o pár měsíců později, asi by zapadla do baru a dala si drink, ale teď byla všude tma. Jediné světélko naděje svítilo na recepci, kde podřimovala drobná recepční. Zařezávala celkem slušně, protože ji nevzbudilo ani cinknutí výtahu, který přijel z horního patra. Neprobraly ji ani kroky, ani lehké zaťukání nehtů na desce. Dokonce ani zakašlání. Už to vypadalo, že odejde s nepořízenou, když se zpoza závěsu
vynořila
ohromná
postava.
„Přejete
si?!!“
zahučela
nesrozumitelnou angličtinou. To je ten, co jí měl pomoct dostat muže do postele, zarazila se nad jeho „přívětivým“ výrazem v zarostlé tváři. Tedy pokud by jí rozuměl, co po něm chce. „Cigarety!“ zněla jistě, i když ji dost vyděsil. Ukázal na automat za jejími zády a zase se schoval za závěs. S jeho kolegyní to ani nehnulo, spala dál jako zabitá. Výborně, zašklebila se, když se otočila k automatu čelem a k recepčnímu zády. Jenomže si nevzala peníze – počítala, že jí to připíší na účet. Teď by k tomu automatu potřebovala ještě bankomat, napadlo ji, jak se dostat k místní měně a nemuset přepadnout hromotluka, co už nejspíš zase spal. Rozhlédla se po recepci a nic.
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268761
Možná je to tak lepší, uvědomila si, jak těžko se toho nešvaru zbavovala a jak snadno by do toho zase spadla. Než nastoupila do výtahu, zahlédla koutkem oka blikající skříňku, otočila hlavu, aby se ujistila, a pak nastoupila do výtahu. Vyjela do posledního patra a než stihl výtah zavřít dveře, jela zase dolů i s platební kartou. Vsunula ji do blikajícího otvoru a tvářila se přitom, jako by byla závislá na hracích automatech. Naťukala pin, vybrala částku, vědoma si faktu, že by bylo dobré mít u sebe nějakou hotovost, a vyrazila vymáčknout z druhé skříňky krabičku smrti, jak jim Honza říkal. SMŮLA!!! Bere jenom mince, krám jeden předpotopní. Pohlédla na spokojeně oddychující recepční, kterou ani na druhý pokus nevzbudila, a hromotluk byl ještě naštvanější. „PENÍZE NEMĚNÍME!!!“ zaburácel hřmotným hlasem, až vzbudil kolegyni. Ta sebou nekontrolovaně trhla a spadla ze židle. Být to ve skryté kameře, tak se půlka sálu popadá smíchy za cokoliv na svém těle, i Markéta má co dělat, aby nevyprskla. „Ano,“
přidala
se,
když
její
kolega
zase
zatáhl
závěs,
„nerozměňujeme.“
- 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268761
„Ani vy mi nemůžete rozměnit?“ napadlo Markétu. „Ani já, a na co je potřebujete?“ Markéta ukázala na automat za sebou: „Teď jsem je vyndala z bankomatu.“ „Ne, ani to ne.“ Pousmála se drobná recepční, která povyrostla o pár centimetrů díky lodičkám s jehlovým podpatkem, které konečně našla špičkou nohy pod stolem. „Tak to vám moc děkuji!“ Markéta přidala do svého hlasu tolik jízlivosti, kolik jí byla jenom schopna. „Nemáte za co,“ usmála se blondýnka za pultem a povyrostla o další kousek, protože si nazula i druhou botu. Markéta chtěla říct něco jako „Ó můj bože“, ale byla si jistá, že by to recepční nepochopila, a na beznadějné situaci by to nic nevyřešilo. Než došla k výtahu, tak ji napadlo, kdo by jí v téhle díře mohl rozměnit. Když se vrátila k recepci, našla tam podřimující blondýnku. Znovu zaklepala nehty na pult – vědoma si možnosti, že ten hromotluk přeskočí přes pult a půjde jí po krku.
- 100 -
Ukázka elektronické knihy