Vysvětlil mi, že ho chce pozvat „protože sedí v čele vědomého hnutí Krišny v Indii a my ho tady potřebujeme. A chceme Swamimu představit západní polokouli.“ Viděla jsem, že dělá, co řekl, a postupem času se k mému překvapení skutečně stal oddaným stoupencem Swamiho a zásad, které nabízela tato zvláštní nová víra. Já a mnoho dalších obyvatel Haight jsme byli ze vzrůstajícího počtu děcek, která chodila do chrámu, který Sam postavil, v šoku. Holky v dlouhých sukních a krišnovských hábitech vařily jídla z rýže a z kapusty. Všechno se mi to zdálo bizarní, ale na základě toho, co mi řekl, a že skutečně postavil svůj chrám, jsem souhlasila, že i za druhou půjčku bude pracovat na mém domě ve Stinson Beach. Řekl mi taky, že postaví alegorický vůz a pojedou s Jeho svatostí Swamim po Market Street. Postavili alegorický vůz, který se podobal něčemu mezi rikšou a dvoukolákem, do kterého se kdysi zapřahali voli. Nahoře bylo cosi jako trůn, na kterém měl Swami sedět, mělo to velká dřevěná kola, dvě táhla vpředu, kterých se měli Krišnovi následovníci chopit a táhnout vůz ulicemi. Když nastal ten velký den a Swami přijel, posadili ho na trůn a vyrazili na cestu. Táhli ho po Market Street směrem k ulici Divisadero, kterou prošli, a pokračovali na Haight Street a tady už to rozbalili s plnou parádou. Kluci byli oblečení do plenek, vlasy měli nahoře oholené a vzadu měli tradiční copánek. Holky měly volné zlaté šerpy a dlouhé sukně, všichni byli bosi a cinkali na činely – něco takového v San Francisku ještě nikdo před tím neviděl. A oni to uskutečnili. Bylo to jako průvod při Mardi Gras v New Orleans, ale bez alegorických vozů, přičemž jedinou výjimkou byl vůz pro Swamiho. Jeho příznivci kráčeli po Haight Street, třískali do činelů a zpívali „Hare, Hare… Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare.“ A tohle vzniklo v hippie nebi. Lidi stáli na obou stranách ulice a Swamiho táhli přímo před mým obchodem. Byla jsem na to pyšná. Ó, Bože, smiluj se! Z Haight Street jeli přes Stanyan do Golden Gate Parku. Když došli na dvouproudou silnici známou jako Highway číslo 1, vůz toho měl dost. A když najeli se Swamim na hlavní, z vozu upadlo kolo a Swami spadl. Bum! Jeho Svatost Swami Bhaktivedanta se skutálel přímo na Great Coast Highway. Krišnovci šíleli, protože Jeho Svatost, zástupce jejich boha, ležel uprostřed silnice a oni brzdili provoz, což přitáhlo pozornost policajtů. Sam byl hrůzou bez sebe, protože Swami, jeho duchovní vůdce, právě zažil velmi přízemní nepříjemnost… doslova. A byl to ještě ke všemu sám Bhaktivedanta. Od chvíle, kdy průvod prošel
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268470
kolem mého obchodu, uběhla asi hodina a u mě zazvonil telefon. Volal Sam a byl mírně hysterický. Řekl mi: „Peggy, nutně potřebuju tvoji pomoc.“ Pomyslela jsem si: No tak, vždyť já už jsem ti pomohla. Dala jsem ti peníze, abys ho sem mohl dostat a zaplatila jsem za ten vůz! Ale neřekla jsem nic a nechala jsem ho, ať mi řekne, o co jde, protože jsem vycítila, že rozhodně není v pohodě. Řekl mi: „Na hlavní nám upadlo kolo u vozu, Swami spadl a jsou tu policajti. Všichni z toho šílí. Potřebuju, abys sem přijela a Swamiho vyzvedla.“ „A co s nim mám dělat?“ „Odvez ho do…“ (a dal mi adresu hotelu). Byl to malý luxusní hotel v centru San Franciska. Myslím, že se jmenoval Prince Albert nebo King Albert. Sam přišel s prosíkem: „Prosím, Peggy, vyzvedni ho tady a odvez ho do hotelu.“ „Dobře, odvezu ho, ale s policií nechci nic mít.“ „Ne, Peg, to ne. Jeho Svatost tady jenom vyzvedneš.“ Řekl mi, kde přesně jsou, a já jsem vyrazila. Na místě panoval strašný zmatek, protože všichni lidé oblečení v plenkách se shromáždili na jednom místě. Byla tu sanfranciská policie – a ti jsou pyšní na to, že už všechno viděli, že všechno vědí a znají, ale něco takového rozhodně neviděli. Bylo to poprvé, kdy byl Swami v San Francisku – mnohem dřív než se krišnovci začali potloukat po letištích – a nikdo o tomhle nevěděl zhola nic. Když jsem přijela – měla jsem na sobě těsné levisky a přiléhavý sametový top s hlubokým výstřihem – Sam mě okamžitě našel a přivedl Swamiho ke mně. Neuvědomila jsem si, jaký jsem pro něho musela představovat kulturní šok. Sam zbožně posadil Swamiho do mého mustanga a vyrazili jsme. Jak už jsem naznačila, měla jsem obrovská prsa – i kluci, kteří byli teplí, mě informovali, že moje prsa byla silou, se kterou se museli vypořádat. A proto byla moje prsa pořád vidět. Seděla jsem za volantem v sametovém topu s velkým výstřihem a hrozilo, že moje velká měkká oblá prsa vypadnou z výstřihu ven – a to všechno pár centimetrů od Swamiho očí. Swami měl nos takřka zapíchnutý do mého pravého ňadra. Když jsme vyrazili na cestu, prudce se otočil dopředu a pak se dostal do jakéhosi hlubokého transu. Nevím, jak to udělal, protože zdánlivě neudělal nic. Nezpíval, neudělal nic, čeho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268470
bych si všimla. Díval se přímo před sebe a najednou tam nebyl, myslím to tak, že… tam nebyl. Jsem přesvědčená, že bych ho mohla praštit do hlavy, ale s ním by to ani nehnulo. V půli cesty jsem si uvědomila, že vůbec nereaguje. Když jsme přijeli k hotelu, nemohla jsem ho dostat z auta. Vůbec jsem z něho nemohla dostat žádnou reakci. Možná se praštil do hlavy, když ho vyklopili? Ale pamatovala jsem si, že když komunikoval se Samem, působil, že se mu nic vážného nestalo. Jenže teď seděl v mém autě, jako by přimrzl k sedačce. Myslím, že ani nemrkal. Byla jsem vzteklá. Šla jsem do hotelu a začala jsem zuřivě telefonovat na všechny strany a snažila jsem se Sama někde zastihnout. Když jsem se mu konečně dovolala, důrazně jsem mu řekla: „Same, já s tímhle chlapem končím!“ Sam se urazil a vyštěkl na mě: „To neni žádnej chlap!“ „Chlap to je a je v nějakým transu a já potřebuju, abys sem přišel a dostal toho chlapa z mýho auta.“ Samovi se nelíbilo, že jsem se o Swamim vyjadřovala jako o chlapovi, protože to z něho dělalo něco pozemského. „Tak, jak mu mám řikat? No tak, Same. Chovej se normálně. Je to chlap. Kadí, čurá, je to chlap. Můžeš mu řikat, jak chceš. Možná je mimořádně napřed, možná je osvícenej nebo něco takovýho, ale pořád je to chlap a jeho chlapská prdel je přilepená k sedačce mýho auta.“ Sam nakonec přijel, dostal Swamiho z auta ven a odvedl ho do hotelu. Nevím, jak to dokázal. Možná znal nějaká kouzelná slovíčka, kterými ho probudil. Krátce po tomto incidentu se Swami vrátil do Indie a já už jsem ho nikdy neviděla. Někdy si říkám, jestli za to skutečně mohla moje prsa. A myslím, že jo, opravdu. Viděla jsem, jak se na ně dívá. Pak jsem viděla, jak se začal dívat dopředu… a… prostě… vypnul. * Když jsme jednou jely s Kimmie z Mnasidiky, zjistila jsem, že už má o mně a Janis nějaké podezření. „Ty spíš s Janis?“
Ukázka elektronické knihy