bujení nejrozmanitějších sobeckých zájmů, v době partikularismu, pragmatismu, v době hledání nových hodnot, v době proměny vlastnických vztahů, v době našeho „divokého Západu“ by hlas inteligence měl zaznívat výrazněji a měl by vstupovat výrazněji do veřejného života. Avšak zatím i nejbezvýznamnější výrok nejbezvýznamnějšího činovníka nejbezvýznamnější strany má mnohem větší publicitu než hlas renomovaného myslitele. Není to ovšem jenom vinou poměrů, ale i vinou samotných intelektuálů. Někdy se mi dokonce zdá, že se víc starají o to, aby jezdili po různých kongresech a aby jim vycházely knížky tam a onde, než že by opravdu platně vstupovali do společenského života. Samozřejmě nechci generalizovat, nemám s naší inteligencí žádný osobní konflikt, pouze toto konstatuji. MICHNIK: My všichni, lidé v KORu i v Chartě 77, jsme měli poněkud manichejské vnímání dobra a zla. My jsme byli dobro a „oni“ zlo. Dnes víme, že svět není černobílý. Řekni mi, v čem mají tvoji odpůrci pravdu? Protože v čem ji máš ty, to já vím. HAVEL: Já jsem se velmi často setkával – v letech disidentských, ale i nyní – s kritikou, že vysoké laťky, které nastavuji, a zdůrazňování ideálů a hodnot, že to je jakýsi můj exhibicionismus. Že se tím dělám hezčí, než je celý svět, a že se vyvyšuji nad ostatní. Přiznávám, že mě to vždy provokovalo k sebezpytování, kladl jsem si otázku, jestli nemají náhodou pravdu. Ale nakonec jsem dospěl k názoru, že pravdu nemají. Je pravda, že v prvních měsících po revoluci jsem občas dělal bláznivé kousky, za které se dneska trošku stydím.
107
Ukázka elektronické knihy