hlášení místního rozhlasu. Venku je hezky, a tak je otevřeným oknem slyšet každé slovo. „Haló, haló, oznamujeme všem občanům, že tuto sobotu přijede k nám do vsi pouť,“ ozývá se zvenku. „Hurá, hurá!“ křičí obě dvojčata. To bude paráda. Svezou se na kolotoči, vyzkouší nafukovací hrad a možná si troufnou i do bludiště. Loni se tam děti neodvážily, ale to jim bylo teprve pět. Pět let a šest let, to je u dětí velký rozdíl. Maminka se tváří, jako by dostala nápad. Plánuje, že půjde s Julčou na labutě. Zkusí vyjet co nejvýš, aby natrénovala pohled z výšky. Třeba ji ten strach přeci jen přejde… Nepřešel. Mamince se třesou kolena už při nastupování do bílé labutě. Všude vyhrávají nahlas písničky, jedna přes druhou, ale nikomu to nevadí. Co by to taky bylo za pouť? Bez muziky? Julča s Nanynkou usedají společně na jednu sedačku, hned vedle maminky. Pan Labuťák vybírá penízky a už to jede, už to frčí. Jůlinka zvedá páku, jak jen to jde, takže jsou za chvíli výš než všechny střechy. Z protější labutě mává tatínek i Matěj s medvědem, ale to maminka nevidí. Nevidí to ani panenka. Obě totiž mají pevně zavřené oči.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267955
„Koukej, mami, náš Lumpík běhá po zahradě,“ popisuje Julča všechno, co vidí. Maminka by pejska moc ráda zkontrolovala, takže otevírá jedno a pak i druhé oko. „Jéééé, júúúú, áááá,“ povykuje vyděšeně. Myslela si, že zamává na tatínka, ale její ruce se ne a ne pustit sedačky. Tak tam jen sedí a těší se, až bude po všem. „Neboj, mami, zítra půjdeme zase,“ usmívá se Jůlinka. „Tak to já zítra zůstávám doma!“ prohlašuje panenka, ale nikdo ji v tom rámusu neslyší.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267955
Odjíždíme, odlétáme Další den se na pouť nakonec vydali jenom tatínek a Matěj s Julčou. Maminku už to na labutě nelákalo. Zůstala doma a pustila se do balení tašek. Kvůli vyhranému letu balónem totiž pojedou až na Moravu. Panenka pozoruje maminčino pobíhání, ale moudrá z toho není. „Vždyť toho balí, jako by jeli na měsíc, a ne na tři dny,“ pokyvuje hlavičkou směrem k medvědovi. Chlupáčka dneska žádné balení nezajímá. Má čerstvě zašité ouško, takže se stále dokola prohlíží v protějším zrcadle. Když maminka chce, umí být moc šikovná švadlenka. Medvěd sice neví, jak to udělala, ale ouško má zase jako nové. Strašně se bál, ale vůbec to nebolelo. Z prohlížení a nakrucování ho najednou vyruší veliká rána. „Tak takhle zavírá dveře jedině Matěj, to se pozná,“ je mu hned jasné. Zdá se mu, že se pod ním zatřásla snad i podlaha s postelí.
100 Ukázka elektronické knihy