Cesta do Čech
Cesta do Čech Kočár Bártu dovezl až ke vstupní bráně pařížského Desmonsova nádraží, nedávno zcela přestavěného v duchu reduktivního syntetismu, inspirovaného severoněmeckou a skandinávskou architekturou. Dorazili na poslední chvíli, Paříž byla ucpaná. Na gigantickém seřadišti parních omnibusů vedle Invalidovny vládl hluk a kouř jako v Luciferových pekelných strojírnách. Jízdenku Bárta měl, zbývalo jen najít nástupiště. Nádraží bylo obrovské, a navíc ve třech patrech. Zde bylo centrum dálkové dopravy Republiky, její hlavní pozemní přístav. Obrovské horizontální větráky, zajišťující dýchatelnost v tomto bludišti z oceli a betonu, připravily Bártu o jeho klobouk, který se vydal na samostatnou prohlídku nádraží. Nebyl čas vyrazit za ním a pokusit se jej přimět k poslušnosti. K soupravě do Norimberku ve druhém patře doběhl naprosto zadýchaný tři minuty před odjezdem. Zkontroloval místenku a nastoupil do vagonu. Našel své místo a sotva usedl, ozvala se trubka, dávající signál k odjezdu, a souprava parního omnibusu se silou své natlakované páry, plná energie, odlepila z místa a vydala se rozvážně vpřed. Bárta mohl nyní v klidu a luxusu první třídy dálkového expresu začít nabírat ztracený dech. Systém parní dopravy fungoval už přes sto let. Nicméně v posledních padesáti letech byl jeho provoz nebývale zefektivněn a zregulován. Když kdysi začínal parní provoz na silnicích, docházelo k nesčetným skrumážím a tragickým kolizím. Parní samohyby se, díky své velikosti a rychlosti, neustále střetávaly na cestách s pomalými vozy taženými koňmi
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267969
MELCHIOR KOTNOWSKI / PŘÍPAD VELIKÉHO MISTRA
a ohrožovaly pěší poutníky. Situace se stávala neudržitelnou. To vedlo Ministerstvo dopravy a námořnictví EAR k zásadní změně pravidel silničního provozu. Především byl zaveden státní monopol na provozování jakýchkoli dopravních prostředků, poháněných mechanickou silou. Soukromník ani soukromá společnost už nemohly takovýto stroj ani vlastnit, ani provozovat. Doprava mechanickou silou byla omezena jen a pouze na dopravu kolektivní, a to nejméně dvaceti lidí jedním strojem či propojenou soupravou. Dále bylo rozhodnuto o vybudování celorepublikových páteřních cest, určených jen a pouze pro systém parních omnibusů státní společnosti SNOV, Société Nationale d‘Omnibus à Vapeur. V debatě vědců a mechaniků, kteří zkoumali možnosti technické realizace projektu, nakonec padlo rozhodnutí pro systém zpevněných silnic. Bylo tak odmítnuto alternativní řešení formou kolejové dopravy, které, mimo jiné, neumožňovalo v případě potřeby využít komunikace pro velké vojenské přesuny. Inženýři pod vojenským vedením vytyčili strategické směry a zaměřili konkrétní vedení tras. Tyto dálnice proťaly krajinu republiky a jejich budování se stalo jednou ze strategických priorit státu. Po padesáti letech tohoto úsilí byla země plně pokryta páteřní sítí, která umožňovala pravidelné spojení parními omnibusy mezi jednotlivými regionálními centry rozsáhlé Evropské ateistické republiky. Po dlouhých letech experimentování s různými typy tažných lokomotiv a vagonů parního omnibusu se prosadily na hlavních trasách belgické soupravy Dent-de-lion, které měly sedm vagonů, z toho dva první třídy po dvanácti místech a pět třídy druhé s pětadvaceti místy v každém vagonu. Olb-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267969
Cesta do Čech
římí široká kola, pokrytá pryží, dosahující výšky lokomotivy, kterou nesou, válcují povrch cesty pro vagony za lokomotivou. I jejich kola jsou obrovská, byť dosahují pouze poloviny výšky vagonu. Zdáli působí Dent-de-lion jako dlouhá soustava gigantických kol, valících se po krajině a chrlících pekelný kouř. V každém vagonu je toaleta, v první třídě je i obsluha s občerstvením. Dent-de-lion dosahuje průměrné rychlosti 30 kilometrů za hodinu. To mu umožňuje překonat 823 kilometrů, dělících Paříž a Norimberk, za necelých dvacet osm hodin čisté jízdy. Předpisy SNOV však nařizují dvouhodinovou odpočinkovou přestávku pro cestující po každých deseti absolvovaných hodinách cesty. To tedy znamená celkem třicet dvě hodiny na cestě do Norimberka. Kromě silných Dent-de-lion se na dálnicích pohybují i slabší a pomalejší stroje, přepravující cestující na kratší vzdálenosti. Aby nezpomalovaly provoz, vymysleli inženýři systém uhýbacích odboček, který umožňuje Dent-de-lionům předjíždět na každých pěti kilometrech pomalejší parní omnibusy. Dojíždějící rychlá souprava se pomalejším před sebou ohlašuje akustickým a vizuálním signálem. Dojížděná souprava má za povinnost na první uhýbací odbočce zahnout na paralelní odkloňovací pruh, a uvolnit tak místo soupravě s prioritou. Tento systém byl postupně rozpracován do pořadí tří stupňů jízdní priority a podstatným způsobem zefektivnil provoz na dálnicích při zachování jejich omezené šíře. Cesta proběhla naprosto standardně a nudně. Technika fungovala jak má, SNOV má svůj přepravní systém vyladěn téměř do dokonalosti, nepřichází s rozsáhlými konstrukčními změnami, spíše dotahuje osvědčená řešení do ještě větší spolehlivosti. Selhání se tak dějí jen opravdu výjimečně. Počasí
99 Ukázka elektronické knihy