Zavřeli ho do blázince, ale nás k němu nepouštěli. Nevím, jakými léky ho tam cpali, ale asi nic dobrého to nebylo. Chudák můj muž se již revoluce nedožil. To mělo samozřejmě vliv i na mé děti. Zejména na Ondráška, ale i Lída to nesla těžko. Sedávala dlouhé hodiny v houpacím křesle, jediný nábytek, který jsme si stihli odnést z našeho domu, mlčela a jen se tiše houpala s nepřítomným pohledem. Ondrovi se zhoršil prospěch. Studium pro něj ztratilo smysl. Často chodil za školu, popíjel a chodil na různé demonstrace. Až později jsem se dozvěděla ze zápisků mého syna, jak celou tu dobu prožíval. Dokonce zkoušeli nějaké divadlo. Napsal o tom i následující povídku:
Obyčejný příběh revoluční Ve chvíli, kdy Ondra seskakoval z nízkého lešení, se rozezněla houkačka žlutobílé lady veřejné bezpečnosti. Během pár vteřin jej dostihli. „Občanský průkaz, mladej!“ V Ondrovi byla malá dušička, to nečekal. Chvíli občanku hledal a strážci pořádku ji podal. „Co jsi na tom lešení pohledával?“ „Nic, jen jsem skočil dolů.“ „Byl jsi v tom bytě?“ Ondra si teprve nyní všiml, že je nad lešením otevřené okno. „Ne, to je omyl, jen jsme s kámošem…“ „S jakým kámošem?“ „Natáčíme film, je to jen taková hra.“ Radek, Ondrův spolužák, který se mezitím skrýval s malou osmičkovou kamerou za rohem, vyšel z úkrytu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268294
„Vážně, zkoušíme triky. Když se otočí kamera vzhůru nohama, tak to pak jede pozpátku. Nic jsme nevzali, Radek to potvrdí.“ „Je to pravda, nic špatného jsme neudělali,“ hlásil Radek. „Ukažte kapsy!“ Ondra vytahoval své poklady a dával je policistovi do rukou. Dva posmrkané kapesníky, malou žárovičku, klubko drátů, hromádku drobných, vesměs haléřů, které byl líný si uklidit, ošuntělé papíry a nějaké drobky. Nikdy nebyl moc pořádný. „Jen jestli jste nenatáčeli byty, kvůli typům pro zloděje.“ Až nyní klukům došlo, z čeho by mohli být obviněni. Přitom to skutečně byla jen nevinná hra. „Ne, fakt ne.“ „Dejte sem tu kameru!“ Radek ji příslušníkovi podal. Policista kameru několikrát v ruce otáčel, než mu došlo, jak se dostat dovnitř. Pak film neurvale vytrhl. Hochy polil vnitřní vztek, vždyť v tom měli nejen své úspory, ale hlavně zážitky, nezmohli se však na žádný odpor. Bylo to tak potupné. „A zaplatíte nám blokovou pokutu 90 Kč za pobuřování veřejného pořádku.“ Stáli tam oba, jak opaření. Nejen, že přišli o prachy, devadesát korun bylo v té době pro studenty celkem dost, ale hlavně o film. Než našetří na další, to chvíli potrvá. A to už byl skoro celý zaplněný jejich tvorbou. „Svině chlupatý,“ prohodil Radek a oba kámoši se rozesmáli. „Radku, kdo nemá v dnešní době pokutu za pobuřování, jako by nebyl. Tohle nám nikdo neuvěří!“ ***
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268294
Jejich příhoda měla na učňáku velký ohlas. Ostatně kluci z druháku se ve škole spíš nudili, a tak každé vybočení ze stereotypu bylo oživením. Vše, co se netýkalo elektriky, bylo vítáno. Žili relativně bezstarostným životem. Jen na Ondru dolehly rodinné události, nebylo tedy divu, že i on tíhl k jakési revoltě proti režimu. Občas Ondra s kamarády zašli do blízkého klubu. U vchodu dostali razítko na předloktí, dali si pivko a sedli na ošuntělý koberec. Poslouchali Kuře v hodinkách, nebo jinou rockovou muziku, která se tu často hrála. Sedět, poklepávat si nohou do rytmu, to byl jejich uvolnění, to byla pohoda. V klubu se také seznámili s Danielem. Mladíkem, jen o pár let starším, ale na první pohled zkušenějším. „Kluci,“ řekl jednou, „znáte Keruacka?“ „Ne!?“ „Mám pár výtisků. Nějaké básničky a kus románu Na cestě! Třeba by vás to zajímalo. Slyšel jsem, jak se často bavíte o psaní a natáčení. Předal jim sadu papírů, na kterých byl na patrně starém stroji napsán jakýsi text. „Mám toho víc. Jestli chcete, má být nějaká vzpomínková akce na Johna Lennona na Staromáku, jdete tam? Kluci o ničem nevěděli, přesto odpověděli. „Jasně, jdeme!“ *** V okolí pomníku Jana Husa se srocovalo zhruba pět set lidí. Najít zde Daniela byl nadlidský úkol. Po pravdě, zas tak intenzivně jej nehledali, spíš sledovali, co se bude dít. Když se Daniel objeví, dobře, když ne, svět se nezboří. Ze staré a ne příliš kvalitní aparatury zněla hudba Beatles. Nad Staroměstským náměstím vládl vcelku mírumilovný duch. To však netrvalo věčně. Něžné tóny songu "Yesterday" přerušil hlomoz těžkých vozidel a transportérů. Policejní antony zaplnily prostor náměstí a z jejich útrob vyskakovali mladí
Ukázka elektronické knihy