98
g r e tch en m cn e i l
Pošťák ho pouštěl popředu i pozadu, a dokonce ve verzi, při které se obraz posouval po jednotlivých políčkách. K různým kouskům tkáně vyčnívajícím z krku a lebky mířily šipky a popisky jako při úchylné lekci anatomie na jedné z Nylesových přednášek. Fanoušky vytvářeného umění a GIFů v komentářích na postranním sloupci neubývalo. Jeden GIF zachycoval Popelku, jak stojí pod Blaiřinou letící hlavou a hledí na ni, jako by nevěřila vlastním očím. Smysl byl jasný: Blaiřina smrt je odplata za Deein „úspěch“ proti Řezníkovi. A pak tu byl ten oblak tajemství, který se nad Dee vznášel. Asi tak třicetkrát během směny, když byla cukrárna chvíli prázdná, už se Dee chtěla zeptat Griseldy, co se tu sakra děje. Tajnůstkářství ji vyčerpávalo a dralo se z ní tolik otázek, div že nepukla. Ale ovládla se. Nepukla, ani se nezeptala Griseldy. Místo toho odnášela, čistila, mixovala a počítala, dokud její úzkost nedostoupala vrcholu. Pak se pokusila zatáhnout Griseldu, která právě dělala inventuru, do nezávazné konverzace. „Je tady docela klid.“ „Jestli ti nutnost poslouchat pořád dokola vraždu tvé šéfové připadá jako klid, pak ano.“ Bod pro Griseldu. Dee to zkusila znovu. „Na Alcatrazu dva nula je víc lidí, než jsem si uvědomovala.“ „Teď jenom sedmadvacet,“ odpověděla Griselda s pohledem upřeným na psací desku. „Když jsem sem dorazila, bylo jich čtyřicet osm. Přes sto, když přišel Nyles.“ Z více než stovky zbylo sedmadvacet? To bylo zvláštní, ale Dee na to nehodlala plýtvat otázkou. Griseldě s ní beztak docházela trpělivost. „Co jsi udělala?“ zeptala se Dee, ačkoliv si vlastně ani nebyla jistá, jestli to chce vědět. „Proč jsi tady?“ Griselda si odfrkla. Aspoň něco. Jiná reakce než úšklebek. Odhodila psací desku na pult a opřela si ruce v bok.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267971
99
g r e tch en m cn e i l
„Před šesti měsíci jsem prý zavraždila svou spolubydlící na koleji a svého kluka, protože jsem je přistihla, jak spolu spí. Byl to zločin z vášně a žárlivosti, plný pikantních podrobností.“ Odmlčela se a naklonila se k Dee. „Podřízla jsem jim krky, když spali.“ „Ach.“ Griselda se narovnala, zvedla psací desku a vrátila se k inventuře. „Samozřejmě jsem to neudělala. Totiž, podřízla bych jim krky, kdyby mi nebylo totálně jedno, že to spolu dělají? Jasně že ano. Ale jsem mnohem hezčí, než Julie kdy byla, a Jasper ani nebyl můj přítel, jenom kluk, se kterým jsem se čas od času vyspala. Nebyl žádná výhra – staral se o zabezpečení počítačů v knihovně. Hluboko pod mojí úrovní. Ale měl velkýho ptáka a někdy holka prostě potřebuje pořádný péro. Rozhodně jsem ho nemilovala, jak ta kráva psychiatrička během procesu tvrdila. Nebyl můj typ.“ To bylo víc slov, než k ní Griselda pronesla za celých osmačtyřicet hodin, co se znaly, a Dee netušila, jestli si ji Griselda dobírá, nebo jestli jenom opravdu ráda mluví o sobě. Patrně oboje. „Čtvrt na čtyři,“ změnila náhle Griselda téma. „Čas na tvoje cvičení, Princezno.“ Ačkoliv do zavírací doby zbývala hodina, Griselda zamkla obchod, stejně jako to udělala včera Blair. Dee napadlo, jestli to není proti pravidlům a jestli se to neodrazí na jejich týdenní výplatě, ale momentálně jí na tom nezáleželo. Byla si docela jistá, že tenhle „běh po ostrově“ je zástěrka, a chtěla zjistit, co Nyles, Griselda a Ethan doopravdy vědí. Posilovna vypadala jako bývalé železářství, s vyvýšenou plochou pro výlohu, nízkým stropem a jen asi půltuctem nářadí včetně zrezivělých činek, běžeckého trenažéru,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267971
100
g r e tch en m cn e i l
který by se pravděpodobně rozpadl už při pomalé chůzi, a veslařského stroje, vyrobeného snad ze dřeva. Ne že by Dee navštívila příliš mnoho posiloven, ale byla si celkem jistá, že tahle stojí za houby. Ethan ležel na vzpěračské lavici a zvedal činku. Když vstoupily, položil ji do vidlic a posadil se. „Vítej na večírku, kámo.“ „Na večírku?“ zopakovala Dee. Ze zadní místnosti se vynořil Nyles v dlouhých teplákách a mikině na zip s kapucí. „To je z akčního filmu,“ vysvětlil. „Vzpomínáš? Ethan je s oblibou cituje. Do zblbnutí.“ „Ne do zblbnutí,“ ohradil se Ethan vesele. „Tohle je Smrtonosná past. Můj oblíbený film.“ „Jaké překvapení,“ zahučela Griselda. Ethan pozval Dee do zadní místnosti. „Pojď, oblékneme tě.“ Podařilo se mu sehnat sportovní oblečení, které Dee téměř padlo. Přiléhavé legíny byly o dvě čísla menší a stahovaly jí stehna i pozadí tak těsně, že musela vypadat jako hrudkovitá klobása nacpaná do malého střívka. Ethan jí naštěstí našel i tričko. Velikosti XXL. Musela si natřikrát ohrnout rukávy, aby vůbec viděla ruce, viselo na ní jako plášť a dosahovalo do půlky stehen, ale aspoň zakrývalo vršek těch ohavných kalhot. Jediné, co jí padlo dobře, byly sešlapané běžecké boty s tkaničkami, které si navzájem neodpovídaly. Jedna bota byla zalepená páskou, aby se nerozpadala. Griselda naproti tomu vypadala dokonale. Jak jinak. Měla na sobě legíny a běžecké tričko s dlouhými rukávy, které jí padlo, jako by si ho nechala ušít na zakázku. Zvýrazňovalo každou dokonalou křivku a ladný úhel a jeho černá barva kontrastovala s plavým odstínem jejích vlasů a s modří jejích očí. Dee ve srovnání s ní vypadala jako hastroš, ale připomněla si, že na tom nesejde. Na koho by se snažila dělat dojem? Na Ethana ne a už vůbec ne na Nylese.
Ukázka elektronické knihy