„Bylo jich tam několik. Nevím, kterou myslíš.“ Mluvil trpělivě jako s dítětem. „Často dělám demonstrativní ukázky za pomoci studentů. Vtáhne je to víc do problematiky, je to efektivní výuková metoda.“ „Myslím tu dívku,“ pronesla jsem pomalu (taky dokážu mluvit blahosklonně!), „co tam byla na konci lekce. Tmavé vlasy. Světle modrý svetr. Chtěls po ní, aby si zapamatovala slova z tabule a pak je opakovala po videu s havárkou.“ „Aha.“ Zaznělo to přehnaně dramaticky, jako by si právě teď vzpomněl. „To je Emily.“ „Moc hezká. A zřejmě i chytrá.“ „Proč ten náhlý zájem o moje studentky?“ podivil se a odložil vidličku. „Snad nežárlíš?“ „Proč bych žárlila?“ opáčila jsem sarkasticky. „Že je nádherná a chytrá? A kouká na tebe jako zamilovaná puberťačka?“ „Blbost,“ zabručel. „Ty jsi krásnější. A já o svých studentkách takhle neuvažuju.“ „O mně jsi tak uvažoval,“ namítla jsem. „Člověk by měl mít povolenou jednu výjimku z dlouhodobě platného pravidla,“ pousmál se. „A technicky vzato jsi tehdy nebyla moje studentka.“ „To je pravda,“ uznala jsem a strčila si nok do pusy. „Emily je moje postgraduální studentka,“ pronesl konejšivým tónem, který mě neuvěřitelně dráždil. „Nic dalšího o ní nevím. A teď ty. Pověz mi, proč doopravdy jsi na tu přednášku přišla?“ „Abych ti dovezla ty papíry, cos nechal doma. A když jsi měl zrovna přednášku, napadlo mě, že bych si tě mohla poslechnout. Tobě to vadilo?“ „Nevadilo mi to,“ odpověděl trpělivě. „Na moje přednášky často chodí lidi z venku. Není důvod, proč by tam nemohla přijít i moje žena.“ „To jsem si přesně myslela.“ Nalila jsem si třetí sklenici vína. „Tak proč z toho děláš vědu?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268515
„Máš pravdu, Julie,“ přikývl. „Reagoval jsem přehnaně. Jenže když jsi vešla do posluchárny, úplně jsem ztratil nit. Jsi žena, která dokáže jednoho rozptýlit.“ Naklonil se ke mně a políbil mě. „Vypadalas úžasně.“ „Nepřipomíná ti někoho?“ zeptala jsem se později, když jsme spolu poklízeli nádobí. „Kdo?“ „Ta dívka z univerzity, Emily.“ „Ne? Koho by mi měla připomínat?“ zavrtěl hlavou. „Nevím, asi nikoho.“ Narovnala jsem talíře na sebe a odnesla je do kuchyně. Když byl Matt ve sprše, posbírala jsem jeho oblečení z podlahy koupelny. Zvedla si ho k nosu. Vonělo výrazně Mattem. Když jsem ale zavřela oči a pořádně se soustředila, cítila jsem z toho i parfém jiné ženy. Uložila jsem jeho oblečení do koše s prádlem a vydala se ke spojovacím dveřím domu s garáží. Nevím, co jsem v Mattově autě chtěla hledat. Možná obaly od kondomů. V přihrádce pod palubní deskou ani na podlaze nic nebylo. V prohlubni středové konzole taky ne, jen pár drobných. Když jsem ale vklouzla rukou do kapsy dvířek u řidiče, nahmatala jsem mosazný klíč s vyrytým číslem a nápisem, že se jedná o majetek správy studentských ubytovacích zařízení. Takže on má klíč k jejímu bytu. Zvedl se mi žaludek, doslova, až se mi chtělo vyzvracet se na potahy Mattova auta z italské kůže. Co se to s námi stalo? Takhle jsme nikdy dopadnout neměli. Měli jsme být spolu šťastní až do smrti. K čertu s Mattem, že mě nutí užívat ty prášky. Všechno je po nich pořád jako v mlze. Otupují mi smysly, a on si pak může dělat, co chce. Beztrestně mě podvádět. Vrátila jsem klíč na místo a vydala se zpátky do domu. Matt v kuchyni šlehal mléko na horkou čokoládu. „Cos dělala v garáži?“ zeptal se. „Napadlo mě, jestli jsem nenechala svítit světla.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268515
„To bych ti přece řekl.“ Podal mi hrníček s čokoládou. Posadili jsme se na stoličky v kuchyni a upíjeli horkou tekutinu. „Matte,“ ozvala jsem se, „já už ty prášky nechci brát.“ Tak, a bylo to venku. Dívala jsem se, jak se jeho čelo chmuří, a čekala na odpověď. O tomhle už jsme mluvili tolikrát. A zřídka to končilo dobře. „Julie,“ ozval se Matt po dlouhé odmlce, „tohle už jsme probírali. Ty léky stabilizují náladu. Nemůžeš je přestávat brát a zase nasazovat, jak si vzpomeneš.“ „Už nemám výkyvy nálady. Potřebovala jsem ty prášky po tom vnitřním krvácení, a možná taky po Roxy. Teď jsem v pohodě. Vážně.“ „Proč tomu říkáš krvácení?“ zeptal se podrážděně. „Byl to potrat.“ „Já vím, co to bylo, Matte,“ vyjela jsem na něj. „To mně se to stalo. Já si to prožila.“ Zhluboka jsem se nadechla, abych se ovládla. „Poslyš, chci, aby to mezi námi bylo zase normální. A to nebude, dokud budu polykat ty pitomý pilulky.“ „Mezi námi je všechno v pořádku. Rozrušuješ se úplně zbytečně.“ Přitáhl mě k sobě. Jeho strniště se mi otřelo o bradu. Uklidňující tlukot jeho srdce zaplašil mou nedůvěru. „Miláčku, potřebuješ ty léky užívat dál,“ prohlásil a setřel mi prstem jedinou slzu, která mi vyklouzla na tvář. „Abys byla zdravá. Pro mě. Pro Alici.“ Pak mě dlouze, lenivě políbil. Bylo to poprvé za bůhvíjak dlouhou dobu, kdy se mě dotkl s náznakem něhy. Proč? napadlo mě. Zase jsem si vzpomněla na Emily. Když se se mnou později v posteli miloval, představovala jsem si, čí rty ještě dnes líbal, do jakého jiného těla pronikal. Jakmile jsem v noci uslyšela jeho pravidelný dech, vylezla jsem zpod pokrývky a zůstala sedět na kraji postele. Sledovala jsem jeho pocuchané vlnité tmavé vlasy na bílém polštáři. Ústa měl pootevřená. Kéž bych věděla, o čem se mu zdá. On o mně věděl všechno. Znal moje nejtajnější myšlenky, nejhorší strachy. Sám si ale spoustu věcí nechával ukrytých hluboko v sobě.
100 Ukázka elektronické knihy