„No tak, kluci,“ volal přes dveře. Ian měl kolem pasu omotaný ručník a držel Dwightovo oblečení v natažený ruce, jako když matador láká býka do arény. „Fakt, kluci. Přijdu pozdě na hodinu,“ prosil Dwight. „To je tvůj problém,“ řekl Ian. Poodešel ke skříňkám a hodil Dwightovo oblečení tak vysoko, aby se na něj nedalo dosáhnout. „Vypadá to, že nemáš na vybranou.“ Bejt vysokej a hrozivej má svý výhody. Myslím, že si nikdo nevšiml, že jsem vešel do šatny, takže když jsem vystoupil z chumlu kluků kolem Iana, všichni ztichli. Užuž se chystal otevřít pusu, ale já jsem mu strhnul ručník a vystrčil jsem ho ze šatny na chodbu a přidržel jsem dveře, takže nemohl zpátky. Bušil z druhý strany, ale nikdo z ostatních kluků kupodivu nic neudělal. Když jsem se na ně otočil, rozprchli se. Zazvonilo. Z chodby zazněly stovky utíkajících nohou a potom smích. Stáhl jsem Dwightovo oblečení ze skříněk a podal jsem mu ho přes dveře do kabinky. „Tys ho vystrčil na chodbu úplně nahýho,“ řekl ohromeně. „Jo,“ přikývl jsem. Dwight se rozzářil. „Jak vypadal?“ „Jako že je mu zima. Dělej. Přijdeme pozdě.“ Bylo to nejspíš dětinský a neuvěřitelně hloupý, ale to ně kdy ty nejlepší okamžiky bývají. Asi si to odnesu. Ale přesto nelituju. Maya mi později poslala sms: Maya: Viděla jsem u tělocvičny Ianův bílý uhrovitý zadek. Málem jsem oslepla. Prý s tím máš něco společného. Já: Není zač. S láskou Karma.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268475
17 Dávkování: 2,5 mg. Dávka nezměněna.
5. PROSINCE 2012 Moje mamka je těhotná.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268475
18 Dávkování: 3 mg. Schválené zvýšení dávky.
9. LEDNA 2013 Pojďme na chvíli odložit stranou tu poslední informaci, o které jsem psal. A když jsme u toho, nevidím jediný důvod, proč bychom měli ztrácet čas líčením rodinné dovolené (byli jsme na Havaji) nebo vánočními dárky (dali mi friťák, kterej jsem chtěl). Já jsem dal Maye záchrannou vestu a poukaz na hodiny plavání. Ona mi opsala rukou všechny babiččiny filipínské recepty a dala mi je uložený v kožený krabičce. Jasně že mi chyběla, když jsem byl pryč. Jenže na ničem z toho nezáleží, protože zatímco jsem byl pryč, bylo v základní škole Sandy Hook v Connecticutu zavražděno dvacet dětí a šest dospělých. Takový věci se ve světě stávají celkem pravidelně. Lidi umírají po tisících a obvykle to nikoho nezajímá. Nebo aspoň tady u nás ne. Počkejte chvilku, než se začnete rozhořčovat – uvidíte, že je to tak. Protože po pravdě řečeno, koho zajímá skupinka mrtvých, který nezná? Nikoho. Pokud samozřejmě nejde o děti. Pak nás to zajímá, protože to už je hovadskej zločin.
103 Ukázka elektronické knihy